Článek
Zkusme se schválně zamyslet nad tím, zda lze nějaké smysluplné důvody pro dominanci Ruska ve svém regionu do budoucna najít. První důvod k zachování vůdčí role Ruska, který asi mnoho lidí napadne, je vlastnictví jaderných hlavic. Těmi ale nelze získat nadvládu nad sousedními státy. Těmi lze jen rozpoutat celosvětový konflikt s nepředvídatelnými následky. Typickým příkladem je KLDR, která se postupně stala jen skanzenem Stalinismu. O jakékoli vůdčí roli na korejském poloostrově nelze vůbec hovořit. A to i přesto, že Jižní Korea žádné jaderné zbraně nemá. Svou morální velikost Rusové často dokladují historickou kulturou. Ta je vskutku obdivuhodná, je to ale dávná minulost. Od doby, kdy Lenin „vyřešil“ chudobu vyburcováním třídní nenávisti a násilným vyhubením vůdčích entit, nelze očekávat jakýkoli náznak skutečné kultury. Rusové s uměleckým nadáním se samozřejmě rodí i nadále, v jejich rodné zemi se ale neprosadí. Buď je jejich talent zašlapán nebo se prosadí v emigraci. Budoucí kulturní dominance Ruska je tedy naprosto nemyslitelná. Mohla by snad být jeho vůdčí role generována nějakou geniální filozofií státního uspořádání? Ukřivděné, agresivní poštěkávání, které z Ruska slýcháme, nic takového jistě nabídnout nemůže. Pak už zbývá snad jen nějaká forma technologické dominance. S výjimkou kosmického programu působí ruské technologie ve všech dalších oblastech spíše zaostale. A že by v kosmickém oboru hrozila Rusku nějaká nedostižná světová dominance? To asi ne. Napadá snad někoho ještě nějaký další důvod možné ruské dominance? Mě ne!
A co Ukrajina? Pokud ukrajinský lid nepodlehne hromadné společenské beznaději, může mít do budoucna nesrovnatelně lepší pozici. Prezident Zelenskyj je ještě mladý a vypadá to, že silou své osobnosti psychické zhroucení svého lidu na dlouhou dobu nedopustí. Na první pohled se může zdát, že hospodářský kolaps Ukrajinu vyřadí na nedohlednou dobu. V historii však zpravidla obnova válkou zpustošených území probíhala nečekaně rychle. A Ukrajina vlastní obrovská, nově objevená naleziště nerostného bohatství. A od koho bude nakupovat západní svět? Od zákeřného Ruska nebo od demokratické a přátelské Ukrajiny. Odpověď je nad Slunce jasná. A je klidně dost možné, že i pro despotickou část světa bude demokratická Ukrajina spolehlivějším obchodním partnerem, než rozhádané a namyšlené Rusko.
V Rusku bude s největší pravděpodobností probíhat nechutný souboj o moc mezi oligarchickými klany. A ten bude probíhat, dokud jednotlivé klany budou existovat. Do té doby, než zbyde jediný. A pak může skutečně následovat podobný scénář, jako u dnešní KLDR. Jediný vůdce s bezmeznou, nekritickou úctou celého svého lidu. Předpoklady k tomu ruský lid rozhodně má. Díky nerostům, prodávaným byť i pod cenou nedemokratické části světa bude asi Rusko vždy bohatší, než KLDR. Sotva ale kdy bohatší, než budoucí demokratická Ukrajina. Aby si Rusko v budoucnu udrželo lid v maximální poddajnosti, bude muset regulovat internet, podobně jako Čína. Je asi nepředstavitelné, že by internet svému lidu Rusko zcela odepřelo, jako KLDR. Stejné míry zotročení se tedy nejspíš ruský lid nedočká, ale i tak to bude v míře děsivé. Ukrajina bude naproti tomu budovat svobodnou, sebevědomou společnost. Navíc bude pravděpodobně mít velmi vyspělou armádu s největší bojovou zkušeností na světě a s moderním západním vybavením. V takové situaci lze očekávat, že pro každého běžného Rusa bude velikým snem utéct a žít na Ukrajině. Hegemonem postsovětského prostoru by se tak postupně mohla stát Ukrajina s vyspělými, severskými zeměmi po svém boku. Z Ruska se pak s velkou pravděpodobností stane bizarní, věčně poštěkávající, značně zaostalý moloch, ve stylu KLDR.
Pravděpodobnost tohoto scénáře se zvyšuje s každým dalším měsícem války a nasvědčuje tomu i strašlivá nervozita Ruska, kterou lze vycítit z každého jeho veřejného projevu. Uvedený scénář je vzhledem k historii regionu natolik šokující, že se mu zajisté zdráhá mnoho lidí uvěřit. Věcné argumenty však hovoří stále více v jeho prospěch.
