Článek
A právě u rozhodování se, začali mít smysl zkušenosti. Dál pro nás přestala mít hodnotu falešná představa o důležitosti, těch všech nabízených iluzí v konečné fázi jen plných strachu, obav a pochybností, jenž jsou v důsledku izolovaného primitivního systému v uměle vybudovaném lidském světě právě příčinou vymýšlení důvodů, proč udělat to nebo tamto…
Lidská mysl je dokonalá a vyspělé vědomí má obrovskou moc.
Tak jako dnes vnímáme universum, kde neustále dochází k vyvážení energií, aby se ty dokonalé podmínky zachovaly, jsme si mohli uvědomit tu složitou architekturu souvislostí, která nás obklopuje a tak jsme danou možnost předpokladu vyspění přijmuli. Zcela přirozeně. Odmítnout to totiž není logické.
„DOSPĚLOST NENÍ TO SAMÉ JAKO VYSPĚLOST.“
Rozumnější je nezůstat stát na jednom místě, jako doposud. Měl jsem zřejmě v životě málo příležitostí si na „pohodlí“ zvyknout, a tak je u mě nejspíš lenost cizí slovo, stejně jako představy o ideálech, vynucování si klidu (KŘIK: DEJ MI POKOJ, TICHOOO, MAZEJ…), vymýšlet nesmyslné lži, vytvářet domněnky a tak dále… Proto říkám, že má smysl:
„ŽÍT VĚDOMÝ ŽIVOT“. Vidím cestu vždy, ve všem a všude? Jo. Šetřím prostě svými emocemi, což je dokonalá rovnice:
„VE TVĚM KLIDU, JE TVÁ SÍLA.“
Vnitřního klidu dosáhnout je přirozeností, asi tak, jako když ráno vychází slunce a večer zapadá… a bezesporu tou nejcennější výhodou je, že můžu „být všude“.
„NIC NEOČEKÁVÁM.“
