Článek
Když se v malé vesnici u Plzně objevil los se šesti správnými čísly, Adéla a její muž Petr tomu nemohli uvěřit. Žili v podnájmu, šetřili na opravu starého domu a každý den brali jako boj. Výhra jim měla přinést lehkost, přáli si za ni cestovat a opravit střechu, která jim v zimě promrzala.
Jen co peníze přišly na účet, Petr se proměnil. Muž, který ještě včera nosil květiny z louky a počítal drobné na benzín, začal kontrolovat každou účtenku a vyčítat Adéle, když si koupila kávu cestou z práce. Náhlé bohatství v něm probudilo strach z chudoby a staré komplexy.
Místo aby výhra spojila rodinu, vyplavila na povrch vše, co mezi nimi roky tiše doutnalo. Petr začal investovat do pochybných projektů a odmítal, aby Adéla podporovala svou nemocnou matku. Slova „moje“ a „tvoje“ nahrazovala „naše“, a nedůvěra postupně uhasila lásku, která jejich vztah držela.
Po měsících hádek a tichých domácností se oba rozhodli pro rozvod. Peníze si rozdělili rovným dílem, ale vítězství se změnilo v břemeno. Seděli každý na své straně advokátního stolu a jejich oči prozrazovaly, že ani jeden z nich není šťastný.
Adéla nakonec pochopila, že opravdová hodnota peněz se ukáže teprve tehdy, když je používáte pro dobro. Část svého podílu věnovala na podporu rodin, které přišly o domov, a našla tak nový smysl. Až tehdy se jí trochu ulevilo a naučila se radovat z maličkostí, které si za žádnou výhru nekoupíte.
