Historie biblických překladů

Největší boom v biblickém překladu následoval po vynálezu knihtisku. Ostatně první knihu, kterou vynálezce moderního knihtisku Johannes Gutenberg vytiskl, byla latinská Bible vytištěná v Mohuči v roce 1454. Do té doby bylo velmi obtížně pořizovat kopie Bible. Psaly se pochopitelně ručně jako manuskripty či rukopisy.

Do dnešního dne byla Bible vydána jako celek či část ve více než 2000 jazycích. Což znamená, že přes 90 procent obyvatel zeměkoule k ní má přístup ve svém vlastním jazyce. Není žádná jiná náboženská či jakákoliv jiná kniha na světě, která oslovila čtenáře natolik, že si ji žádali ve svém lokálním jazyce. Podívejme se na historii těchto překladů.

Existuje zhruba 6000 starověkých rukopisů Hebrejských písem. A kromě nich řada jiných starých překladů do jiných jazyků, jako například překlad do latiny, který byl pořízen z řecké Septuaginty, což je překlad Hebrejských písem do řečtiny.

Zvláštním případem je takzvaný Samaritánský Pentateuch. Samaritáni byli přesídlenci do Izraele, kteří nahradili Izraelity vyhnané Asyřany. Židé Samaritány moc nemuseli, připomínali jim ztrátu jejich země. Samaritáni však přijali prvních pět knih Starého zákona známých jako Pentateuch. V tomto případě nedošlo k jejich překladu, ale transliteraci do samaritánského písma.

Targumy jsou ukázkou volných překladu Starého zákona do aramejštiny. Ježíš tímto jazykem v 1. století mluvil, nemohl ostatně mluvit ani jinak, když byla aramejština v jeho době a místě lingua franca.

Řecká Septuaginta je snad nejznámějším překladem Bible. Používali ji řecky mluvící Žídé a křesťané v Egyptě. Překlad vznikal v 3. stol. př. n. l. Podle tradice dílo sestavilo 72 židovských učenců. Nakonec se jednalo o všechny knihy Starého zákona

Ostatní řecké překlady hebrejské Bible následovaly.

Již od druhého století se začaly pořizovat překlady do jiných jazyků, jako byla syrština. Lze citovat takzvaný Diatessaron, který je syrským překladem evangelií. Originál se už nezachoval, jen jeho arabská verze.

V severoafrickém Kartágu byla Bible celá přeložena do latiny kolem roku 250 n. l. Starý zákon byl však přeložen nepřímo z řecké Septuaginty a Nový zákon pochopitelně z řeckého originálu. Od třetího století existuje také egyptský překlad.

Vrcholem biblických překladů byla latinská Vulgáta (Vulgata Latina). Pořídil jej Eusebius Hieronymus, známý také jako Jeroným. Jeroným byl velmi důkladným překladatelem. Začal s revizí starolatinského překladu Nového zákona. Ten srovnával s řeckou originální předlohou. Evangelia vydal v roce 383 n. l. Pak přešel na Starý zákon a Žalmy, které přeložil z hebrejštiny. Překlad starozákonního textu dokončil v roce 405 n.l.

Nejdříve se Jeronýmův překlad setkával s nepochopením. Nicméně nebylo zbytí a celé západní křesťantví jej přijalo za své. Vulgáta znamená lidový, což značí, že zlidověla. Aby nedošlo k mýlce, řada lidí v jeho době byla negramotná, a tak k Bibli neměla přístup. Poslední revidované znění Vulgáty z roku 1592 přijala katolická církev jako svou „Bibli“.

Pochopitelně následovaly jiné překlady i pro „barbary“. Gótové sídlili ve čtvrtém století v Srbsku a Bulharsku. Zajímavé je, že byly v tomto případě z gótské Bible vynechány knihy Samuelovy a Královské. Biskup Ulfilas, který nad překladem bděl, se domníval, že by Góty tyto knihy mohly motivovat k válkám a rozmíškám vzhledem k tomu, že o nich pojednávají.

