Článek
Problém nastal v roce 2022, kdy zdravotnictví přišlo o 14 miliard korun díky ministru zdravotnictví Válkovi a ministru financí Stanjurovi. O dalších 6 miliard přišlo zdravotnictví díky tomu, že v roce 2023 byla úhrada za státní pojištěnce nižší, než v roce 2022. Prezident lékařské komory Kubek: „Valorizace pro rok 2025 činí 42 korun, což je poukázka na chudobu“.
Je třeba si uvědomit, že bez peněz zdravotnictví fungovat nemůže.
Dalším problémem je kumulovaná míra inflace 2015-2023, která má vliv na potíže s financováním služeb ve zdravotnictví. ČR má třetí nejvyšší kumulovanou míru inflace po Maďarsku a Estonsku, činí 49.3%. Průměr EU činí 27.2%. Kumulovaná míra inflace 2015-2023 mpus medicorum, 12/2024. „Je české zdravotnictví před krachem“?).
Velmi výstižně současnou situaci popsal na konferenci „Efektivní nemocnice“ ředitel kanceláře zdravotního pojištění: „Dle vývoje výdajů českého zdravotního pojištění, produktivity systému a inflace nemůžeme než konstatovat, že tento vývoj nekoresponduje s vývojem národního hospodářství, nekoreluje s objemem poskytovaných služeb a paradoxně nevede k rozvoji dostupnosti a kvality zdravotní péče, ale naopak ke snižování efektivity a motivace a ke stále širšímu prostoru, ve kterém jsou naši pojištěnci a pacienti nuceni platit přímo za služby, které by teoreticky měly být bezplatné“.
Sliby, že i přesto, že do zdravotnictví půjde méně financí, nebude dostupnost péče omezena, jsou plané. Dostupnost je zhoršená zejména pro vesnické obyvatelstvo a obyvatelstvo menších měst. V současnosti nemá praktického lékaře pro dospělé a praktického lékaře pro děti a dorost kolem 800 tisíc pojištěnců. O stomatologické péči, kde ve skutečnosti jde asi o milion pojištěnců bez stomatologa, již bylo řečeno dost. Lidé za ošetřením jezdí i desítky kilometrů, hradí si péči i v zahraničí, třebaže si zdravotní pojištění platí.
V poslední době se stále mluví o změně koncepce zdravotnictví a restrukturalizaci. Na straně jedné je údajně řešením rušení malých nemocnic, přesun zdravotníků z těchto zařízení do nemocnic, které zajišťují celé spektrum péče. Ano, centrace specializované péče může být řešením, co se úspor týče. Ale před tím musí být vytvořena síť jednodenní péče a posílena ambulantní péče specialistů v terénu, což se neděje. Tento krok musí předcházet rušení nemocnic, aby nebyla péče ohrožena a nenastal chaos. Specialistů hrubě ubylo za posledních 10-15 let, ambulantní specialisti jsou vesměs starší lékaři. Mladí lékaři o tato místa nemají zájem, zůstávají v nemocnicích, kde v současnosti mají lepší podmínky. Jako jediným se specialistům nepodařilo s pojišťovnami dojednat finanční navýšení plateb tak, aby mohli bez problémů překonat inflaci. Malé navýšení plateb je navíc podmíněno tím, že musí mít pracovní dobu nejméně 30 hodin týdně, plnit podmínky celoživotního vzdělávání a další. Právě proto, že se jedná v ambulantní sféře o seniory, v některých oborech je věkový průměr 60 let, si úměrně ke svým fyzickým silám úvazek zkrátili. 40 hodin týdně je pro ně vyčerpávající a situace se zhoršuje tím, že jak jich ubývá, úměrně na ně roste tlak pacientů, kteří svého specialistu ztratili.
Také je třeba zmínit, že zdravotnictví je u nás na vysoké úrovni. To samozřejmě vyžaduje vyšší náklady na léčbu, přístrojovou techniku, materiál, odborníky, léky. Proto není možné, aby ekonomové poukazovali na stálý růst nákladů. Medicína se naštěstí stále posouvá kupředu a nedostatek financí rostoucí úroveň nesmí zastavit.
Závěrem chci říci, že ze zákona mají všichni pojištěnci mít rovný přístup k zatím bezplatné zdravotní péči. Jakékoli změny musí být dobře zváženy, musí být shoda jak na straně pojišťoven, tak na straně pacientů a poskytovatelů.
Zdroje informací: Tempus medicorum, Je české zdravotnictví před krachem? 12/2024
Konference Efektivní nemocnice, Praha, 26-27.listopadu 2024
www.zdravezpravy.cz/2024/12/17/Dvě zdravotní pojišťovny se potápí. Už to potvrdil i ministr Válek
