Článek
Především Republikánská strana totiž ihned začala vyhodnocovat, kdo může za její volební neúspěch a uvnitř strany už probíhají zásadní boje o vedoucí pozice a kdo se vynoří jako potenciální protikandidát Donalda Trumpa.
Stejně tak probíhá boj o to, jaký vliv ve straně bude nadále Trump mít. Ten se sebereflexi po spíše neúspěšných volbách brání a jakémukoli disentu se snaží předejít svým nedávným ohlášením kandidatury na rok 2024. To vyvine tlak také na Demokraty, aby si i oni jasně určili, koho chtějí za prezidentského kandidáta – Joeu Bidenovi bude za dva roky 82 let – a s jakou taktikou mohou uspět. Zkrátka se nám pomalu ale jistě rozjela předvolební kampaň k příštím, tentokrát k prezidentským i kongresovým volbám.
Co nakonec přinesl boj o Roe vs. Wade? Naštvané mladé voliče
Republikáni letos očekávali drtivý volební úspěch a pravicová média v USA předpovídala červenou, tj. republikánskou vlnu. Kritika zvyšujících se spotřebních cen, inflace, kriminality a přílivu imigrantů přes jižní hranici s Mexikem měla konzervativním kandidátům v kontextu nízké obliby demokratického prezidenta Bidena zajistit kontrolu nad Sněmovnou reprezentantů, teoreticky i Senátem.
Namísto toho však rozhodnutí Nejvyššího soudu v otázce interrupcí a sliby konzervativních kandidátů, jak po svém zvolení zatočí s demokracií a prezidentem Bidenem, přinesly porážky Trumpových favoritů a udržení nečekaného počtu křesel ve Sněmovně reprezentantů. Stejně tak díky sázce na boj za právo na interrupci zvítězili i mnozí demokratičtí kandidáti na guvernéry (třeba v Michiganu, Wisconsinu nebo Kansasu), přičemž právě v těchto soubojích Demokraté překonali mnohá očekávání.
Víc mladých, víc hlasů pro Demokraty. Ve stárnoucí zemi
V hodnocení výsledků voleb a především v odhadech trendů pro volby za dva roky je třeba zmínit také roli měnícího se složení obyvatelstva Spojených států. Letos přibylo zhruba 8.3 milionů plnoletých voličů, z toho 4,5 milionu bělochů, 2 miliony Hispánců (zejména v západních státech), přes milion černochů, půl milionů asijského původu a téměř 100 tisíc z řad původních obyvatel kontinentu.
Hispánci spíše volí Demokraty, ale hodně záleží na regionu - například na Floridě se jejich podpora přelévá k Republikánům. Zbylá etnika přitom většinově jdou za kandidáty Demokratů. A přestože mladí voliči do 30 let chodí k volbám v menším počtu než zbytek populace, tento rok to byli právě oni (včetně mladých bělochů), kdo se významně podílel na úspěších Demokratické strany.
Jen namátkou: 70 procent mladých volilo nového pensylvánského senátora Johna Fettermana v souboji s výrazným trumpovským kandidátem Mehmetem Ozem, 74 procent senátorku Maggie Hassan v New Hampshire, 70 procent bylo pro guvernéra Wisconsinu Tonyho Everse a 62 procent pro guvernérku Michiganu Gretchen Whitmer.
Mezi mladými vyčnívaly především ženy, čímž se vracím k tématu interrupcí. Na 47 procent voliček rozhodnutí Nejvyššího soudu naštvalo, přičemž 83 procent těchto žen následně volilo kandidáta Demokratů a značnou část z toho tvořily ženy do 30 let. I ženy mezi 30 a 44 lety se spíše klonily k Demokratům, zatímco voliči a voličky od 45 let výše vybírali spíše z řad republikánských uchazečů. Mezi menšinami to byli opět mladí voliči, kdo zabránil očekávané rudé vlně.
