Článek
Ondřeji, vážně nepoužíváš žádnou sociální síť?
Záleží na definici, co si pod sociální sítí představujeme. Pokud za síť budeme brát místo na internetu, kde mají lidé založené své osobní profily, skrze které mezi sebou aktivně sdílí obsah (texty, fotky, videa, hudbu aj.), pak skutečně nepoužívám.
Stále sleduji videa na YouTube, akorát většinou jako nepřihlášený uživatel. Obdobně s lidmi komunikuji přes WhatsApp, ale vlastní kanál nemám vytvořený ani na jedné z těchto aplikací.
Dobře, pojďme se bavit konkrétněji, které sociální sítě jsi smazal a proč?
První šel pryč LinkedIn, kde jsem měl životopis i pár příspěvků souvisejících s prací. V životě jsem si skrze něj nenašel jedinou pracovní nabídku, akorát mi opakovaně nabízel pozice ve chvílích, kdy jsem žádnou nehledal. Ten se mi rušil nejsnáze, přišel jsem maximálně o pár kontaktů na bývalé kolegy, které mi nikterak nechybí.
Za svůj život jsem párkrát zkoušel rozjet YouTube kanál, později pak i podcast skrze Spotify, ale na obojím mě od dlouhodobějšího rozvoje odrazovala větší technická náročnost tvorby obsahu. Nechyběly mi dovednosti, ale spíše se mi nechtělo tolik plýtvat časem na nahrávání a střih audia či videa. Veškerý publikovaný obsah jsem nenávratně odstranil.
Nejvíce mě mrzelo zrušení Instagramu, protože ten jsem si formátem oblíbil nejvíce. Alespoň do chvíle, dokud mi nabízel v proudu příspěvků ty časově poslední fotky od mých přátel. Jakmile přišly stories a později reels (po vzoru Snapchatu a TikToku), začal se ubírat směrem k mladé generaci a nový algoritmus nabízející cizí obsah mě odradil úplně.
Poslední mi zůstával Facebook, který jsem v životě mnohokrát smazal, ale později znovu založil, když jsem se začal cítit mimo sociální dění svých spolužáků či přátel. Roky jsem na něj nic nepřidával, spíše mi sloužil ke sledování pár skupin, přehledu o chystaných událostech a hlavně pro spojení s přáteli skrze Messenger. Nakonec jsem ovšem nedokázal déle tolerovat postupné polarizování společnosti skrze personalizované feedy, a dal Facebooku sbohem snad naposledy. Jen jsem předtím musel od pár známých zjistit telefon, abych na ně netratil spojení.
Co ti zrušení profilů přineslo?
Jednoznačně volný čas. Neprokrastinoval jsem sice u sítí nějak výrazně hodně (v porovnání s jinými lidmi), ale ony hodiny u obrazovky se po kouskách nasčítaly. Bez nutnosti co chvíli kontrolovat notifikace najednou člověk může klidně vydechnout a užívat si realitu. Zároveň ani zbytečně neplýtvám časem na tvorbu příspěvků.
Dále dobrý pocit. Sociální sítě jsou pro uživatele zdarma, neboť platí svými osobními daty či pozorností při sledování reklamních příspěvků. Člověk buď musí poskytnout souhlas, nebo zaplatit předplatné… já si vybral třetí možnost, tedy z takových sítí odejít a nepoužívat je.
A v neposlední řadě autenticitu. Osvobodil jsem se od falše předstíraných rolí. Na sociálních sítích každý vytváří svůj obraz pro druhé, který se většinou liší od reality (mnohdy výrazně). Lidé nahrávají upravené fotky s filtry, přidávají jen to hezké, ale skrývají své nedokonalosti. Vlivem toho se pak sledující mohou trápit depresemi, že jejich realita neodpovídá té, kterou vidí na obrazovce u ostatních.
Chápu, ale co ti to sebralo?
Spojení na lidi, ke kterým nemám tak blízko. Skvěle mi to ukázalo, na kom mi záleží natolik, abychom si vzájemně udrželi kontakt i bez sítí, a kdo byl naopak spíše internetový kamarád, ale v realitě si ani jeden chybět nebudeme.
Přehled o dění. Najednou nestačí otevřít telefon, ale pokud se chci udržet v obraze, musím se aktivně zajímat o to, co zrovna řeší mí přátelé, kde byli na dovolené, co se stalo ve společnosti, jaké plánované akce nemám propásnout atd. Opět vnímám, že pokud mám něco vědět či někde být, informace si ke mně najdou cestu i jinudy. Daleko více například nyní sleduji plakáty ve městě.
Pasivní zábavu. Občas jsem si po psychicky náročném dni chtěl jenom zlepšit náladu sledováním zábavných videí, zkrátka u něčeho vypnout hlavu. Najednou musím hledat jiné aktivity pro uvolnění.
Máš nyní méně sociálního kontaktu?
