Článek
Je začátek listopadu, ale člověk má spíš pocit, že je polovina října. Mrazíky ještě neudeřily, listí teprve začíná žloutnout, počasí je snesitelné a za těžkými mraky se tu a tam objeví sluneční kotouč. Už nyní se k životu probouzí duch Vánoc, bytost všudypřítomná a přesto nepolapitelná. Není to však jen on, kdo procitá, ale jsou to také reklamní kampaně nejrůznějších obchodů a obchůdků, které se snaží oslovit co nejvíce obdarovatelů i obdarovávaných. Ulice i náměstí pomalu ovládá vánoční výzdoba v podobě nejroztodivnějších i klasických vánočních symbolů. Ornamenty, svíce, vánoční stromky, Santa na saních nebo jen samotný sob, to vše v provedení barevných světelných řetězů. U nás za stejných okolností nikdo nezůstává na pochybách, že Ježíšek už pomalu začíná plnit svůj pytel vánočními dárky. Ovšem v Nizozemí jsou tradice jiné. Žádný Ježíšek, žádný Santa Claus. Holanďané mají svého Sinterklaase. Ten je však obdobou našeho Mikuláše, chodícího 5. prosince v doprovodu čerta a anděla.
Námořník Sinterklaas přichází
Je listopadová sobota a u břehů kanálů Groningenu, metropole nejseverněji položené nizozemské provincie, se začínají již od poledního scházet davy lidí. Těžko si nevšimnout, že převážnou část tvoří děti, které se na tento den těšily celý rok. Je to den, kdy do Groningenu připlouvá na své lodi dobrotivý Sinterklaas s velkým doprovodem Černých Petrů. Je nádherné počasí, bílé mráčky se honí po modré obloze a z dálky se ozývá lodní zvon, předzvěst vánoční flotily. Vzápětí se v ohybu kanálu objevuje první loď, jejíž posádku tvoří Sinterklaasův veselý doprovod kejklířů s dnes již jen lehce začerněnou tváří. Netrvá dlouho a objevuje se loď další, tentokrát větší a opět osazená umouněnými pomocníky v pestrobarevných kostýmech. Skáčou na trampolínách, šplhají v lanoví, mávají. Až na páté lodi v pořadí připlouvá sám Sinterklaas, důstojně zdravící oba břehy, obsypané dychtivými pozorovateli. Je to úžasná podívaná. Sinterklaasova loď postupně proplouvá stále užšími kanály.
Ve tři hodiny odpoledne má na hlavním náměstí, Grote Marktu, vypuknout slavnostní uvítání Sinterklaase samotným starostou města, ovšem aby se tam bělovousý stařík dostal, bude nejprve muset projet městem. Vánoční představení pokračuje. Sinterklaasův průvod si v ničem nezadá s jeho slavnostní plavbou. Ulicemi města pomalu pochodují formace jezdců, historická spřežení, vojenské kapely v perfektně padnoucích uniformách, stádečko ovcí, sáně na kolečkách tažené poníky s rolničkami, dva dvouhrbí velbloudi i africký slon a mezi nimi poskakující černí Petrové, obdarovávající děti cukrovím i ovocem. To vše a mnoho dalšího tvoří Sinterklaasův předvoj. On sám se objevuje po dobrých deseti minutách, vzpřímeně sedící na bílém koni, doprovázen dalšími jezdci v historických kostýmech. Tak průvod přichází až na groningenský Grote Markt, kde již Sinterklaase očekává starosta. Po krátkém uvítání se pak Sinterklaas zdraví s dětmi, zatímco jeho černí pomocníci rozdávají dětem dobroty. Slavnost Sinterklaasova příjezdu končí, zatímco nizozemské Vánoce jsou nyní v plném proudu.
________________________________________________
Tradice praví, že Sinterklaas, sám patron námořníků a také Amsterdamu, s Černým Petrem po boku připlouvá ze Španělska. Proč právě odtud? Důvod třeba hledat v historii Nizozemí, které bylo od 15. do 17. století součástí španělské říše. A ze Španělska se na sever dostal i kult sv. Mikuláše, jehož ostatky spočívaly od 11. století v italském městě Bari, toho času rovněž državě Španělska. V postavě dnešního Sinterklaase a tradic s ním spojených se však také odrážejí pohanské tradice, spojované s germánským bohem Odinem.