Do Sněmovny reprezentantů mladí volili Demokraty v poměru 63 ku 35 procentům. Zároveň však bude v roce 2024 mít Amerika bezprecedentně staré obyvatelstvo – a možná i oba prezidentské kandidáty –, a tak budou muset obě strany o to více cílit na mladé voliče, jejichž ochota přijít k volebním urnám může být rozhodující. Omezení přístupu či dokonce kriminalizace interrupcí a tvrdý přístup v hodnotových otázkách tím pravým pro právě Republikánskou stranu zjevně nebyli a nebudou.
Relativní úspěch ve volbách? Málo
Republikáni tedy získali těsnou většinu ve Sněmovně reprezentantů a ve většinu v Senátu budou muset další dva roky pouze doufat.
Dolní komora Kongresu téměř 50 let patřila Demokratům a až v polovině 90. let se Republikánům povedlo trend zvrátit. V poslední době pak lze pozorovat častější střídání stran, které však nevede k tlaku na kompromisní řešení mezi prezidentem z jedné strany a opozicí v Kongresu ze strany druhé. Republikáni sice přesně v tomto duchu plánují Bidenovi ztěžovat život vyšetřováními a blokováním návrhů zákonů, ale také budou bojovat mezi sebou a sami se sebou.
Těsná většina totiž znamená, že se strana bude muset spoléhat na podporu nejradikálnějších zákonodárců, jako například pro-trumpovské agresivní konspirátorky z Georgie, Marjorie Taylor Green nebo floridského Matta Gaetze.
První lednové dny Sněmovny v nové sestavě se také ponesou ve znamení boje o to, kdo republikánské většině bude velet, a už teď je jasné, že stranu to rozhodně nesjednotí. Veterán Mitch McConnell určitě nadále povede republikánskou menšinu v Senátu, byť mu po krku šel floridský senátor Rick Scott, ale Kevin McCarthy to má v boji o křeslo předsedy Sněmovny reprezentantů nejisté. Radikální křídlo strany v čele s Marjorie T. Greene mu totiž funkci zadarmo nedá. Taková dynamika v rámci strany a Kongresu ještě zhorší efektivitu práce zákonodárného sboru a na další minimálně dva roky povede k ještě většímu politickému divadlu namísto skutečných řešení problémů země a voličů.
Trump a DeSantis: idyla jako na Rudé svatbě
V příštích měsících tak čekejme tvrdý boj o moc v rámci republikánské strany. Donald Trump se po volbách okamžitě pustil do potenciálního konkurenta ve stranických primárkách, úspěšného a v kulturních válkách vyžívajícího se floridského guvernéra Rona DeSantise. Vyhrožování, osočování spolustraníků a protikandidátů, porušování jakýchkoli etických a morálních pravidel politického boje definovalo už Trumpovu kampaň v letech 2015 a 2016.
Ale zároveň si na Trumpa brousí zuby více osobností, protože po třech volebních porážkách (2018, 2020 a 2022) cítí slábnoucího lídra. Provokativně se vůči Trumpovi postavil – a svůj úmysl kandidovat oznámil – i rapper Ye (dříve Kanye West), když na nedávné večeři Trumpovi nabídl místo svého viceprezidenta.
V každém případě přijde v nově zahájené kampani k volbám v roce 2024 ještě více nekompromisní, byť unavenější verze Trumpa, a uvidíme i revoltu médií vlastněných magnátem Rupertem Murdochem (Fox News, Wall Street Journal či New York Post) proti Trumpovi. Jak zmiňují někteří američtí komentátoři: čekali jsme rudé tsunami, ale spíše nás teď čeká Rudá svatba ve stylu Hry o trůny.
O víkendu se vraťte, nachystaný pro vás bude text o druhém kole senátních voleb v Georgii (proběhne 6. prosince 2022) a o historii toho, proč tento jižanský stát jako jeden z mála druhé kolo vůbec pořádá.
