Článek
Místo činu
Na místě činu se našly dva Anežčiny šátky, její sukně, zástěra, odtržená obruba její košile a kus plátna ušpiněný krví – zednická zástěra. Dále košíček, prázdná tobolka, zakrvácený přeříznutý provázek a oloupaná jedlová hůl. Přímo u mrtvoly ležely dva krví zbrocené kameny.
Dva nalezené šátky byly umístěny šest metrů východně od těla, položeny pod malým stromkem. Anežčiny sukně se našly ve vzdálenosti 25 metrů severně od těla, položené pod stromem. Odtržená obruba košile byla zabalená v Anežčině zástěře, se našla 30 metrů západně od mrtvoly ukryta pod mechem. Zbylé předměty byly ledabyle poházené. Po okolních stromcích byly nahodile rozvěšeny nitě z košile.
Skoro to vypadá, jako by si tu někdo hrál na velikonočního zajíčka. Proč si však sebou Anežka brala dost možná všechny své sukně a šátky do šití? Jako by své věci nenesla z Polné do Věžničky, ale naopak z Věžničky do Polné. Že by se doma pohádala a rozhodla se z domova odejít?
Pak ale nejspíš nemohla zemřít v době, kdy je udáváno, ale možná o den později. Rozbor obsahu žaludku by tomu odpovídal. „V žaludku hojné množství řídké bělavé kaše, dle všeho se skládající hlavně z mléka.“ (Hálek 1899) „Toho dne připravovala si – jako dnes to vidím – k obědu noky…“ (Blandina Prchalová). Dcera hajného Jana Mišingra prý Anežku viděla ještě 29. března večer u Hrůzů doma. Svědectví malé holčičky bylo pro její věk zpochybněno.
Symbolické je, že na místě kde byla nalezena Anežka, zemřel 8 let před tím její otec při nehodě, když kácel strom.
Dle výpovědi Marie Hrůzové, na místě činu scházely některé předměty. Byly to černé vlněné rukavice, bílý kapesní šátek a růženec z bílého skla. Rukavice, kapesník a růženec, to nevypadá zrovna na loupež století.
Mrtvola byla nalezena přikrytá čtyřmi smrčky. A právě zmíněné smrčky poukazují, že s mrtvolou bylo ještě před jejím nalezením manipulováno.
Tělo leželo břichem k zemi. Ruce byly vpředu zkřížené a mezi nimi spočívala hlava, přes niž byla přetažena roztržená sukně a vršek zakrvácené košile. „Celý trup a levá hýždě byly obnaženy, zabitá byla od pasu dolů zčásti přikryta kalhotami, na nohou měla punčochy i boty.“ Tak by asi vypadalo tělo po tažení za nohy na krátkou vzdálenost. Protože nohy byly u sebe, táhl ji patrně jen jeden člověk.
Anežka utrpěla několik těžkých i smrtelných poranění, ale znásilněna nebyla. Měla ohromnou ránu vedenou zprava zdola šikmo nalevo nahoru směrem k uchu. „Rána pronikla‚ veškeré měkké součásti až k páteři‘ a při záklonu hlavy dozadu byla 5 centimetrů široká a 8 centimetrů dlouhá. “
Na krku byla kromě rány po podříznutí nalezena také strangulační rýha široká asi půl centimetru a táhnoucí se napříč krkem až k páteři. Na hlavě měla Anežka osm ran mezi půl až šesti centimetry dlouhých. Na levém nadloktí byla nalezena dvanáct centimetrů dlouhá a tři centimetry široká krevní podlitina. Na zbytku těla mnoho dalších menších poranění a oděrek. Tělo bylo stočeno do mírného pravého oblouku, nohy byly ohnuty do ostrého úhlu.
„Na přední ploše krku nachází se ohromná rána táhnoucí se něco zprava zdola napříč šikmo nahoru nalevo směrem k uchu… v prodloužení svém však nikdy by se byl (řez) k žádné kosti za uchem nedostal.“ „Asi uprostřed krku na pravé straně od prostředka pravého konce rány u krku, táhne se úplně napříč krkem rýha strangulační po celé pravé straně krku až vzadu k páteři se táhnoucí. Rýha jest asi 5 mm široká“.
Jinak řečeno strangulační rýha procházela na levé straně krku přesně středem řezné rány. Vyvstávají dvě otázky: Jak mohl být provázek jímž byla Anežka nejspíše škrcena (jiný tu ostatně ani nebyl) zakrvácený, když se tak mělo stát v době, kdy ještě nekrvácela? Proč by někdo dodatečně škrtil provázkem podříznutou oběť?
A další otázky se vynořují: Rány na hlavě jsou způsobeny pravákem. Ale byla-li podřezána zezadu, musel ji podřezat levák.