Arménie byla jednou prvních zemí, která přijala křesťanství. Není divu, že překlad Bible v arménštině pochází z pátého století n. l. Gruzínský překlad pochází z šestého století. Etiopský překlad Bible pochází rovněž z pátého století. Arabština Bibli poznala v 7. století, krátce po vzniku islámu. Slovanský překlad Bible, který nepochybně Cyril a Metoděj přinesli na Moravu, pochází z devátého století n. l. Moravané tak patřili mezi první Středoevropany, kteří se mohli s Biblí seznámit.

V 15. století převládal názor, že by Bible neměla být v žádném případě dostupná prostému lidu. Bibli, a to v latinském překladu, měl pouze farář. William Tyndale (1494-1536 ) se domníval, že to je špatně, a tak v 16. století pořídil nový překlad Bible z originálních jazyků do angličtiny. Musel z Anglie utéct, svůj překlad nechal vytisknout v Německu, ale nakonec jej v Belgii dostihla inkvizice a byl uškrcen a upálen.

Francouz Jacques Lefèvre d'Étaples (1455-1536) byl jedním z prvních představitelů francouzské reformace. Bibli miloval a rozhodl se navzdory kléru, že ji zpřístupní běžnému lidu. Nejprve publikoval malý kapesní překlad evangelií. Ten si pořídily tisíce lidí. Kněží jej pochopitelně obvinili z kacířství. Nicméně francouzský král František I. stál na jeho straně.

Překlady Bible však nepatřily jen profesionálním překladatelům. Zvláštním případem byl Benjamin Boothroyd (1768 – 1836), syn ševce a majitel malého knihkupectví a tiskárny. Byl samoukem a naučil se hebrejsky svépomocí srovnáváním knih a textů. Vydal Biblia Hebraica, která se těšila pozitivním recenzím u odborníků i veřejnosti. Nakonec vydal i revidovanou Bibli v angličtině - A New Family Bible.

Pro Česko byla samozřejmě zásadní Bible kralická. Do jejího vydání se všechny české Bible překládaly nepřímo. Z latinské Vulgáty. Toto byl první kompletní překlad Bible z původní řečtiny a hebrejštiny. Biskup Jednoty bratrské Jan Blahoslav (1523- 1571) přeložil již v roce 1564 v Ivančicích Nový zákon. Navázal tak na Erasma Rotterdamského, který vydal v roce 1516 první tištěný Nový zákon v řečtině s vlastním latinským překladem. Erasmus sice šířil cokoliv, co bylo proti duchovenstvu, ale v případě Bible nešel tak daleko, že by ji přeložil třeba do holandštiny, zůstal jako konzervativec u latiny. Druhé však k překladům do lokálních jazyků povzbuzoval:

V letech 1579 - 1613 vyšly tři vydání Bible v Kralicích. První z nich - šestidílné, nese jméno Bible kralická. V Kralicích vycházely Bible srovnatelné kvalitou s tiskem německým i holandským. Tiskárna však musela migrovat. Přepadli ji císařští vojáci. Stěhovala se do zámku Žerotína v Náměšti nad Oslavou, pak po sedmi letech se stěhovala do Přerova a nakonec až do polského Lešna. Tam se tiskly i Komenského spisy, které později shořely.

Bible má opravdu originální příběh, nejen jako původní kniha, ale i její překlady. Otisk zřejmě nese ducha originálu, a tak lidi naplňuje podobným duchem a pochopitelně vzbuzuje jak náklonnost tak nevraživost vůči těm, kteří nosí její symbol staletími.

Zdroje:

Karen Armstrong. Historie Bible: Od ústní tradice do současnosti. 2010. Slovart.

John Rogerson. The Oxford Illustrated History of the Bible. 2001. Oxford University Press.