Hlavní obsah
Názory a úvahy

Černej květ jménem Mohamed

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Najdete je v Moje sledované na tomto webu nebo na Seznam.cz.

Foto: Wikimedia Commons, volná licence

Mohamed vyučuje Abrahama, Mojžíše a Ježíše. Středověká perská miniatura.

25. 1. 11:42

Jak islám zničil Evropu. A jak ji stvořil.

Článek

Jedním z nejslavnějších historiků 20. století je Belgičan Henri Pirenne. Celá intelektuální Evropa kdysi diskutovala o jeho slavné „Pirennově tezi“, která říkala zhruba toto: Starověk zdaleka neskončil „slavným“ rokem 476. Údajný pád Říma, jež se měl onoho roku odehrát, vůbec žádným pádem nebyl. Nestalo se tehdy prakticky nic. Z civilizačního hlediska. Germánští barbaři Řím nerozvrátili. Jen dali římské civilizaci novou elitu. Takových střídání stráží bylo v dějinách Říma ovšem hafo, tato peripetie takřka nestojí za zaznamenání. Jelo se tehdy dál. Celé 5. století. Celé 6. století. Stále totiž pokračovala Středomořská civilizace. To podstatné. Ten skutečný Řím. To, co dělalo Řím Římem (a ostatně Řecko Řeckem) byl dle Pirenna totiž hlavně kontakt s tím za mořem. Při jeho březích. Odtud pocházelo vše skutečně římské, tedy evropské: téměř veškeré obilí (proto je také dnes na severu Afriky poušť, krásný to pozůstatek první velké civilizovanosti), věda, papyrus, hygiena, spodní prádlo a nakonec i to křesťanství. To vše byl dovoz. Římská civilizace totiž byl Dovoz. Interakce. Tím byla definována. My, seveřané, vždy vnímali hlavně římský dotyk se severem, ale ten byl jen okrajovým jevem římských dějin. Dotyk s jihem tehdy Evropu definoval. A na tom se roku 476 nic nezměnilo. To, že se seveřani ujali kormidla, nepohlo s podstatou římské civilizace ani trošku. Z historického hlediska se sotva zlomilo v onom „osudovém roce“ stéblo, tvrdí Pirenne.

Všechno dle něj změnil až Mohamed. Islám. Jeho dobytí severu Afriky a Blízkého východu, to byla teprve skutečná událost. Tehdy se teprve První Evropa zhroutila. Byly totiž přetnuty životadárné tepny vedoucí za Středozemní moře. To byl konec civilizace. Pirenne to dokazoval úpadkem technologií. Návratem k pergamenu například. Teprve v ten moment antika skončila, zhroutila se, teprve tehdy vylétla do povětří její podstata. A teprve tehdy začalo dávat smysl cokoli na severu. Z periferie První Evropy musela se pod tlakem okolností stát Evropa Druhá. A tak vznikla Karolinská říše. To, čemu někdy říkáme Západ. Neboli „bez Mohameda nebyl by Karel Veliký,“ jak zní slavná Pirennova věta.

Není moc historiků, kteří by dnes kdysi vcelku módní Pirennovu tezi hájili. No, ale já pro ni jistou slabost mám, nezapírám. Nevím, jestli ideálně vysvětluje konec starověku a vznik středověku, což byla patrně její hlavní ambice. Ale rozhodně geniálně vysvětluje, co je Západ. Co je Evropa (ta druhá): Řešení z nouze. Snaha něco zachránit, něco starého a velkého. Nutná nostalgie. Důsledek amputace, zchromnutí, ztráty energie, zdrojů. Přijetí této nemoci jako východiska. Přijetí osamělosti a izolovanosti jako osudu.

Tím vším nebyla jen Evropa Charlemagnova. Tím vším je Evropa ve své podstatě. A vždy je tím nejlepším, vždy je sama sebou, jen je-li právě tímto.

Mrzák má samozřejmě své komplexy! Nenamlouvejme si, že ne. Je pronásledován chorobným sněním. O tom, jak svou izolovanost a odříznutost od prastarých zdrojů energie prolomí. Jak ji překoná. Odčiní. Jak zruší zakletí. Tím, že a) se všichni stanou Evropou, b) uzavřeme jakýsi kompromis s islámem (či neoislámem - Ruskem), minimálně tím, že necháme proudit přes onu starou bariéru, co vše zničila, jakmile se stala bariérou, opálené chlapce na nafukovacích člunech.

Jsou to temné sny. Démoni. Produkty mindráku. Bludičky. Evropa může se obrozovat a znovuzrozovat jen pravým opakem.

Přijetím své jedinečnosti - což zní snad příliš vznešeně, uvědomíme-li si, že jde o jedinečnost beznohého. Přijetím své splendid isolation. Své „neglobálnosti“, neuniverzality, toho, že Evropa není tak úplně kompatibilní s ničím v okolí, a že se nemůže - narozdíl od Ameriky, Ruska nebo Číny - stát vzorcem aplikovatelným jinde (ba ani vzorem). Evropa je Evropou, když přijme svou „chromost“, své limity, svou malost - a začne namísto velkých říší budovat malé, dobře fungující jednotky (ano, to evropská města udělala Evropu, ne Franská, nefunkční, fragmentarizovaná pseudoříše, dědicem jejíž nefunčnosti a pseudoříšovitosti stala se Svatá říše římská a dnes Evropská unie). Evropa je Evropou, když je nejednotná. Neboť jednota rovná se nesvoboda. A Evropa je odsouzená ke svobodě. Jako historickému kompromisu zplozenému nejstrašnější civilizační krizí dějin - pádem první, skutečné Evropy. Svoboda zrodila se ze slabosti Evropy a stala se evropskou paradoxní silou. Kdykoli stává se Evropa silnou, ztrácí svobodu a svou podstatu.

Evropa je malé řešení. Jež nahrazuje nemožnost řešení velkého, jíž přineslo neodčinitelné a nenapravitelné zranění. Evropa je šikovnost invalidy. Důsledek krize a úpadku. Improvizace z nich plynoucí.

Nazvěme to třeba tezí pirennovsko-sternovskou. Jistěže bude odvezena na smetiště dějin stejně jako teze původní, pirennovská. Ale to je v pořádku. Neboť Evropa je také, původně a ve své podstatě, smetištěm za velkou epochou, za velkou civilizací. Smetištěm, z něhož se z nutnosti a narychlo muselo udělat východisko a řešení. Čili nám zde na smetišti není úzko. V klidu tu na vás, drazí profesoři, s Henrim počkáme.

Dáte si jen mírně prošlou šunčičku, mon ami? Bon apetit! A nebojte, hosté brzy dorazí.

Reklama

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz