Článek
Den za dnem chodíme do práce a připadáme si tím důležití. Máme dvě ruce, dvě nohy, dvě oči, i uši máme dvě, ale jen jednu duši, jednu hlavu a jeden rozum.
Možná proto si tak rádi vyprávíme o plytkých věcech, posíláme nahaté fotky, vtipné obrázky kočiček, zaručené recepty na nejlepší guláš. Tyranizujeme se navzájem penězi. Nadáváme na počasí, pomlouváme kamarády, čteme slevové letáky a považujeme tohle všechno za skutečný život.
Jenomže ten pravý a jediný význam nám proniká mezi prsty. Proč jich máme na rukou zrovna deset? A ne třeba čtyřicet dva? Proč se víc nezajímáme o pravou příčinu věcí? Kdo skutečně jsme? Kam směřujeme? A proč to tady všechno kolem nás je?
Je snad láska smyslem života? Všechno by tomu nasvědčovalo. Ale proč je kolem nás spousta nenávisti? Abychom dokázali lásku rozpoznat? A nebo protože ji tak úplně neumíme?
Pojďme si o tom víc povídat. Pojďme o tom nahlas přemýšlet a promítejme to do všeho, co dnes a denně děláme. Možná tak vytvoříme lepší svět a objevíme naše skutečné pozemské poslání.
