Článek
Wien - Monopost se řítí rychlostí přes 200 kilometrů v hodině. Vpravo lemuje trať obrovská reklama na pivo Kronenbourg. A už je tu zatáčka. Měl to být další rutinní pohyb volantem, takový, jakých udělá pilot monopostu několik set za závod. Ale něco je špatně. Lola T210 Zdeňka Mišíka dál pokračuje rovně. A pak přichází strašlivý náraz.
Modrobílé auto se tříští o betonovou zeď, vzduchem létají kola a další úlomky. Desítkám diváků se tají dech. Je 14 hodin a 17 minut, první máj 1991.
Patřil k oněm lidem, pro které vůně benzinu znamená vášnivé opojení rychlostí. Rodák z Československého Brna od 13 let usedal do kabin motokár a brzy bylo jasné, že v tomhle klukovi něco je. Hned v prvním roce vyhrál svůj první závod, o čtyři roky později už nemá konkurenci.
„Pořád musíte bojovat, protože nic nezískáte zadarmo,“ vysvětloval tehdy svoji filozofii. 7.10 1978 dvaadvacetiletý mladík utekl z Československa, aby se pokusil splnit si sen – propracovat se do F1. Ovládl Rakouskou formuli 1600 a dveře mezi nejlepší amatérské závodníky měl otevřené.
V roce 1984 usedl do kokpitu Ledl AS 160 Turbo malého týmu Töleman. Nejezdil špatně, ale až do finále amatérské soutěže nikdo nevěnoval emigrantu z Československa větší pozornost. To, co dokázal v úzkých uličkách, ukázalo, kdo se mezi elitu opravdu dostal. Ačkoliv nikdy v Bad Mühllackenu nebyl, dostal se po startu z 13. místa v deštivém klání na druhou pozici. Když se blížil vedoucímu Alainovi, byl závod z bezpečnostních důvodů ukončen.
Pro běžné Čechoslováky neznámý, pro Rakušany ztělesněním boha
Mišík si pak dojel s Ledlem pro titul. A o rok později je bývalí Čechoslovák opět korunován.
Ročník 1990 Mišíkovi ale vůbec nevyšel. Nestačil výkonem konkurenci a končí sezonu až jako čtvrtý. Rok 1991 znamená mírné zlepšení, ale monoposty soupeřů jsou stále lepší. Za jeho volantem slaví titul Horst, který se pak rozhodne ukončit kariéru a na uvolněnou sedačku usedá jeho rival. Jenže nový model Lola T210 už není tak dominantní a Mišík vyjadřuje rozčarování.
„Z toho auta mám negativní pocity. Nemám v něj plnou důvěru. Bude štěstím, když dokončím sezonu bez vážnějšího incidentu.“ S tím souhlasil i týmový kolega Schlumberger. „Hrozné auto, prakticky neovladatelné v pomalých zatáčkách. Vyždímat z rozladěného vozu rychlý čas je opravdu obtížné a velice riskantní.“
Přichází 1. 5. 1991. Mišík odstartoval z prvního místa. Jenže měl na startu poruchu a do stojícího monopostu zezadu narazil Löfler. Trosky obou vozů dopadly přes hrazení, kde zranily čtyři lidi. Závod pokračoval dál, jen byl zpomalen zaváděcím vozem. Po pěti kolech se pokračuje naostro. Mišík je první, zezadu se však chystá dotírat mladíček Bründe.
Profesor Müller, sedící v lékařském voze, se obrací s předtuchou na svého řidiče a říká mu: „Sakra, každou chvíli čekám další hroznou nehodu.“ A už je tu sedmé kolo a 7 zatáčka. „Můj bože, to je Mišík! Narazil do zdi!“ křičí komentátor. „Co se tam ksakru stalo? Potřebovali bychom na místo rychle lékařskou pomoc. Pořád sedí v kokpitu a jeho hlava se nehýbe.
Po minutě je u něj první lékař, pár desítek sekund nato doráží i vůz s Müllerem. „Dostali jsme ho z kokpitu a sundali helmu. Nadzvedl jsem mu oční víčka a hned jsem pochopil, že utrpěl rozsáhlé poranění mozku a že to nepřežije,“ líčil šéflékař.
„V 18.40 byla potvrzena jeho smrt.“ Příčina nehody nebyla nikdy věrohodně vysvětlena. Mluvilo se o zlomené tyči řízení, nezahřátých pneumatikách či chybě pilota.
Takto smutně vyhasl život rakouského závodníka, který na podzim roku 1978 utekl z komunistického Československa za lepším životem.
