Článek
Na jednu stranu, kdyby jste se zeptali lidí, jestli by byli rádi, kdyby měli vice peněz, většina lidí by odpověděla, že ano. Všichni přece toužíme po tom, abychom byli zabezpečení měli pohodový život a nemuseli řešit třeba existenční otázky. Abychom měli pohodlný život. Je to normální a je to přirozená touha. Možná by jste ale i zaznamenali odpovědi jako “ Ano, ale peníze nejsou všechno.“ ( Je zvláštní, že nikdy neslyšíme „Štěstí není všechno“.) A pokud by jste se zeptali lidí, jestli chtějí být bohatí, část by vám řekla, že ano ale někteří by řekli, že neví, a třeba by jste slyšeli názory jako „Peníze kazí charakter“.
Ovšem není nejdůležitější to, co o bohatství říkáme, ale to, co máme uloženo v podvědomí. Jaká dogmata ohledně peněz a bohatých máme v sobě zakořeněná. Paradoxně, i když většina lidí by chtěla peníze, v povědomí mají vůči penězům a bohatství předsudky. Dalo by se říci, že peníze a bohatství mají nádech něčeho amorálního. Přitom k tomu není jediný důvod. Je velmi mnoho zlých a špatných lidí jak mezi chudými tak i majetnými. Tak proč to stigma? Tyto předsudky nakonec brání tomu, co by lidé chtěli. Hojnost, dostatek financí. Někdo by třeba namítnul, že to tak není, že vlastně peníze až tak moc nechce. Že peníze nejsou až tak důležité. Ano je spousta dalších důležitých věcí. Zdraví, přátelství, kvalitní rodinné vztahy. To je pravda. Ovšem všechny tyto věci souvisí i s penězi. Někdy méně a někdy více. Holt narodili jsme se do systému kde se bez nich neobejdeme. Peníze jsou totiž důležité pro všechny a souvisí s nimi všechno. Zdraví, vzdělání dětí, i ty vztahy. Někteří jsou kvůli nim ochotní chodit desetiletí do práce, kterou nesnáší.
Naše touha po spokojeném životě v hojnosti včetně peněz a naše podvědomé předsudky jdou velmi často proti sobě. Takže i když bychom chtěli žít v hojnosti a dostatku peněz a nejlépe byli bohatí, v realitě se to neděje.
ČÍM TO JE?
Je to především tím, co jsme slýchávali jako malé děti. Jaké postoje a vzorce ohledně peněz a bohatství jsme si osvojili.
Ono totiž v této době žijí děti ve zvláštní stavu. Jsou jako houba a nasávají do svého podvědomí spousty informací. Ale i postojů. Vytváří se jejich osobnost. A teď si představte, že v tomto věku uslyší větu.
„COPAK SI MYSLÍŠ ŽE KRADU?“
Dovolím si tvrdit, že většina z nás tuto větu v dětství slyšela. Buď přímo od rodičů, nebo ve svém okolí. Jaký myslíte, že to vyvolalo postoj k lidem, kteří mají peníze? To, že lidé, kteří mají dostatek peněz, lidé, kteří jsou bohatí, jsou zloději. Že kradou peníze. Že jsou to zločinci. A my přece nechceme být zločinci.
Nebo třeba „Peníze nerostou na stromě.“ Co myslíte, že se nám do podvědomí naprogramovalo? Myslím, že je zcela zřejmé, že na to, abychom měli peníze tak musíme tvrdě pracovat, Dřít. Že vydělávat peníze je těžké. A tak i v dospělosti tomu věříme. Jsem přesvědčen, že mnoho lidi už chápe princip, že do života si přitahujeme to, jaké jsou naše dominantní myšlenky. Že od života dostaneme to, co očekáváme. A podle toho naše životy vypadají.
Ovšem to, co nám v raném dětství vytváří postoj k bohatství zcela systematicky, jsou pohádky. Říkám tomu syndrom Trautenberk. Trautenberk je typická pohádka dokumentující, jaký archetyp o bohatých vytváříme dětem. Myslím, že neexistuje pohádka, ve které by bohatí byli vykreslováni v pozitivním světle. Vždy jim jsou připisovány negativní vlastnosti. Jsou tlustí, škaredí, většinou lakomí nejraději by sedřeli své služebnictvo z kůže. Chybí jim empatie a soucit. A jak jsou prezentováni hrdinové pohádek. Především jsou mladí krásní, odvážní. A jsou chudí. Na penězích jim nezáleží. Rádi je rozdají ostatním.
Co z toho vyplývá?
Vyplývá z toho to, že pokud cítíte, že tyto postoje v podvědomí máte, nejste v tom sami. Má to tak spousta lidí a většina si to ani neuvědomuje. Jde s tím pracovat? Určitě. Je možné pomocí speciálních technik nahradit tyto vzorce novými. Mnohem zdravějšími a hlavně užitečnějšími pro život. A každý v tom máme možnost volby.
