Článek
Poslední dny se ve veřejném prostoru odsuzuje výrok senátorky Zwyrtek Hamplové, která se vyslovila pro vytváření samostatných školních tříd pro romské děti. Její výrok byl za hranou a nesl prvky rasismu. Samozřejmě nelze děti rozdělovat do tříd podle barvy. Ale asi všichni tušíme, že to ani záměr paní senátorky nebyl.
U nás v Mostě pohlížíme na celou problematiku s určitým pochopením. Není se čemu divit. Všichni jsme tu vyrůstali s jedním, nebo dvěma problémovými Romy ve třídě. Z vlastní zkušenosti vám mohu říct, že když vám v šesté třídě sedí kluk, kterému už rostou vousy, v kapse má krabičku cigaret a chystá se ukončit svůj poslední rok na základní škole, tak to pro jedenáctileté děti není úplně ideální. Pořád to ale neznamenalo, že by to naše vzdělání nějak výrazně ovlivnilo.
Obecně by se dalo říct, že inkluze funguje. Ale pouze do určité míry. Pokud se ve třídě o 25 dětech objeví dva problémoví žáci, učitelé i žáci se s tím jsou schopni popasovat. Některé děti ze slušných rodin samozřejmě začnou přejímat určité rysy chování, ale rodiče a zbytek třídy je neustále vracejí do určitého normativního chování. Pak jsou tu ale třídy, kde takových dětí je polovina. Tam začíná vážný problém. Takové množství negativních jevů už většina učitelů není schopná zvládnout. Poznámky jsou pro smích, učení se stává mučením. Co si myslíte, že se s takovou třídou stane. Celé její fungování se sníží na úroveň té problémové poloviny, která neřeší domácí úkoly, sebevzdělávání, hygienu. Nezvládají ani mluvit bez vulgarismů. A v tomto prostředí vyrůstají ostatní děti. To samozřejmě vede k tomu, že kdo může, dá dítě do jiné třídy. Tím se začne se vytvářet přirozená segregace. Není to tak, že by někdo segregoval problémové děti do speciální třídy, ale z klasické třídy se stane speciální, protože rodiče ostatních dětí, své děti přesunou do jiných tříd.
A řešení? Určitě ne segregace těchto dětí. To opravdu problém nevyřeší. Východiskem je opravdu inkluze problémových dětí, mezi ty slušné. Ale rozhodně ne tak, jak by si většina republiky přála, včetně všech těch lidí, kteří nás Mostečany označují za rasisty. V jejich představě, by totiž mělo ideální docházet k inkluzi pouze u nás. Dokonce nám na to i rádi schválí nějaké ty dotace. Ale hlavně ať tyto problémové děti nemají ve svých spořádaných třídách.
Pokud tedy chceme s tímto problémem opravdu něco udělat, nejdříve se musí počet problémových rodin rovnoměrně rozložit v rámci celé republiky. Most, ani jiná města strukturálně postižených regionů nemohou dělat červený kříž zbytku republiky. Takže každý, kdo tvrdí, že je nutná inkluze by měl obratem říci, kolik takových problémových dětí má ve třídě jeho dítě. A já vám mohu garantovat, že více jak tři to nebude.
O tom, jak řešit snížení počtu problémových rodin v určitých regionech a tím vytvořit podmínky pro fungující inkluzi si napíšeme někdy příště. Všechno má řešení.