Právě naopak! Absence sociálních sítí mě nutí, abych ostatním více psal, volal, nebo se s nimi ještě lépe potkával naživo. Dospěl jsem k závěru, že mě sociální sítě od lidí více oddalovaly, než by mě s nimi sbližovaly. Teď zažívám protiklad, který si užívám násobně více.
Hodně slýchám o mladé generaci, která má z reálného kontaktu doslova fobii. Na ulicích či v hromadné dopravě lidé koukají do obrazovek, mají sluchátka v uších, nebo vyhýbavě hledí do země. Na jednu stranu mi to přijde komické sledovat, ale na druhou to přináší závažné následky, například neschopnost intimního života a s ním spojený pokles porodnosti. Doporučil bych všem pravidelné digitální detoxy, nebo alespoň vycházet z domova bez telefonu v kapse.
To někomu může znít až děsivě…
Právě to ale potřebujeme. Opustit komfortní zónu, zakusit svět na vlastní kůži, ověřit si, že není tak hrůzostrašný, jak jsme se obávali. Poznávat cizí lidi a kultury, naslouchat jejich názorům, abychom si rozšířili obzory. Svět není pouze černobílý, jak se ho snaží rozdělit sociální sítě či trollové v diskuzích, ale má v sobě celé spektrum živých barev.
Jistěže je snadnější před reálnými problémy utíkat do místa, kde neexistují. Jenomže takový svět je fiktivní, na obrazovkách či ve fantaziích. A opravdové problémy to neodstraní, spíše prohloubí. A při dalším objevení zaútočí násobně silněji. Mně dává větší smysl se sebrat a něco s tím reálně udělat, abych už v mládí nezahodil život.
Děsila tebe něčím myšlenka na odchod ze sociálních sítí, než jsi to udělal?
Jistěže člověku proběhnou myslí automatické vzorce, že se tím může vyčlenit z kolektivu, přestat druhé zajímat a nakonec umřít někde sám opuštěný. Ego si už ale nepřizná, že ve skutečnosti stejně nikoho nezajímá, zvlášť ne na internetu, kde to přetéká zbytečnými příspěvky (a v poslední době ještě uměle generovanými).
U mě se období opouštění sítí nešikovně sešlo s dobou, kdy jsem se rozešel s přítelkyní (a plánoval si najít novou). Samozřejmě jsem si říkal, jestli se trochu nestřílím do nohy, když odcházím z míst, kde bych mohl objevit a kontaktovat potenciální partnerku, ale nenechal jsem se tím zastrašit. A výsledek? Na množství komunikace a setkávání se slečnami to vůbec nemělo vliv, naopak jim často přišlo mé rozhodnutí odpojit se sympatické.
Když začnete víc chodit mezi lidi, pravděpodobně brzy někde narazíte na své přátele… a jejich přátele, se kterými vás mohou seznámit. Někoho vám doporučí, nebo vás rovnou propojí. I kdyby ne, můžete se začít věnovat nějakému novému skupinovému koníčku, nebo vyrazit na akce či oblíbená místa sami. A tam všude přirozeně potkáte druhé. Generace mých rodičů v mládí telefony neměla a taky to zvládli. Dodnes sítě nepotřebují ke spokojenému životu.
Děkuji za rozhovor. Máš nějakou závěrečnou radu, kterou bys dal někomu, kdo odchod ze sítí zvažuje?
Neodkládejte to, jinak se k tomu nikdy neodhodláte. Smažte nějakou síť nejpozději do konce tohoto týdne, nejlépe hned. A když říkám smažte, tak myslím trvale odstraňte i s veškerým obsahem. Nenechejte se sítěmi zlákat pouze k dočasné deaktivaci účtu, protože tím spíš budete mít tendence se vrátit.
A nemusíte smazat hned všechny profily najednou. Začněte prvním a sledujte pozitivní i negativní pocity, které vám to přináší. A pokud budou ty pozitivní převažovat, tím spíš vás to přesvědčí k pokračování s mazáním další sociální… a pak další a další, až nezbyde žádná.
Ono se často prezentuje, jakou moc mají sociální sítě nad uživateli, ale tím jen média maskují fakt, že veškerá moc leží v rukách lidí. Protože když všichni uživatelé odejdou, síť logicky přestane existovat. Nechci tu nabádat k nějaké revoluci, jenom nabízím myšlenku - chcete podporovat rozvoj sociální sítě a svého profilu na něm, nebo raději podpoříte rozvoj reálného světa a svého života v něm?
Já si vybral druhou možnost a držím palce každému, kdo se rozhodne stejně. Pokud byste v tom náhodou potřebovali pomoci, pořád na mě jde na internetu najít kontaktní údaje, tak trochu zapátrejte a nebojte se ozvat.
[Zaujal vás článek? Spojte se s hostem rozhovoru: ondrejmergl.cz]