________________________________________________
Tradice nizozemských Vánoc
Toho dne večer, kdy připlouvá Sinterklaas se svými pomocníky, jejichž tvář je černá od sazí z komína, kterým lezou, aby svému pánovi podali zprávy o hodných i zlobivých dětech, dávají děti do dřeváku před krbem pro Sinterklaase dopis. Přikládají i misku vody a mrkev nebo slámu pro Sinterklaasova bělouše. Ráno pak nacházejí ve dřeváku sladkosti a perníkového mužíčka s vtipnou básničkou v ruce. Dopis si samozřejmě Sinterklaas ponechal. Pravda, je to trochu odlišné od naší starosvětské české trojky, známé z malebných Ladových ilustrací, zároveň to však vzbuzuje povědomé sympatie. Vždyť i Černý Petr, ve středověku symbolizující zlou postavu, je obdobou českého čerta.
Součástí Sinterklaasovských oslav jsou i tradiční trhy, kde může člověk sehnat téměř cokoliv a rovněž program určený dětem. Ty se ostatně na Sinterklaase těší nejvíce, protože hodný strýček s bílým vousem a berlou nosí sladkosti a další dárky, podobně jako u nás. Nejrůznější slavnosti a kulturní akce pak trvají až do 5. prosince, předvečeru dne sv. Mikuláše. Proč však Holanďané věnují tolik prostoru někomu, kdo je jen předzvěstí Vánoc. Ano, ovšem u nás! Pro Holanďany je Sinterklaas Dag(Den sv. Mikuláše) vrcholem Vánoc, které v jiných zemích teprve začínají. V Nizozemí je tradice jiná. Večer 5. prosince dávají dospělí za dveře svých obydlí pytel naplněný dárky, který pak 6. prosince ráno, v den sv. Mikuláše, nedočkavé děti dychtivě otvírají. Velká rodinná oslava následuje. Jinde tolik očekávaný čtyřiadvacátý, či pětadvacátý prosinec nemá v Nizozemí zase až takový význam. Teprve v poslední době si lidé, pod vlivem americké pop-kultury a Santa Clause, dávají dárky na Boží hod ráno.
Nepostradatelné symboly
Samozřejmě, i Holanďané znají vánoční stromeček, ale už taková štědrovečerní večeře není v jejich tradicích nijak pevně zakotvena. Stejně tak není tradicí chodit na půlnoční mši, ovšem někteří nábožensky založení lidé mohou večer 24. prosince navštívit mši, začínající kolem dvaadvacáté hodiny. Svou tradici má ovšem bohatá snídaně 25. prosince. Následující den, 26. prosince, je pak určen především k setkáním s příbuznými a přáteli. Nezbytností jsou vánoční dekorace, v nichž je zastoupena především červená, zelená, zlatá a stříbrná barva. Oblíbené jsou zelené adventní věnce, cesmína i jmelí, naše společné dědictví z keltských časů a nebylo by to Nizozemí, kdyby se mezi vánoční výzdobou neobjevily také květiny. K tradici patří rovněž čokoládová písmena, která Sinterklaas nosí jako ozvěnu pohanského mýtu o bohu Odinovi a velmi oblíbené jsou také tzv. kruidnotjes, malé půlkulaté zázvorové sušenky, které svou chutí nejvíce připomínají perník. Především právě tyto malé laskominy rozdávají Sinterklaasovi černolící pomocníci dětem.
Největším symbolem nizozemských Vánoc však byl, je a bude Sinterklaas a jeho pomocník, Černý Petr. Ostatně, nepochybujte o tom, že vás bude každý správný Holanďan zarytě přesvědčovat, že dnes již celosvětová tradice Santa Clause má své kořeny právě v Nizozemí, v osobě důstojného bělovousého Sinterklaase. A do jisté míry bude mít pravdu.
