Hlavní obsah

Nedokázal snést, že jsem měla větší úspěch než on

Foto: Autor/ka fotografie: Jan Kopřiva: https://www.pexels.com/cs-cz/foto/zena-blond-okna-okno-16046639/

Monika si myslela, že našla muže, který ji bude podporovat. Byl zkušenější, starší, zajištěný a působil jako někdo, kdo ví, co chce. Jenže jakmile začala být v práci úspěšnější než on, z lásky se stala soutěž – a z partnera kritik.

Článek

Neplánovala jsem to. Prostě se to stalo. Byl to příběh jako z romantického filmu – mladá absolventka univerzity, první zaměstnání a charismatický šéf. Milan byl o dvanáct let starší, ženatý a měl dvě děti. Věděla jsem, že to není správné, ale city si poroučet nedalo. Bránili jsme se, jak to šlo, ale nakonec se rozvedl. A já tomu chtěla věřit – že začínáme nový, upřímný život.

Rodiče z toho nadšení nebyli. „Moni, nechceš stavět své štěstí na něčím neštěstí,“ varovala mě máma. Ale já byla zamilovaná, odhodlaná a přesvědčená, že náš příběh bude jiný.

Když jsme se vzali, bylo jasné, že v práci nemůžu zůstat. Milan byl ve vedení firmy, já jeho bývalá podřízená – nechtěla jsem, aby lidé šeptali. Našla jsem si místo jinde, a i když jsem začínala od nuly, práce mě bavila. Jenže doma to začalo skřípat.

Víkendy patřily jeho dětem. Pubertální dvojčata mě odmítala. Vařila jsem, pekla, snažila se být milá, ale nic nepomáhalo. Milan mi říkal, že musím být trpělivá, že čas všechno spraví. Jenže ten čas spíš odhaloval, že ve vztahu jsme si každý představovali něco jiného.

Jednou jsem navrhla: „Co kdybychom si udělali víkend jen pro sebe? Jsem vyčerpaná.“

Podíval se na mě, jako bych řekla něco hrozného. „To nejde. Děti mě potřebují. Nezačnu je teď zanedbávat, jen protože se chceš válet.“

„Neválím se, dřu v práci od rána do večera,“ odsekla jsem. „Potřebuju vypnout.“
„Možná bys měla míň pracovat,“ řekl suše. „Já tě přece uživím.“

Zpočátku jsem to brala jako starostlivost, ale brzy jsem pochopila, že mu vadí něco jiného – moje ambice. Když mi šéf nabídl povýšení, doma se strhla bouře. „Vážně chceš mít větší plat než já?“ rozkřikl se. „To se ti povedlo! Měla bys být ráda, že máš chlapa, který se o tebe postará.“

„Nechci, aby ses o mě staral,“ odpověděla jsem klidně. „Chci, abychom se podporovali.“

To už bylo na něj moc. „Buď budeš normální manželka a ne kariéristka, nebo to nemá smysl,“ řekl naposledy. A tím to skončilo.

Bylo to těžké, ale ulevilo se mi. Znovu jsem se nadechla, zaměřila na práci a na sebe. A za pár měsíců jsem potkala Tomáše – muže, který se nebojí silné ženy. Jsme spolu už přes deset let a nikdy jsem neslyšela, že bych měla být „míň“.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz