Článek
Mého kamaráda k výletu motivovala touha po kontaktu s přírodou a dostat se z města. Mě motivovala má touha po psaní. Můj život se skládá ze zaměstnání, domácích prací a čtení novin. O tom bych opravdu nedokázal napsat nic zajímavého.
Na výlet jsem vyjel kousek za Jistebnici, neboť je to blízko od našeho domova. Cestou jsem si v Lidlu koupil sýr a chleba a kamarád si koupil housky a párky. Na místo jsme autem dorazili kolem osmé a poté nás čekal ještě hodinový pochod. Místo, na kterém jsme se nakonec utábořili, byl kopec nad Jistebnicí, na kterém se nacházel strašidelný kostelíček. Hned při příchodu nás také vylekala nejspíše liška či kočka, nebo jiné zvíře, které vydávalo zvláštní pazvuky v blízkém lese. Do lesa jsme poté museli jít pro dřevo. Oba jsme se trochu báli, ale zvíře se nás nejspíše leklo, uteklo a už jsme je neslyšeli. Jen druhý den ráno jsme asi kilometr od našeho tábořiště viděli utíkat lišku přes pole.
Oheň se nám s pomocí Pepy podařilo rozdělat hned napoprvé. Jídlo bylo opravdu famózní. Je známý fakt, že chutnost jídla je z velké části určena předchozím hladem a námahou. Výšlap a nošení klacků na oheň udělaly své, a tak jsme si oba pochutnali jako už dlouho ne. V ohni se nám ještě pekly brambory, když jsme oba unavení, bez pozdravu na dobrou noc, po dobrém jídle a námaze rychle usnuli.
Probudil jsem se asi ve tři hodiny ráno. Oheň dohořel a byla mi zima. Brambory, které se stále pekly, jsem zabalil do druhé vrstvy alobalu a dal si je do spacáku. Jako vytápění to nebylo špatné, ale příště si musím vzít PET láhve s vodou a nahřát si je u ohně. To by mi pomohlo výrazně víc a toto doporučuji i vám.
Brambory mě však nezahřály natolik, abych mohl dál spát, a tak jsem přemýšlel, co dělat. Nechtěl jsem budit kamaráda, který vedle mě spal, a také se mi opravdu nechtělo cvičit, i když vím, že by mi to zaručeně pomohlo. Vzpomněl jsem si tedy na himálajské mnichy, kteří se pomocí meditace v kombinaci s dýcháním a zatínáním svalů dokážou ohřát i v naprosté zimě (odkaz na studii z Harvardovy univerzity na toto téma je na konci článku). Inspirován touto možností jsem se rozhodl, že to také zkusím.
Mou jedinou nadějí na to, že nenastydnu, bylo, že se mi podaří naučit se tajemnou techniku, kterou mniši v Tibetu cvičí desítky let a to během pár minut, než mi začne být taková zima, že mě to donutí skutečně začít cvičit. Nejprve jsem zkoušel dýchat pomalu a poté rychle, ale to příliš nefungovalo. Když jsem však zkusil zatnout svaly, ucítil jsem okamžitý slabý nával tepla. Zároveň jsem si uvědomil základní mechanismus těla pro vytváření tepla – třes.
Zkoušel jsem si tedy uměle vyvolat třes zimou se zatnutím svalů zároveň. Bylo mi opět o něco tepleji. Nakonec jsem metodu vylepšil takto: obejmu sám sebe, zatímco ležím na zádech, obě dlaně mám na protilehlých ramenou a tlačím ramena dolů, zároveň se snažím celým tělem dostat nahoru. Do toho se snažím vyvolat třes zimou a zatínat všechny svaly. Klidně si to nyní zkuste sami něco podobného a uvidíte, jak vám to zafunguje.
Ráno nás očekával krásný východ slunce, čaj z termosky a marcipán z Lidlu. Perfektní kombinace.
Zdroj na studii o schopnostech Himaláských mnichů:
https://www.nature.com/articles/295234a0?utm_
