Hlavní obsah
Aktuální dění

Volební lístky, místnosti a plenty? Poděkujte Australanům a Američanům

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Najdete je v Moje sledované na tomto webu nebo na Seznam.cz.

Foto: Adobe Stock
9. 1. 7:30

Trocha americké, australské i české historie a kontextu k volebním místnostem, lístkům a plentám vám určitě neublíží a třeba váš zážitek z nadcházející prezidentské volby ozvláštní.

Článek

V roce 1890 vyšel v Národních listech text kritizující způsob a průběh voleb v Rakousku Uhersku. Stálo v něm například toto:

Ví se velmi dobře, že voličové odvislí na cestě k volebnímu osudí projíti musí mnohdy celým špalírem lidí, kteří jim lístky prohlížejí, trhají, vyměňují a přepisují a je konečně známo, že mnohdy i sami páni členové komise pranic se neostýchají označovati šikovným spůsobem odevzdané volební lístky, aby zvěděti mohli později, jak ten či onen občan volil a vůbec činili nátlak na voliče.

Text zároveň zmínil, že nejlepším volebním mechanismem by bylo odevzdání volebního lístku komisi v zalepené obálce. Ostatně se tímto tajným způsobem už v té době volilo „v celé řadě států amerických a také již v některých státech evropských“.

Od aklamace k volebním lístkům a počítačům

Tajná volba byla i v USA zcela novým a radikálním objevem a způsobem volby. Během prvního půlstoletí existence Spojených států se volilo aklamací, bez papírových volebních lístků – a v Kentucky si tento mechanismus ponechali až do roku 1891. Volič zkrátka přišel na soud, přísahal na Bibli, že ještě v daných volbách nevolil, a následně nahlas oznámil, kterému kandidátovi svůj hlas odevzdává. Volební kampaně probíhaly i v den voleb přímo v místnostech a hodně se u celého procesu popíjelo a zpívalo.

První papírové volební lístky přišly se začátkem 19. století a voliči si je mohli vytrhnout z novin. Následně se distribuce a tisknutí lístků ujaly samotné politické strany, které tím zjednodušily svým stoupencům volbu všech kandidátů strany jedním vhozením stranického lístku do urny. Tato taktika však vedla k častým podezřením a obviněním z manipulace voleb (nehledě na to, že na jihu USA se po občanské válce děly v reakci na udělení volebního práva černochům ještě mnohem horší věci, včetně masakrů). Ale našlo se řešení, a to u protinožců.

V Austrálii totiž od roku 1858 začala vláda tisknout oficiální, standardizované volební lístky, na nichž se nacházela jména všech kandidátů a které byly voličům rozdávány až v samotných volebních místnostech. Státy New York a Massachusetts tuto metodu převzaly v roce 1888 a v rychlém sledu na ně navázaly Indiana, Rhode Island, Wisconsin, Tennessee, Minnesota, Washington a další.

Od konce 19. století se některé americké státy rozhodly používat volební přístroje, jejichž různé verze se používaly až do 80. let 20. století. Od 60. let pronikly do volebních mechanismů počítače (první pocházely od firmy IBM), byť mnoho států opakovaně bojuje se zastaralostí hardwaru i softwaru.

Volební budky a plenty

Volební místnosti nebyly v průběhu 19. století v USA úplně bezpečným místem a rozhodně v nich voliči neměli soukromí. Příznivci stran se snažili odradit oponenty od voleb, respektive jim přímo zamezit v možnosti odvolit, a to i pomocí pěstí a zbraní. Úmrtí při snaze dostat se do volební místnosti nebyla ničím nevídaným.

Ale společně se zavedením „australských“ volebních lístků Spojené státy převzaly také „australský“ systém tajné volby: jinými slovy státy zavedly volební budky a plenty, aby mohli občané volit tajně, v soukromí, aniž by kdokoli viděl, koho volí a mohl jejich volbu ovlivnit.

Podoba budek se lišila stát od státu a například v New Yorku musely stěny budek mít alespoň 180 cm na výšku, čtyři strany a uvnitř musela být připevněna police na psaní, včetně psacích potřeb. Také měly mít dveře, což se v polovině 20. století změnilo na plentu, i když různých délek (opět stát od státu). S nástupem volebních přístrojů začali výrobci nabízet rovněž na míru vyrobené budky.

Soukromí voličů, přístupnost budek a přístrojů pro voliče s různými potřebami se postupně v USA staly nutnými kritérii při vytváření volebních zákonů a pravidel.

V České republice volební přístroje nepoužíváme, zato papírových volebních lístků je plno a plenty už taky využíváme (byť za komunismu se plenty odstraňovaly, protože voliči neměli přece co skrývat).

Tak až půjdete v pátek/sobotu volit, zastavte se na chvíli, vzpomeňte na lekce z australské a americké volební historie, a oceňte, co všechno je součástí procesu vhození hlasu do urny, co dřív (ne)bylo a co byste třeba chtěli změnit.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz