Jak slaví svatého Martina ve světě: husa, víno i světlo do tmy

Svatý Martin z Tours žil ve 4. století a byl původně římským vojákem. Legenda vypráví, že jednou na cestě potkal zmrzlého žebráka, rozřízl svůj plášť a polovinu mu dal, aby ho zahřál. V noci se mu pak zjevil Ježíš oděný do té poloviny pláště – a to Martina přimělo opustit armádu a zasvětit život Bohu i lidem. Později se stal biskupem ve francouzském Tours a díky svým dobrým skutkům je dodnes symbolem pokory, laskavosti a pomoci potřebným.

Když se řekne svatý Martin, většina z nás si představí pečenou husu, červené zelí, knedlíky a sklenku svatomartinského vína. Ale tenhle svátek se slaví nejen u nás – tradice svatého Martina najdete skoro po celé Evropě, od Německa až po Portugalsko. A všude má trochu jinou podobu.

U sousedů v Německu je svatý Martin obrovskou dětskou událostí. Večer 11. listopadu vyrážejí děti do ulic s barevnými lampiony, zpívají písničky a v mnoha městech je vede muž na bílém koni – symbol samotného Martina. Lidé se pak scházejí u velkých ohňů, pijí punč a k večeři se podává „Martinsgans“ – pečená husa s knedlíky a červeným zelím.

I v Rakousku se konají lampionové průvody a mše na počest svatého Martina, patrona vojáků a chudých. Ve Švýcarsku se slaví podobně, ale každá oblast má něco svého – třeba město Richterswil pořádá obrovský průvod se světýlky vyřezanými z řepy. V některých kantonech se ještě drží starý zvyk „Gansabhauet“, tedy slavnostní odsekávání husí hlavy – dnes už jen symbolicky a s úsměvem.

V Polsku má svatý Martin domov hlavně v Poznani, kde se pečou slavné svatomartinské rohlíčky (rogal świętomarciński) – plněné mákem, ořechy a mandlemi. Městem prochází průvod s jezdcem na bílém koni a večer nechybí husí pečínka ani sklenka vína.

Na jihu Evropy je svatý Martin spojen hlavně s vinařstvím. V Itálii říkají „Na svatého Martina se mošt mění ve víno“ – vinaři ochutnávají první mladé víno a lidé pořádají hody plné těstovin, kaštanů a sýra.
Ve Slovinsku se svátek jmenuje Martinovanje a je to opravdová vinařská slavnost – mošt se „křtí“ na víno a na stole nesmí chybět pečená husa, červené zelí a tradiční placky mlinci.

Ve Švédsku a Dánsku se svatý Martin slaví o den dřív – 10. listopadu, večer zvaný Mortensaften. Na stole bývá husa nebo kachna, polévka z husí krve a spousta dobrot. V Dánsku je to spíš rodinný svátek – bez průvodů, ale s hodně jídlem a dobrou náladou.

Na druhém konci Evropy se svatý Martin mění v oslavu podzimu. Portugalci zapalují ohně, pečou kaštany a popíjejí nové víno. Tomuto dni se říká Magusto a je symbolem konce podzimních prací i vřelé pohody u ohně.

My si svatého Martina užíváme po svém – s vůní pečené husy, zelím a knedlíky, sklenkou mladého vína a nadějí, že „svatý Martin přijede na bílém koni“. Možná se sněhu nedočkáme, ale sváteční nálada, teplo domova a společné jídlo nikdy nechybí.

Zdroje: