Článek
Snažit se zničit knihu, která má být základem vaší víry se zdá být těžká schizofrenie nebo bláznovství. Možná obě věci dohromady. Přesně tak se po staletí až do nedávné doby chovala katolická církev. Podívejme se na tuto černou skvrnu v dějinách církve, která tvrdila, že jí jde jen o jedno: ochraňovat Písmo svaté.
Historie boje „křesťanů“ proti Bibli
Na konci prvního století byly všechny knihy Bible hotové. Opisovali je a dále distribuovali členové křesťanské komunity. Rovněž ji poměrně čile překládali:
Konstantinova verze křesťanství, odklon od Bible
Začátkem čtvrtého století přijal římský císař Konstantin křesťanství. Jako oficiální náboženství říše. Jenomže to už bylo trochu jiné křesťanství než na začátku. Do jeho podstaty se vloudila pohanská nauka o Trojici a jiné příměsy jako pohanské kulty Panny Marie.
Jeden z jeho předchůdců, císař Dioklecián, zřejmě zavětří, že myšlenky té zvláštní knihy Bible by mohly zakroutit celému antickému impérium krkem. Proto honí všechny křesťany a hlavně pálí všechny biblické výtisky, které může najít. I on však v boji s Biblí ztrácí. Nakonec toho nechá a věnuje se svým zahrádkám. Dobře udělal, na rozdíl od pozdějších křesťanů, kteří vynaložili velké úsilí k tomu, aby Bibli sami zničili.
Požadavek z Čech zamítnut, nechceme, aby Češi četli Bibli
Vratislav II., první český král začal s tím, že žádal o Bibli v češtině
Naštěstí tehdy ještě řada lidí mohla číst Bibli v latině, která byla aktivně používaným jazykem, ale postupem času vymizela a nahradily ji lokální jazyky. Pro porozumění Bible bylo třeba ji přeložit lidem do místní mluvy, ale to si katolická církev nepřála. První požadavek na překlad Bible do lokálního dialektu od doby, kdy latina vymizela z běžné komunikace, přišel kupodivu z Čech.
Vratislav, později český král, se v roce 1079 obrátil na papeže Řehoře VII. s tím, že chtěl přeložit Bibli do jazyka svých poddaných. Papež mu nevyhověl a naopak mu sdělil:
Těm, kdo o tom často uvažují, je jasné, že nikoli bezdůvodně se Všemohoucímu Bohu zalíbilo, aby svaté písmo zůstalo na některých místech utajeno, aby se nestalo, že kdyby bylo pro všechny lidi naprosto zjevné, mohl by si ho někdo málo vážit a mohlo by být vystaveno projevům neúcty; nebo by mu lidé pouze průměrně vzdělaní mohli rozumět nesprávně, a to by mohlo vést k bludům.
Pozdější husité v 15. století to tehdejšímu papeži dostatečně krvavými písmeny objasní. Stanou se postrachem celé Evropy. A v podstatě motorem reformace.
Valdenští, za šíření Bible zaplatili životem
O valdenských není mnoho známo, ale byli vlastně takovou obdobou raných protestantských kazatelů. Několik set jich nechal upálit blahé paměti i Karel IV. jednoduše proto, aby tím potěšil katolickou církev. Byl totiž fanatický katolík. Tito kazatelé, kteří přeložili část Bible do provensálského dialektu, byli církví tvrdě pronásledováni. Hlavně se katolické církvi nelíbilo, že by se mohli prostí lidé dozvědět pravdu o tom, že většina jejího učení v Bibli vůbec není. Papež Alexandr III. valdenským proto v roce 1179 zakázal kázat. Nepřestali však, a tak je katolíci honili po celé Evropě a dohnali je i v Čechách.
Veronský protibiblický koncil, 1184
Papež Lucius III. byl poměrně duševně zaostalý, tomu odpovídají jeho kroky proti Bibli. Ještě stačil zavést inkvizici.
Papež Lucius III. podpořený císařem Svaté říše římské Fridrichem I. Barbarossou rozhodl na Veronském synodu, že všichni ti, kteří milují Bibli a vytrvale kážou podle ní nebo by jen pomysleli na jiné nauky než učí katolická církev, mají být exkomunikováni a upáleni.
Papežové proti Bibli
Inocenc III. byl další z řady papežů „hlupáků“. Na jeho tváři jsou patrné znaky degenerace. Snažil se nadřadit církev nad světskou moc. Kromě boje proti Bibli se bavil vyhlašováním křížových výprav
Papež Inocenc III. nazval jakýkoliv překlad Bible do francouzštiny odsouzeníhodným záměrem. Všechny kopie překladů, které našli mniši ve Francii, měli spálit. Do Německa napsal papež arcibiskupovi v Metách tak sžíravý dopis, že arcibiskup raději spálil všechny německé Bible, na které narazil.
