Článek
Ve srovnání s křesťanstvím si Islám nehraje na dědičný hřích. Zdá se to v kontextu náboženského života jako maličkost, ale není. Žít s vědomím, že jste tak jako tak poznamenaní, ať děláte, co chcete, vám do života moc optimismu nedodá. U křesťanského mnišství proto docházelo až k takovým extrémům jako je sebemrskání. Ještě na začátku 20. století byly v trapistických klášterech běžné důtky a podobné sebemučící nástroje, které měly mnichům připomenout jejich hříšnost a nehodnost vůči Bohu. Tento sebemrskačský duchovní přístup v Islámu nemá žádné místo.
Ostatně křesťanský koncept „mnišství“ či „poustevnictví“ je od islámského duchovního smýšlení poměrně dost vzdálen. Muslimové by nechápali, proč by se někdo měl lidí stranit. Jejich logika to není. Přeci moudří mužové by se měli chopit organizace společnosti a ne někde sedět v klášteře a civět do zdi. Islám rozhodně odmítá jakoukoliv formu sexuální deprivace, která je spojena s celibátem křesťanských mnichů a katolických kněží. Těžko byste tedy hledali v Islámu nějaké pedofilní aféry typu jako v Katolické církvi, kde nedávno vyšetřovací komise zjistila, že více než 200 000 dětí od roku 1946 bylo ve Španělsku pohlavně zneužito katolickými kněžími.
Islám má oproti například katolictví paradoxně povznášející hodnotu. Nehraje hru na hříšníka a tím odpadají mnohé komplexy u věřících. Složku sebeponížení zase kompenzuje prostřednictvím někdy až přílišné míry fatalismu. Alláh dá, Alláh nedá, prostě někdy se lidská aktivita rozmělní až v přílišném spoléhání se na vnější zásah.
Česká veřejnost zná Islám spíše z té druhé strany, řada lidí si plete Islám s terorismem. Terorismus přitom nijak nepochází z oblasti Středního východu, je součástí nevábné stránky mnoha kultur. Třeba té japonské. Takoví nindžové byli vlastně teroristé, kteří podnikali vražedné útoky na veřejná místa a veřejně známé osoby. Šířili strach a teror. Stejně jako v nedávném Irsku to byla teroristická organizace IRA spojená ideologicky s křesťanstvím, jmenovitě převážně s různými katolickými organizacemi.
Islám má nesporné hygienické přednosti, které byste určitě ocenili u vašich spolusedících v tramvaji nebo autobuse v parném městském létě. Právě tehdy, kdy ani záplava levných deodorantů nedokáže zabránit šíření nevábného odéru, který, jak jinak, pochází z jednoduchého faktu, že mají lidé problém se svou hygienou. Islám svým stoupencům předepisuje pět modliteb denně, které jsou vždy spojeny s hygienou a fyzickou očistou. Když vezmete v úvahu, že voda byla v době vzniku Islámu a dodnes je na teritoriích jeho výskytu poměrně vzácnou komoditou, tak můžete chápat, jak důležitou roli hraje čistota a hygiena v islámském pojetí světa. Samozřejmě mohou mnozí cestovatelé namítat, že to tak není a že hygienické podmínky, se kterými se setkali, byly třebas vachrlaté či otřesné, ale je třeba vzít v úvahu podnebí a možnosti jednotlivých islámských zemí, a k tomu je srovnat s našimi možnostmi. Myslete na to, až vyrazíte do víru veřejného života, a samozřejmě hlavně u sebe sama doma. Čistota půl zdraví a ten zbytek už není třeba dodávat.
Islámské umění má uklidňující účinek. Není pravda, že se v islámském umění nezobrazovaly žádné postavy. Tuto domněnku vyvrátil kupodivu právě český cestovatel a pozdější náčelník Berberů Alois Musil svým archeologickým nálezem starodávného muslimského zámečku Amry. Nástěnné malby zobrazují poměrně odvážné kompozice včetně koupajících se žen. Faktem je, že Islám se spíše zaměřuje na zobrazování různých tvarů a geometrických obrazců. Tak trochu si můžete při sledování islámského umění od lidí a lidského rozměru odpočinout. Což se také hodí.
