Článek
Autor: MarieG spisovatel
Dívka z hor.
Já a mojí dva bráchové jsme žili v malé hájence, kterou měl náš táta po svých rodičích. Děda byl polesní ještě za panstva. Hájenku dostal za dobrou práci a svědomitost. Táta se pak také stal polesní.
Staral se, aby v lese nedělali pytláci honbu na zvěř. Maminka nedělala, starala se o nás aby z nás vyrostli slušný lidi.
Krásně zpívala, to jsem zdědila po ní. Každou neděli jsem zpívala v kostele na přání faráře. Pokaždé mamince říkal… Ta holka má andělský hlas, bůh ji obdařil ne jen krásou, ale dal jí nádherný dar i když vím, že i Vy krásně zpíváte.
Neskutečně jsem měla ráda léto, tančit na louce plnou květu a zpívat ptákům a zvířatům. Lidi co dělali v lese mi dali jméno lesní víla, asi mě viděli tančit.
Milovala jsem zvířata a vždy jsem se snažila co i jen málo přinést na kraj lesa něco pro zajíce a srnky hlavně v zimě.
Nasbírala jsem plánky a mrkev jsme dopěstovali, ale musela jsem vždy dávat pozor, aby mě rodiče neviděli. Divou zvěř jsme v revíru neměli a když tak táta hned oznámil, kdyby se nějaký divočák objevil.
Bráškové Jan a Petr byli ode mě mladší o 6 let.
Když mi bylo 14 učitelka pořád říkala rodičům, aby mě dali studovat hudbu, že nezažila tak hezký hlas.
Jenže rodič nechtěli, neměli na studium. Učitelka, ale řekla já vybavím aby dostala stipendium, je nejlepší z třídy i v učení.
Pak se připojil i kněz, aby mě poslali na studium.
Jenže po půl roku nám maminka onemocněla a za krátkou dobu zemřela, na silný zápal plic. Studium nebylo možné, musela jsem se starat o domácnost a o bráškou.
Táta to hrozně zle snášel, dost často přijel podnapilý.
Na lesní zprávu nastoupil mladý polesní a táta pak dělal lesního dělníka. Svážel dříví na našem koni.
Byl to silný kůň, přímo na takovou práci. Doma jsme měli kozla a dvě kozičky. Maminka mě naučila jak se dělá sýr, máslo a měli jsme dostatek mléka.
Také pár slepic. Kupovala se jen mouka a maso hovězí, ale málo kdy. Vychovali jsme každý rok prasátko, tak sádla jsme měli dostatek.
Pro slepice a zvířata jsme dokoupili, co se nedalo dopěstovat.
Maminka nás naučila žít skromně a hlavně abychom byli slušný, ctili si starší lidi a měli víru v srdci. Každou neděli jsme i když už maminka nebyla jeli do kostela.
Starala jsem se o bráchy jak jsem nejlíp uměla.
Vše jsme zvládali a bráchové se také dobře učili. Každý den jsem je vodila do školy, aby je spolužáci náhodou nezlákali jít za školu.
Byla jsem moc ráda, když mi učitelka řekla, že se chovají slušně a nikdy nejeli za školu.
Po dvou letech co maminka odešla na věčný odpočinek, táta měl popité , spadl na něj strom a zabil ho. Bylo mi hrozně na srdci, ale řekla jsem bráškům, postarám se o Vás dokud nedospějete. Měla jsem štěstí, lesní zpráva nám dala peníze.
Pak jsem se dozvěděla, že všichni lidi co dělali v lese udělali sbírku pro nás.
Hodně nám pomáhal i farář, pokaždé po mši nám dal pár korun co vysbíral a lidé nám vždy donesli něco k jídlu.
Když bylo vše v hájence udělané, jezdila jsem do vesnice poblíž lesa k jedné milé paní, já jsem ji oslovila vždy bábinka. Naučila mě péct Vánoční cukroví, to jsem se nenaučila dokud žila máma.
Tak když byli Vánoce, snažila jsem se dát bráchům jen tolik, aby zůstalo i k Novému roku.
Maminka mě naučila vše o bylinkách a o lesních plodech co prospívají zdraví. Hrozně mě bavilo dělat věci z dřeva. Na Vánoce jsem udělala velký betlém do kostela. Dělala jsem píšťalky, doutníky na cigarety a spoustu hraček. Tak jsme měli dostatek peněz z prodeje na jídlo.
Léta utíkali, bráchové se učili Jan na zedníka a Petr zase masař. Jan ten nedělal problémy snědl vše, ale Petr to byl masožravec, proto si vybral i povolání takové.
Po vyučení odjeli za prací. Zůstala jsem sama na vše, ale zvládala jsem to.
Záliba má vyrábět věci z dřeva a sběr bylinek mě bohatě stačil na vše.
Jediné co jsem nekupovala byli časopisy, to mě zásoboval farář.
Po mši mi odevzdal pár korun a jeho slova byli.. když jdeš do lesa pro bylinky a zpíváš i ptáci nezpívají a lidi přestanou dělat, Tvůj hlas se zní po celém lese. Lidé Tě mají ráda.
Bráchové se někdy ustavili za mnou a jejích řeči byli pořád…najdi si muže, co takhle sama žiješ. Má odpověď byla,.. jsem šťastna takhle a prosím už mi to neříkejte..
Petr se za krátkou dobu po vyučení oženil.
Našel si hodné děvče, byla jsem moc ráda. Jan, ten jen jednou napsal, že odchází do ciziny. Na závěr dopisu bylo.. Vrátím se jen co vydělám dostatek peněz, abych se postaral o Tebe a rodinu .
Vše bylo v pořádku dokud Petr neměj pracovní úraz a museli mu amputovat ruku od zápěstí. Léčení trvalo dlouho, ale jeho manželka vše zvládala. Dostal odškodnění, ale už nemohl dělat svou práci.
Jediné štěstí bylo, že to byla levá ruka. Časem mu udělali umělou a zvládal domácí práce. Tak jeho žena dělala v pekárně, jezdila na noční. Staral se o syna co měli a když si manželka pospala zvládli vše co bylo třeba. Naučil se vařit vynikající jídla.
Pomáhala jsem jim v domácnosti a taky mléko a sýr měli dostatek.
Uběhlo 10 let a najednou se u mě objevil muž, fousy a brada vůbec jsem ho neznala i když mi řekl mé jméno, jediné co jsem v tu chvíli řekla… kdo jste pane a odkud mě znáte. Smál se, cítila jsem se hrozně. Najednou mi řekl… sestřičko Ty mě nepoznáváš!?
Bože, to jsi Ty Jan?
Objali jsme se a tekli nám slze po tváři. Hrozně se změnil.
Pak mi řekl. Teď budu už jen doma s Tebou. Nebudeš na vše sama a pomohu i bráchovi, slyšel jsem, že měl úraz.
Mám spoustu peněz, žil jsem v Americe a dělal v uhelných lomech.
Jsem nemocný, ale věřím, že zde se vyléčím, příroda mne vyléčí. Mé plíce jsou nemocné.
Bráško, neboj já Tě vyléčím. Moje bylinky, čaj a sádlo ti pomůžou.
Na druhý den přijel i Petr a dlouho si povídali. Pak mi Jan řekl. ..Sestřičko, zde předěláme dům abychom mohli zde všichni spolu žít..
Objala jsem je.
Tak zase jsme byli spolu, dům předělali už to nebyla ta malá hájenka, ale prostranný
dům, ze dřeva.
Petrův syn se těšil.
Po čase si i Jan našel partnerku, byla to kamarádka Petrově manželce.
Hezké a slušné děvče.
Tak se z nás stala velká rodina. Byla jsem šťastná jak nikdy.
Starala jsem se jen o sběr bylinek a lesních plodů, nic mi víc nedovolili.
Jan pokaždé řekl… teď se postaráme my o Tebe. Byla a jsi naše máma, sestra a kamarádka. Naučila jsi nás vše co jsme potřebovali k životu. Nikdy na to nezapomeneme.
Teď už jen Ty si najdi partnera ,aby si nebyla tak sama.
Ne ně, já nejsem sama mám Vás a o žádného partnera nestojím. Naučila jsem se žít sama a tak to i zůstane,
Jednou šel Jan se mnou a s jeho partnerkou sbírat bylinky, aby se naučili i ony. Po cestě jsem jím zazpívala mou oblíbenou píseň o mámě. Vše ztichlo, nebylo slyšet ani jen šum listí.
Její zpěv se ozýval po celém lese. Jan plakal a objal mě. Sestřičko moje jsi taková holka z hor i ptáci Tě poslouchají. Lidé jsou nadšený Tvým zpěvem.
Když jsme přijeli domů Jan hned řekl Petru, máme tu nejhezčí a nejmilejší ségru na světě. Její zpěv umlčel i ptáky v lese. Jsem šťastný, že jsem doma.
Na Vánoce v kostele zazpívala koledy a možná nebylo jednoho člověka co nevyronil slzy.
Když zestárla a nadešel čas odchodu na věčnost, rozloučit se přišla celá vesnice.
Farářova slova… Odešla nám dívka z hor s andělským hlasem. Navždy zůstane v naších srdcích.
I po létech lidi vzpomínají na dívku z hor a vyprávějí o ní svým dětem.
