Článek
Institut manželství je znám lidem po tisíce let. Praktikovali ho už ve Starověkém Egyptě nebo Mezopotámii. Důvody byly ryze praktické. Pakliže umřela hlava rodiny, její povinnosti a majetek se přenesly na syny. Pokud naopak ovdověl muž, mohla být manželka zastoupena jinou ženou. Pro naše účely můžeme říct, že manželství bylo obchodním ujednáním mezi dvěma rodinami a uzavíralo se za účelem plození potomků a zajišťování dědiců pro domácnost a její hmotné statky.
Na našem území se o prosazení manželství, jakožto oficiálního svazku mezi mužem a ženou, zasadil kníže Břetislav dekretou z roku 1039. Materiál obsahoval i instrukce, pokud se chtěl jeden z manželů rozvést. Iniciátor se nemohl ze svého skutku vykoupit, jak bylo tehdy běžné, ale měl být vyhnán do Uher. Pokud se naopak prokázalo, že některá žena zplodila nemanželské dítě, postihl jí stejný osud. Z našeho pohledu poslední zajímavý bod dekrety se týká koitu bez souhlasu manželky. Pokud žena namítala, že se k ní manžel nechová dostatečně láskyplně, měl se uspořádat Boží soud, tzv. ordál, který spočíval v tom, že se osoba ponořila na určitou dobu do vody a pokud se neutopila, bylo její tvrzení považováno za pravdivé. Ordál mohl být prováděn i ohněm a jistě chápete, že v takovém případě nebylo vítěze.
Právní rámec dal manželství na našem území v roce 1812 císařský patent č. 946/1811 Sb. zák., kde se mimo jiné praví: „hlavou rodiny je muž. Žena a ostatní členové rodiny jsou podřízeni jen jeho moci.“ Kdo si hned vybaví Mezopotámii, má u mě bod. Toto byla u nás platná legislativa až do roku 1949, kdy došlo mezi mužem a ženou ke zrovnoprávnění. Zmiňovaný zákoník rovněž uváděl, že neuznává jiné překážky v manželství než ty, které sám popisuje. Tím formálně došlo ke zrušení katolických pravidel, fakticky ale kněží sňatky v rozporu s církví odmítali provádět.
Ze stručné historie můžeme dospět k závěru, že se nejednalo o žádný romantický svazek dvou osob, nýbrž o snahu k nastolení nějakého řádu věcí. Ať už se jedná o obranu před ztrátou majetku anebo o mravní výchovu obyvatel skrze drakonické tresty. Obyvatelé mají plodit potomky, aby ti mohli dále rozvíjet společnost.
Zároveň můžeme pozorovat, že se definice toho, kdo může vstoupit ve svazek manželský, v čase mění. Ať už jde o věkovou hranici, majetkové zaopatření anebo intelektuální úroveň. Dnes si nedovedu představit, že by k oltáři dokráčela třináctiletá nevěsta anebo aby někdo zkoumal, jaké majetkové poměry má manžel a zda zvládne zaplatit dostatečné věno otci manželky.
K meritu věci, manželství nikdy nebylo pro všechny a jsem pro, aby tomu bylo i nadále. Je mi protivné, když někdo oroduje za manželství pro všechny. Nemyslím si, že sňatky mezi sourozenci, nesvéprávnými anebo nezletilými je něco, co bychom jako společnost měli chtít. Dva dospělí lidé jakéhokoliv pohlaví, kteří se identifikují jakkoliv, nejsou v přímé pokrevní linii a vstupují do svazku dobrovolně. To by měla být definice. Kdyžtak mě někdo opravte anebo alespoň napište váš názor. Díky předem za něj.