V roce 1215 v rámci Lateránského koncilu se církev zaměřila proti těm, kteří se odvažují ujmout se kázání. Opatření mířilo především na valdenské, kteří chodili dům od domu s Biblemi v obecném jazyce.
Kánon 14. Toulouského koncilu říká:
Zapovídáme laikům, aby měli ve vlastnictví jakýkoli opis knih Starého i Nového Zákona s výjimkou žaltáře a takových částí, které jsou obsaženy v breviáři nebo v hodinových modlitbách Blažené Panny, a nejpřísněji zakazujeme i tato díla v lidovém jazyku.
Synod v Tarragoně ve Španělsku v roce 1233 nařizuje, aby všechny knihy Bible byly odevzdány ke spálení.
Kánon 36 Bézierského koncilu říká:
Dohlédněte, aby bylo použito všech právních a zákonných prostředků, aby se zabránilo laikům vlastnit teologické knihy, dokonce i v latině, a kněžstvu vlastnit je v lidovém jazyku.
Církevní chapadla v Anglii
V Anglii svého času katolická církev vlastnila dvě třetiny pozemkového fondu. Vrcholu dosáhla za takzvaného templářského období. V roce 1407 katolický biskup Thomas Arundel zakázal Bibli překládat do angličtiny a později i další církevní představitelé tento zákaz potvrdili a rozšířili ho i na pouhé vlastnění Bible.
Církevní schizofrenie nabývá hrůzných podob
Panna Marie čte Bibli podle Leonarda, ruku má jen na Bibli položenou, opravdu ji číst nebylo tehdy v kurzu
V roce 1559 papež Pavel IV. zařadil mezi zakázané knihy dokonce i sérii latinských Biblí a zakázal jakékoliv publikace Bible či jejích částí v místních jazycích.
Proč něco takového církev dělala
Pius IV. si byl alespoň vědom, proč církev utahuje kohoutek. Aby si uchránila patent na všechnu moudrost
Čeho se tak církev bála? Měla špatné svědomí? Věděla, že by znalost Bible některých svědčila proti ní samé? Nejspíše vše dohromady. Když vysvětloval v roce 1564 papež Pius IV., proč je Bible na indexu zakázaných knih, napsal:
Zkušenost ukázala, že povolí-li se bez rozlišování čtení Bible v lidovém jazyku, vlivem nerozvážnosti lidí vzniká z toho více škody než užitku.
V něčem rozhodně katolická církev předčila všechny ostatní, tisíciletím arogance, kterou pěstovala dokonce proti vlastním ideologickým základům.
Korunu katolickým represím nasadil papež Sixtus V., který nařídil, že nikdo nesmí číst Bibli v místním dialektu bez zvláštního povolení Apoštolské stolice. Pro jistotu dal papež Alexandr VII. v roce 1664 , v podstatě už v baroku, všechny Bible v místních jazycích na Index zakázaných knih. A papež Řehoř XVI. ještě v roce 1836 toto bizarní rozhodnutí potvrdil.
Papež Lev XIII. v roce 1897, tedy na konci 19. století!, takový postoj jen opakoval, když vydal ve zvláštní listině toto nařízení:
Všechny překlady do domorodých jazyků, dokonce i ty, které vydali katolíci, jsou naprosto zakázány, pokud nebyly schváleny Apoštolskou stolicí nebo vydány pod dohledem biskupů s vysvětlivkami převzatými od církevních Otců a učených katolických spisovatelů. Všechny překlady Svatých knih pořízené jakýmkoli nekatolickým pisatelem v kterémkoli obecném jazyce jsou zakázány, zejména ty, jež vydaly biblické společnosti, které byly při několika příležitostech odsouzeny římským pontifikem.
Protestanté se dopustili té neodpustitelné chyby, že oddělili Bibli od lůna církve, od její pokřivené pohanské tradice, a za to museli zaplatit úplně všichni. Bible se pro katolickou církev díky tomu stala nepřítelem.
Bible se pro katolickou církev již od jejích raných středověkých let v jejích očích proměnila v nezvladatelnou nemesis. Stala se takovým čarodějem Mrakomorem, kterého bylo třeba připoutat kdesi ve spodním sklepení, avšak nebylo možné jej zničit. Ostatně od Písma církev odvozovala svou autoritu, tak si jen osobovala, že pro ní bude Bible rukojmím navždy.
Jenomže se katolická církev přepočítala a svým nenávistným postojem vůči Bibli naopak zalarmovala celý svět a všechny upřímné čtenáře této knihy. Boj katolické církve s Bibli vyhrála Bible. Skončil s ostudou, kterou se doteď církev snaží utajit či alespoň ututlat.
Proto by tento příběh měl slyšet celý svět.
Je varováním, že když se začínají zakazovat či pálit nějaké knihy, ve světě začíná být zatraceně horko.
Zdroje:
John Barton. A History of the Bible: The Story of the World's Most Influential Book. 2019. Viking.
S.L.Greenslade. The Cambridge History of The Bible. 1963. Cambridge.
