Coco Chanel: Odraz silné ženy ve skle flakónů s osudovým číslem 5

Až do počátku 20. století se vůně, které nosily ženy, dělily do dvou kategorií. Vážené ženy dávaly přednost jednoduchým, nenápadným vůním, které byly esencí například jedné zahradní květiny. Naproti tomu sexuální pracovnice a kurtizány byly spojovány s pižmovými vůněmi, které byly výrazné. Sama Chanel byla kdysi vydržovanou ženou ze skromných poměrů, která z peněz svých milenců financovala své podnikatelské záměry. Toužila vytvořit vůni, která by oslovila jak slušné ženy, tak demi-monde. A to vytvořením vůně, v níž by se mísil půvab vůní, jako je jasmín, pižmo a květiny, které byly méně podceňované. Navíc vysoký podíl aldehydů v parfému umožňoval, aby vůně zůstala na pokožce nositelky, což bylo praktičtější především pro moderní ženy, které se soustředily na krásu a eleganci.

V roce 1920 byl milencem Coco Chanel ruský velkokníže Dmitrij Pavlovič Romanov, který se nejvíce proslavil jako jeden z Rasputinových vrahů. Ten ji v roce 1920 seznámil s francouzsko-ruským parfumérem Ernestem Beauxem, který byl oficiálním parfumérem ruské královské rodiny. Chanel ho požádala, aby vytvořil parfém, který by nositelce voněl jako žena, a ne jako růže. V roce 1920 Beaux tento lektvar zdokonalil. Nakonec se spolu s Chanel dohodli na směsi, která se skládala z 80 přírodních a syntetických složek. Klíčem k této směsi bylo Beauxovo jedinečné použití aldehydů, které zvýraznily vůni a dodaly květinovým tónům vzdušnější charakter.

Od dětství Chanelovou vždy přitahovalo číslo pět. Jako dítě byla poslána do kláštera Aubazine, který provozoval sirotčinec pro opuštěné dívky. Cesty, které Chanelovou vedly na každodenní modlitby, byly vytyčeny do kruhových vzorů, které opakovaly číslo pět. Klášterní zahrady a okolní svahy byly pokryty skalními růžemi. Když jí předložili malé skleněné lahvičky se vzorky parfémů, vybrala si Chanel číslo pět. Údajně řekla: „Své kolekce vystavuji pátého května, pátý měsíc v roce, takže ponechme číslo, které nese, a tato pětka jí přinese štěstí.“ Tvar flakonu byl záměrně jednoduchý, aby působil jako kontrast k rozbujelým křišťálovým flakonům vůní, které byly v módě. Různě se po ženách navíc proslýchalo, že tvar této vůně byl inspirován lahvičkou od whisky nebo skleněnou lahvičkou od léků. První lahvička vyrobená v roce 1922 měla malé, jemně zaoblené okraje a prodávala se pouze vybraným zákazníkům.

V roce 1924 uzavřela Chanel s finančníky Parfums Chanel Pierrem a Paulem Wertheimerovými dohodu, podle níž vyráběli kosmetické výrobky Chanel ve své továrně. Tato dohoda sice umožnila Chanel dostat její charakteristickou vůni do rukou většího počtu zákazníků, ale zároveň ji fakticky zbavila veškerého podílu na provozu parfumerie. Rychle si však uvědomila, jak lukrativním se Chanel No. 5 stává, a bojovala na znovuzískání kontroly nad svou řadou vůní.

Během své vlády vydali nacisté 2000 protižidovských nařízení, včetně zákona zakazujícího Židům vlastnit podniky. Tento zákon platil během války také v nacisty okupované Paříži. V roce 1941 se Chanel pokusila využít tohoto zákona a získat zpět výhradní vlastnictví své řady vůní, protože Wertheimerovi byli Židé. Bratři ale před válkou legálně převedli své vlastnictví na křesťanského francouzského podnikatele, aby ochránili své zájmy. Takže všechny její pokusy byly neúspěšné. Po skončení války předala Amiotová společnost Parfums Chanel zpět manželům Wertheimerovým, kteří se s Chanel dohodli na vyrovnání. Poskytovali jí měsíční příspěvek na osobní výdaje po zbytek jejího života.

Rychlý úspěch Chanel No. 5 překvapivě závisel spíše na ústním podání než na přímé reklamě. Chanel zvala přátele z vyšší společnosti na večeře a do svého butiku a pak je překvapila parfémem. Chanelina přítelkyně Misia Sertová prohlásila, že získat flakon bylo jako výherní los. V uplynulých desetiletích se v čele parfému objevily slavné tváře jako Catherine Deneuve, Nicole Kidman, Marion Cotillard a dokonce i Brad Pitt.

Zdroje: BBC, Fragrancex.com, Socialclick.gr