Článek
Když se vám v Česku stane, že vás někdo okrade, když se spoléháte na to, že budou lidé respektovat zásady slušnosti a morálky, a lidé vás v tom negativním smyslu slova překvapí, máte v zásadě dvě možnosti. Buď být za poslední kolo u vozu, nebo se s tím nesmířit, a jít si to, co vám ukradli, vzít zpět i s úroky. To se stalo Janu Žižkovi, kterého by ze srdce nejraději právě lidé kořistnického typu označili za lapku, který časem prý morálně vyspěl. Bylo to naopak. Žižkova rodina byla okradena o své majetky a práva Rožmberky a pány Budějovickými. Ale Žižka se nedal. Nastoupil životní dráhu, kdy chtěl svou čest a důstojnost obhájit před světem. To je možná ten problém, on se neměl před kým obhajovat. Stačilo, kdyby to věděl a nemohli by se s ním lidé, kteří s ním nemají nic společného, chlubit.
Není příliš čestné nazývat jeho tažení husitskými. Spíše jsou to tažení žižkovská. Byl to Žižka, který vymyslel nové vojenské techniky, které se dodnes učí na vojenských akademiích po celém světě, přinesl světu nové zbraně a také nový Vojenský řád. Učení Jana Husa dalo impuls, Žižka zapálil jeho sirkou hranici, na které shořely představy německých rytířů a vůbec celého západního světa o tom, že jsou všichni Češi jen takoví chatrní strašáci do zelí.
Chci se věnovat spíše Žižkově ideologii než jeho životu, protože historické záznamy nám sice přinesou podstatná data bitev, ale dokonce i část jeho života neodhalí. Nevíme, kde řadu let Žižka před svým vystoupením na české scéně pobýval. Byl v Polsku, Německu nebo Francii? S kým bojoval a od koho se učil? Nevíme.
Žižkův vojenský řád je pravým opakem toho, co byste čekali od lapky nebo raubíře, za kterého jej lidé bez mravního kreditu a duchovního citu pro život chtějí považovat. Zachovalo se několik dopisů Jana Žižky, které se zastávaly konkrétních jedinců, kteří trpěli nespravedlností většiny, a také dopisy, které vyzývaly Domažlické k odporu vůči Němcům, Prachatické k tomu, aby se zachovali správně, což neučinili a byli vypáleni. Dopisoval si také s Pražany. Nikdo nebyl ušetřen jeho morální a duchovní kritice, pokud si to zasluhoval. Žižka nechápal svůj boj jako boj husitů s katolíky, ale jako boj duchovní čistoty s duchovní špínou.
Pro účely stanovení pravidel boje, které byly naprosto nevídané a staly se inspirací pro moderní bojové zásady, sepsal vojenský řád. V něm vyzývá k pravidelné účasti na duchovní osvětě a samozřejmě k následování duchovních slov v praxi. Zapovídal drancování a stanovoval přísné tresty, které se vztahovaly na viníka bez rozdílu jeho postavení ve společnosti. Netrpěl ve své armádě opilce ani prostopášníky ani zloděje a lapky.
Ve svých taženích neusiloval o rozšíření svého panství či majetku, ale o spravedlnost a duchovní narovnání křivd. Ukázal, že duchovně silní jedinci nemají zapotřebí používat trapné výmluvy typu „my jsme jen malý národ, musíme se podrobit“. Německé slavné rytíře utopil v bahně českých luhů a hájů. Respektive on na ně ani nemusel sáhnout, utopili se díky jeho strategiím sami. Nebylo to samozřejmě lehké s takovou cháskou, kterou táhl s sebou na zádech, a také za to zaplatil cenu nejvyšší, jak život, tak do jisté míry svou pověst. Právě proto, že řada lidí pochopila jeho výzvy jako možnost bezostyšně plenit a vykrádat bez ohledu na jakékoliv hodnoty, Žižka byl poskvrněn českou hamižností a hrabivostí, se kterou sám neměl nic společného. Stačilo, aby se zapletl tím, že Čechům pomáhal, že s nimi spolupracoval a že je používal. Jeho jméno pro mne je však čisté jako sníh. A pro všechny poctivé a odvážné lidi by mělo být taky.
A ještě jednu zprávu od Žižky pro vás mám. Říká vám ze záhrobí, že jste to od počátku zkazili. Nechali jste pobít a přebít pravoslavnou liturgii přinesenou Cyrilem a Metodějem díky vaší liknavosti a chatrnosti ducha německými raubíři. Ti zde kolonizovali duchovní prostor katolictvím, náboženstvím, které se pro slovanstvo vůbec nehodí. Kdyby zde zůstalo a vzkvétalo pravoslaví, nejspíš bych já, Jan Žižka, do boje vůbec nemusel, a pokud ano, byl bych součástí té pěkné galerie pravoslavných svatých a hrdinů, ale o to jsem nestál. Chci, abyste si na mne pamatovali jako na muže svědomí, který chtěl oslovit všechny národy země, a to se mi podařilo.
Zdroje:
Jan Žižka. Vojenský řád.
Josef Pekař. Žižka a jeho doba.
Kliment Čermák. Listy Jana Žižky z Trocnova.
Petr Čornej. Jan Žižka.
