Článek
Všichni už asi pochopili a smířili se s faktem, že nejbližší popsatelný následující světový řád bude asi jiný než ten předchozí, zatím si ale nikdo netroufá představit si, jak by měl asi vypadat.
Nejbližší světový řád by měl vypadat tak, že by měl být svět v první řadě koordinovaný. Státy Západu a zpřáteleného blízkého Východu by měly v první řadě slevit na svém technologickém a kulturním řádění a zaměřit se také na něco jiného. Čas jsou peníze zní sice úderně, ale v zásadě je v tomto rčení uloženo mnoho zaostalé tuposti.
V novém světovém řádu by se měl každý pokusit zjistit, co mu chybí k dokonalosti a snažit se na tom zapracovat. Je krásné, že jednotlivé státy mají svou osobitost, ale tváří v tvář nové realitě není nikdo z vnějšku, kdo by to ocenil. Naopak. Lidské celky by měly udělat vše pro to, aby vystoupily z hranic své kulturní, historické a biologické omezenosti a přiznat si své limity jako fakt, a pokusit se s nimi něco udělat evolučně. Prostě makat na tom, stát se lepšími.
Hlavním bodem nového světového řádu by měl být zánik teritoriálních půtek. Většina válek a provokačních jakož i dobyvačných tendencí vycházejí z nezvládnuté animální podstaty člověka, kterou si zatím nedokázal zkrotit, a pokud nemají jednoznačné opodstatnění, jedná se zpravidla o prodloužení lidského pudu, především samčího, zlikvidovat potomstvo jiného samce. Na veškeré války a jejich podporu pohlížím tedy jako na nástroj evoluce, která se snaží násilím vylepšit něco, co se nehodlá vylepšovat samo. A to se vždy týká všech stran válečných konfliktů.
Potenciál a možnosti mírové a pozitivní regulace a řízení rozvoje lidské populace souběžně se zdravím přírody celé planety je velký. Všichni, kteří v současnosti tolik kopou a tento fakt popírají a odvolávají se na lidskou povahu a nutnost starého typu průmyslu, ekonomiky a podpory válek jen zastírají, že nejsou zrovna lidově řečeno nejostřejší tužka v penálu. Že prostě nevědí, jak na to, a děsí se momentu, kdy se na to přijde a najde se někdo, kdo to ví.
Uvědomění lidstva a jeho pozice ve vesmíru je klíčovou záležitostí, která může uvést tuto malou bezvýznamnou planetu do stavu duševní rovnováhy. Základem je pochopit, že existuje jen jedna vlast, a tou je tato planeta. Představte si, že by například Plzeňský kraj vyhlásil válku kraji Jihomoravskému. Dává to smysl? Je to v současném pojetí světa a státnosti naprostá pitomost. Ale války mezi státy jsou úplně stejná pitomost a jen ukazují, že jejich aktéři zatím nepochopili, kde to vlastně žijí, že nepochopili, jak se podívat na věci ze správného úhlu nadhledu a nejsou sto najít ty správné otočné momenty. Ukazují zbytky starého smýšlení dob předtechnologických.
Nové uspořádání světa by se rozhodně nemělo spoléhat na techniku a kulturu, ale naopak dávat možnost lidskému organismu evolučně získávat schopnosti sama o sobě. Schopnost odolnosti proti přírodním podmínkám, schopnosti myšlení, ale i schopnosti využívání prastarých, ale nesmírně funkčních dovedností intuice, vyhodnocování iracionálních rovin, citu pro přírodu a chemické látky, schopnost vnitřní duchovní komunikace a další dokonalé technologické vymoženosti, které člověk získal dávno před tím, než si je vyrobil mimo sám sebe.
Proto je také člověk Západu v současnosti tak mimo sám sebe, protože přijal představu o světě, kde má své největší schopnosti mimo sám sebe v různých technologických zařízeních a duši uloženou v kulturních významech a dílech.
Na Západě došlo k externalizaci ducha a duše, což je hezká věc vhodná pro show a zábavu, je to dobré i pro komfort produkce zdrojů, ale kromě toho je to celkem k ničemu. Stará dobrá telepatie a pocit z druhého pořád stejně vítězí nad miliony postů na síti X nebo Y.
Nový světový řád tedy podle logiky věci bude více zaměřen na technologickou evoluci člověka a toho, co má ve svých vnitřních schopnostech a v hlavě, nikoli toho, co má v mobilu. Čas nejsou peníze a pes není přítel člověka, čas je přítel člověka a pes je pes a kdo to pochopí, ten má vyhráno.