Pokud jde o ty lidi a jejich komfortní zónu, starodávná islámská města jsou stavěna tak, že mají často okna vysoko do vlastního dvora, nedochází tak k tomu, že by vám někdo cizí koukal dovnitř a narušoval vaše soukromí. Je to naprostý kontrast vůči takzvanému holandskému evropskému stylu, kdy může někdo vidět vše, co se u vás doma odehrává přes velká okna, kterým chybí i závěsy. Pokud někdo rád pořádá divadelní představení u sebe doma, tak budiž, ale nechci být nucen k tomu, abych se této spektakulární události účastnil tím, že se mi takto někdo předvádí v mém prostoru. To by se vám v islámských zemích nestalo.
Pokud jde o posun věd, tak můžeme u arabských učenců najít lidi, kteří předznamenali úspěchy samotné evropské vědy. Avicennovy příručky pro lékařství se v Evropě používaly jako standalon do relativně nedávné doby. Ibn al-Haytham předznamenal základy teorie gravitace 700 let před Newtonem. V oblasti optických iluzí se ve skutečnosti Isaac Newton inspiroval právě od něj. Je třeba zdůraznit, že většina takzvaných arabských učenců nemělo s Araby nic společného až na jazyk a kontakt s Islámem. Byli to právě „Arabové“, kteří zachovali pro budoucí užitek Evropanů mnohé řecké filozofické spisy, na něž měla spadeno tehdejší netolerantní katolická církev.
Koneckonců, když se dostaneme k tématu žen nebo k takzvané ženské otázce, objeví se před námi ten největší rozpor. Islám umožňoval ženám vlastnit majetek daleko dříve než to bylo dovoleno například ženám v britské společnosti. Pro jednoduché srovnání, u Islámu tato zákonná možnost existovala od 7. století a u Britů až od 19. století. Postavení žen v Anglii až do roku 1870, kdy vyšel Married Women’s Act, nedávalo ženám na výběr. Když byly vdané, jejich majetek a to, co si vydělaly, automaticky připadlo také jejich manželovi, ale ne naopak. O nějaké nezávislosti nemohla být ani řeč. Kdo tady byl pokrokový? Nekrmí nás západní kultura tak trochu dezinformacemi ohledně Islámu právě proto, že se tak trochu stydí, že v některých zásadních oblastech prostě sama zaspala dobu?
Pacifista Gándhí se nad životem Muhammada úplně rozplynul. A není divu, vzhledem k tehdejším poměrům v Anglii, že známá feministka Annie Besantová veřejně obdivovala Islám a oceňovala maximální komfort, který poskytuje ženě. Čtenáři mohou namítnout, že od té doby evropská společnost poněkud srovnala krok a Islám dokonce v oblasti feminismu značně předstihla. Jak se to vezme. Samozřejmě pokud jde o vnější prvky jako jsou pravidla pro oblékání u žen v islámských zemích tomu tak bezesporu je. Pokud jde o fungování domácnosti je to právě naopak. Žena v islámském světě se může plně věnovat svým koníčkům a domácnosti a nemusí se točit jako špína v kýblu a dělit svou pozornost mezi děti, manžela, domácnost a zaměstnání tak, jak tomu je na Západě a v Česku. Prostě ženy v rámci islámského systému nejsou tak uhnané a velká část zodpovědnosti za jejich budoucnost leží právě na mužském protějšku. Někdo by to ocenil i v našich zeměpisných šířkách, někdo ne. Proti gustu není dišputát.
Islám má minimální problémy s rasismem. Kdokoliv, kdo přijme Islám, je považován za bratra jakéhokoliv muslima na světě. Samozřejmě zde jsou základní rozpory mezi jednotlivými směry Islámu, ale v zásadě je to tak. Proto třeba některé slavné osobnosti z řad černochů v USA přijali Islám. Chtěli se cítit rovnocennými lidmi v rámci společenského a náboženského systému, který by jim tuto možnost opravdu dal, nejen deklaroval, jak tomu bylo a je v Americe. Mezi takové osobnosti patřil slavný boxer Muhammad Ali nebo politický aktivista Malcom X. Dokonce i někteří Evropané chtěli okusit čerstvý orientální závan Islámu a tak třeba herec Gérard Depardieu se stal na jeden rok jeho praktikantem. Déle to již nevydržel, asi kvůli alkoholu a neuspořádanému životnímu stylu.