MUDr. Ivan Hálek tehdy položil velmi zajímavou otázku: „Je možno, aby rána pronikající celým hrtanem a protínající za hrtanem všechny měkké části až na páteř (jak páni dři tomu chtějí), při tom rána téměř horizontální, vlevo jen ‚o něco‘ delší než vpravo, jíž levá carotis byla naříznuta, pravá ušetřena – měla charakter rány řezné? To jest, aby byla nejmělčejší na okrajích, nejhlubší uprostřed? Anebo je možno, aby – zůstala-li krkovice netknuta – v samém jejím sousedství byl hrtan proříznut až na páteř? Nesvědčilo by vše spíše transfikci, při níž carotis zůstala ušetřena, díky tupé (hřbetní) hraně nože, jež k ní byla přivrácena.“
Vysvětlení možná leží v různé elasticitě orgánů, kdy tužší hrtan byl proříznut zatímco elastičtější části krku, byly zčásti proříznuty a zčásti stlačeny. Přesně k tomu by došlo při oběšení úzkým škrtidlem. Z pitevních protokolů víme, že Anežka vážila přes 60 Kg a škrtící provázek by široký pouze 5mm, čili nějaký motouz.
Dle odborníka: Hloubka škrtidlové rýhy závisí na šířce a pevnosti škrtidla a na síle jeho utažení, resp. na kompletnosti visu těla. Nejhlubší a zároveň nejužší škrtidlová rýha bývá na straně protilehlé závěsu škrtidla. Při užití velmi úzkého a nepoddajného škrtidla, např. drátu, nebo při skoku do smyčky z větší výšky, může dojít k proříznutí škrtidla do měkkých tkání krku, velmi vzácně k neúplné či úplné dekapitaci (Hejna s. 24 cituje: Pankratz et al 1986, Rabl et al 1995, Raja et al 1997, Byard & Gilbert 2004, Dedouit et al 2007 Hejna & Havel 2009, viz obr. č. 11).
Při skoku z dostatečné výšky by tak nedošlo k zlomení vazu nebo pomalému uškrcení, ale k zmíněnému proříznutí hrdla. Provázek pak přeřízl někdo, kdo snímal Anežku z trámu nebo ze stromu.
Oběšení by vysvětlovalo i ránu stoupající k uchu. Rovněž by vysvětlovalo, kam se poděla všechna krev, která by v tomto případě stekla vlivem gravitace do nohou nebožačky. Mořiny, oděrky a rány na hlavě, má patrně na svědomí tzv. „tanec na laně“, kdy tělo oběšence bojuje o život a častokrát se mnohačetně zraní o okolní předměty.
Závěr:
Dne 31. 3. 1899 tedy pouhé dva dny po domnělé vraždě procházejí tudy bratr i matka nebožačky a zpět. A náhle, pouhý den po té, jen několik metrů od místa kudy procházeli, našlo se tělo Anežky přesně tak, jak bylo výše popsáno.
A nyní i zkusme představit jiný příběh. Anežka dorazí ve středu 29.3. večer v pořádku domů, jak to viděla dcera hajného Mišingra. Druhý den dojde po večeři v domácnosti Hrůzových ke konfliktu (viz monokl staré Hrůzové a poraněná ruka bratra). Možná ji dokonce zbijí. Anežka si v excitované situaci zabalí svých pár osobních věcí do košíku a zoufalá odchází do Poličky v naději, že se jí někdo bez peněz a majetku z příbuzných ujme. Nebo spoléhá na Blandinu Prchalovou, že ji nechá pár nocí přespat, než se nejhorší přežene.
V hluboké depresi a beznaději dorazí až na místo, kde na kraji lesa zemřel její otec. Poslední připomínka šťastných a sytých let. Náhle se v návalu zoufalství rozhodne pro sebevraždu oběšením. Své věci pochovává po okolí a oběsí se na kusu motouzu, jímž před tím převázala své věci, a to s důsledky které jsou popsány výše.
Bratr Jan, který již mezi tím vystydl a uvědomil si možné důsledky, se po půlnoci vypravil Anežku hledat. Nalezl ji na ránem oběšenou na stromě. Odřízl ji. Snad se ji ještě pokusil oživit. Ale když seznal, že je definitivně mrtvá odtáhl za nohy stranou, zde ji uvolnil smyčku na krku a přitom zakrvácel i hůl kterou si přinesl a zmíněné dva kameny. K tělu donesl i košík a vše zakryl smrčky. Patrně o té věci zpravil matku a ta o pár hodin později zahájila hru na hledání.
Proč ani poletech rodina neřekla pravdu? Hrůzovi byli rodina spíše prostá, ne příliš inteligentní, zato však velmi bigotní. Přiznat sebevraždu člena rodiny, v době kdy se věřilo, že sebevrah nemá nárok ani na křesťanský pohřeb na hřbitově, musela být pro rodinu strašná hanba. Navíc ze zločinu byl obviněn žid, tehdy pro pravověrné katolíky bytost na úrovni švába.
Reference:
Byla smrt Anežky Hrůzové sebevraždou?. Lukáš Hanzl. Média.cz 7. 8. 2024. Staženo 19.7. 2025
on line: https://medium.seznam.cz/clanek/lukas-hanzl-byla-smrt-anezky-hruzove-sebevrazdou-78340
HÁLEK, Ivan: Na adresu polenských lékařů. Čas, 1900, roč. 14., č. 8.
HEJNA, Petr: Morfologické nálezy u oběšení, 2009, disertační práce, dostupné online
MASARYK,Tomáš G.: Nutnost revidovati proces polenský, Praha 1899.
