Článek
Andrew Beckett je vynikající a úspěšný právník pracující v prestižní kanceláři. Když v práci vyjde najevo, že je homosexuál a má AIDS, je propuštěn. Fired, jak v USA říkají. Andy v podání oscarového Toma Hankse se ale nevzdá.
Právní řád v USA neupravuje žádné výpovědní důvody. Zaměstnavatel může – teoreticky – zaměstnance vyhodit i bez důvodu. Andrew ale s pomocí jiného právníka, který jej původně odmítl, dokáže, že jeho vyhazov byl diskriminační. Pamatujete na ten zvláštní pocit na konci filmu, takové to zadostiučinění smíšené se smutkem, když umírající Andy zjistí, že právo a spravedlnost je na jeho straně? Porota mu za neférové rozvázání pracovního poměru přiřkla odškodné ve výši přesahující 5 miliónů dolarů.
Vyhazov bez důvodu a bez soudu?
Připomínám si Philadelphii, když v poslední době sleduji úvahy o tom, zda v našem právním prostředí zavést možnost výpovědi ze strany zaměstnavatele bez uvedení důvodu. Zaměstnavatelé si podle všeho představují, že zaplatí nějakou kompenzaci a budou mít zaměstnance, kterého nechtějí zaměstnávat, takzvaně z krku. Tu máš výpověď bez uvedení důvodu a vymalováno.
Jenže tahle představa vychází z nedostatku znalostí a je dost naivní. Jasně, nejsme v USA. Antidiskriminační zákon ale máme taky. A mít musíme, pokud chceme být civilizovanou zemí a setrvat v EU. Má-li někdo za to, že byl diskriminován, může se domáhat nejen odškodnění, nýbrž i neplatnosti právního jednání. Ostatně, takovou malou českou Philadelphii jsme u nás už měli.
Česká Philadelphia
Zaměstnance, který je ještě ve zkušební době, může zaměstnavatel propustit bez uvedení důvodu. Zaměstnankyně ve zkušební době zjistila, že je těhotná. Protože vykonávala fyzicky namáhavou práci, oznámila vedoucímu, že je těhotná a požádala o dočasné převedení na méně náročnou práci. Zaměstnavatel ji v jistém smyslu převedl. Nikoli ovšem na lehčí práci, nýbrž na „pracák“. Zrušení ve zkušební době: bez uvedení důvodu.
Zaměstnankyně si našla šikovného právníka a podala žalobu. Podle soudního rozhodnutí pak přesto, nebo právě proto, že může zaměstnavatel ke zrušení ve zkušební době přistoupit i bez uvedení důvodu, musí být uvedené jednání posouzeno i z hlediska diskriminace. V daném případě byl vyhazov důsledkem těhotenství, jež patří mezi diskriminační důvody. Rozvázání pracovního poměru tak bylo shledáno neplatným.
Ač by si to asi někteří zaměstnavatelé přáli, i když si do zákoníku práce prosadí výpověď bez uvedení důvodu, ani tak nemusí dosáhnout toho, že zaměstnanci sklapnou patky a půjdou. Stejně se budou moci soudit a domáhat se neplatnosti či odškodnění. Jen na to půjdou jinak.
K čemu výpověď bez uvedení důvodu?
Kladu si otázku, proč zaměstnavatelé možnost výpovědi bez uvedení důvodu vůbec chtějí. Aby mohli propustit zaměstnance proto, že jej nemohou zaměstnávat z důvodu nedostatku zakázek, kvůli nutnosti úspor mzdových prostředků nebo z jiných ekonomických příčin? Těžko, protože k tomu slouží výpověď pro nadbytečnost podle § 52 písm. c) zákoníku práce. Odstupné, které se s nadbytečností pojí, je výrazně nižší než to, které má provázet vyhazov bez důvodu. Nebo má tahle výpověď řešit případy zaměstnanců, kteří porušují povinnosti, pracují neuspokojivě nebo nesplňují požadavky související s vykonávanou prací? To nedává smysl, protože k tomu lze použít stávající úpravu výpovědních důvodů v § 52 písm. f) a g) zákoníku práce. A při uplatnění těchto důvodů nemusí zaměstnavatel odstupné platit vůbec.
Zajímavá je z tohoto pohledu nedávná kauza, kdy dal zaměstnavatel výpověď pro nesplňování požadavků a u soudu prokázal, že dotčený zaměstnanec dlouhodobě nevhodně komunikoval s kolegy, byl arogantní, lidsky nepříjemný a neschopný uznat odpovědnost za výsledky své práce. Soud rozhodl, že výpověď je platná.
Působí to celé tak, že zaměstnavatelé chtějí výpověď bez uvedení důvodu proto, aby mohli propustit zaměstnance, jenž se stal nepohodlným. Z důvodu, který sice existuje, ale zaměstnavatel to nechce nebo nemůže otevřeně uvést. Protože ten důvod je nějak ošemetný, má třeba diskriminační či jinak zavrženíhodný charakter. Třeba jako u Andrewa Becketta ve Philadelphii. Zaměstnavatel důvod pro jeho vyhazov měl. Jenže i vzhledem ke své reputaci nemohl natvrdo říct, že mu dává padáka, protože je homosexuál a má AIDS. Andrew Beckett je smyšlená postava. Zaměstnankyně, kterou zaměstnavatel vyhodil pro její těhotenství, ale smyšlená nebyla.
Znáte sami někoho, kdo se zaměstnavateli z nějakého důvodu nezamlouvá? Třeba proto, že je tzv. neperspektivní (ať už kvůli těhotenství, mateřství, otcovství nebo třeba pro vyšší věk), protože upozornil na nějakou nepravost, a stal se tak nežádoucí? Protože má jinou než většinovou sexuální orientaci, je zdravotně postižený nebo třeba vykonává činnost v odborové organizaci?
A co vy, zatím dobrý? Jste šéfce nebo šéfovi "pohodlní"? Nebo se může stát i vám, že skončíte … on the streets of Philadelphia?