Islámská společnost má poměrně zajímavá sociální opatření. Tradiční islámská společnost nezná Úřady práce ani sociální balíčky jako mají Evropané. A ani u nich neprobíhá prověřování bankovních účtů v případě dávek hmotné nouze, ze kterých se ostatně důstojně zejména v Česku žít nedá. Každý muslim musí z podstaty svého náboženství myslet na chudé a procentuální částkou ze své mzdy přispívat na sociálně potřebné.
A teď to bude opravdu nejzajímavější. Narazíme na tabu, které místní společnost nesmírně nerada slyší, protože na této skutečnosti v podstatě stojí a oprávněně se za to stydí. Islám zakazuje těžení lidí skrze úroky. To je pro islámské banky opravdovou výzvou. Představme si čistě teoreticky, a pro řadu lidí to bude možná noční můra, že by Česko ovládl Islám a jeho duch. V tu ránu by zmizely exekuce na více než půl milionu lidí v Česku, kteří je v současnosti mají, protože by technicky ani nemohla nastat.
Žádný úrok, žádní smějdi a finanční žraloci. Finanční schéma v Islámském světě je postaveno například následovně. Pokud mám obchodní či jinou aktivitu, kterou bych rád rozvinul, domluvím se s tím, kdo mi půjčí na společné participaci v případě úspěchu projektu. A v případě, že projekt nevyjde, proděláme oba. Žádný úrok na svých aktivitách platit nebudu. Není to daleko příjemnější finanční schéma a ještě zajímavější stimul pro rozvoj podnikání? Kdyby se uplatnil v Česku, nemusela by se vláda zodpovídat z toho, proč je Česko nemocným mužem Evropy. Toto schéma ale předpokládá jednu základní podmínku, že si lidé navzájem mohou důvěřovat a spolehnout se na své vzájemné slovo. Přeložte si to do situace v Česku.
Prostě hodnoty jako je žít psychologicky bez komplexů, bazální systémová důvěra mezi lidmi, jednoduchý životní styl bez obezliček a jasná zavedená pravidla společenského a obchodního života, která jsou dodržována a případně vymáhána, se hodí v každé době a čase.
Až budete příště číst v médiích o Islámu, jako obvykle ve spojení s diskriminací žen, případně ve spojitosti se zprávou o hrozbách terorismu, vzpomeňte si také na hodnoty, které jsem zmínil, ke kterým rovněž tento starodávný náboženský systém přispěl a z nichž vychází. Řecko-římská kultura, případně křesťanství a judaismus, daly rozhodně Evropě mnohé, bez vkladu islámských učenců by však vědecko-technický pokrok v Evropě paradoxně nebyl tak rychlý, jak se odehrál. A očividně i ten společenský, mnohé evropské země jako je Británie cítily potřebu srovnat s islámským společenským systémem krok. Islám byl rozhodně motivací pro řadu společenských změn ať v pozitivním či negativním ohledu.
Svět opravdu není černobílý, ale je plný barev a geometrických objektů. Jeden z islámských učenců, Imám Al-Ghazálí, řekl: „Jsme bytosti, které ze srdce rádi viní svoje okolí místo toho, abychom si uvědomili, že problém existuje u nás, přímo v našem nitru.“
Až přiště budete vinit ze svých problémů Islám nebo uprchlíky pocházející z jeho končin nebo prostě třeba jenom mimozemšťany, vzpomeňte na moudrá slova tohoto islámského učence a poučte se z nich.
Zdroje:
Alois Musil. Tajemná Amra. 1932. Novina Praha.
Felix Tauer. Svět Islámu. 2006. Vyšehrad.
Valérie Gonzales. Beauty and Islam. Aesthetic in Islamic Art and Architecture. 2001. Tauris.
M. Kabir Hassan, Mervyn K. Lewis. Handbook of Islamic Banking. 2007. Edward Elgar.
Annie Besant. Přednášky.
