Hlavní obsah

Nevěřící matka

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované.

Foto: Seznam.cz

Příběh dvou sourozenců zneužívaných a o znásilnění matčiným přítelem.

Článek

Autor. MarieG spisovatel

Nevěřící matka.

Vyrůstala jsem v klasické dělnické rodině, táta, máma, brácha a já.

Můj příběh je dost bolestivý, ale osud mi pak dopřál pohodu a lásku.

Táta byl řidič u ČSAD - nákladní doprava. Matka dělala ve fabrice na výrobu pečiva a chléb. Já jsem studovala na Polnohospodářské škole - můj zájem byly koně.

Mladší brácha měl 6 let.

Vše bylo v pořádku, dokud táta neměl nehodu pod vlivem alkoholu. Zabil člověka z nepozornosti. Velký vliv měl alkohol.

Měl už víc krát problémy právě za alkohol. Jinak byl v pohodě, když měl popito, nebyl agresivní, spíše se smál a dělal ze sebe šaška. Byl čas, kdy měl odebraný řidičák, byl na odvykacím léčení co určitý čas pomohlo. Když mu vrátili řidičák, opět dělal řidiče kamionu.

Ten den nehody byl u kamaráda na oslavě. Kolegové a kamarády mu pořád říkali…dej si jeden na zdraví a nech zde auto… Po mnoha výčitek, že nechce, aby kamarád byl zdravý, si vzal pohár s alkoholem, jenže pak to nebyl jen jeden. Po oslavě si nedal říct, aby nesedal za volant, ale nedal si říct. Následovala nepozornost a srážka člověka na přechodu.

Odsoudili ho, skončil ve vězení.

Matka se dala rozvést. Po dvou letech si našla přítele. Ze začátku bylo vše v pohodě. Nikdy za určitý čas nedošel pod vlivem alkoholu, ale netrvalo dlouho a také někdy došel domů pod vlivem alkoholu.

Co bylo nejhorší, začal mě obtěžovat, jen co matka odjela do práce. Dělal jen noční směny, aby přes den se postarala o bráchu a jídlo bylo pro nás.

To když její přítel věděl, že je v práci si začal hodně dovolovat. Nejdřív to bylo jako laškování ,ale pak zůstal arogantní a násilný. Měla jsem štěstí uměla jsem se bránit a na to že jsem řekla …udám Tě na policii za obtěžování.

Jenže nešla jsem, ale svěřila jsem se matce. Ta mi nechtěla věřit a její odpověď byla pokaždé… Od začátku nemáš ráda mého přítele… To bylo vše.

Časem jsem zjistila, že když měl popité obtěžoval bráchu. Zase nás matka odbyla … Nevymýšlejte si… No stalo se, že když byla na noční a já se chystala jít s přáteli na disko. Tak jsem bráškovi dala pusu na dobrou noc.

Nebyla jsem daleko od domu a vzpomněla jsem si, že jsem nechala v koupelny hodinky, tak jsem se vrátila. Zaslechla jsem pláč bráchu… Nechci to bolí…

Okamžitě jsem volala matce, aby rychle přijela domů a také jsem volala na policii. Jak jsem řekla co se děje, za pár minut byli u našeho domu.

Matka přijela až po půl hodině. Bráška krvácel z konečníku tak nás policie vzala do nemocnice. Matce jsem oznámila, že jsme v nemocnici a že ji vše vysvětlí policie.

Jak uslyšela slovo policie, hned se vybrala domů, ale přijela do nemocnice, jak nikdo nebyl doma.

Jak přišla, jsem ji v záchvatě zlosti řekla… Ty jsi vinná, nevěřila jsi mi… Hned ji policie řekla, že po skončení vyšetření v nemocnici bráchu má hned přijet na policii.

Brácha zůstal hospitalizovaný a já se pobrala s mámou na policii, ale ne vedle ní. Nemohla jsem.

Na policii jsem řekla vše, jak zkoušel mě zneužít, ale měla jsem dost sil se ubránit a že máma mi to nevěřila. Také jsem řekla, že štěstí bylo, že jsem zapomněla hodinky a vrátila jsem se. Brášku nevyslýchali, byl na operaci.

Podle vyjádření policie, vyslechnou ho až příští den a to za přítomnosti matky a lékaře.

Máma se mi omlouvala, ale nemohla jsem se na ní ani kouknout.

Jejího přítele zatkli a pak ho odsoudili. Napsala jsem to tátovi a uvedla i jméno, kdyby se náhodou dostal do vězení, kde byl táta.

Po 10 dnech bráchu pustili z nemocnice. Můj vztah z matkou byl ne právě nejlepší a těšila jsem se na ukončení studia.

Bracha musel podstoupit léčení na dětské psychiatrii, nebo měl velké problémy.

Pořád ze spánku křičel a nebylo možné ho uklidnit, tak lékař navrhl léčení.

Po čase jsem se dozvěděla, že vězni zabili tu zrůdu, aby už nikdy neublížil dětem.

Máma se dozvěděla, že už byl souzený za obtěžování dětí.

Vybavila jsem si návštěvu za tátou a moc jsem mu děkovala i za bráchu. Také jsem mu řekla, že jeho léčení bude delší. Pak mi řekl, že takové zrůdy chlapy zde zničí.

Jak jsem dostudovala, hledala jsem si práci v stájích, kde chovají koně.

Našla jsem inzerát ze sousedního státu, že hledají ošetřovatele koní.

Hned jsem volala, že mám velký zájem.

Oznámili, zda můžu co nejdřív nastoupit. Odpověděla jsem, že hned na druhý den vycestuji.

Ten den jsem byla šťastná, jen mě bolelo, že nebudu často s bráchou, ale slíbila jsem, že jak budu mít volno tak přijedu.

Nový život.

Po příchodu do města, kde byla stáj koní, jsem nejdřív měla trochu strach jak mě uvítají. Ale na velké překvapení, byli to laskaví lidi.

Chovali koně na prodej do zahraničí. Byli to arabské koně, cvičené na dostihy. Byli nádherné. Hřebčinec byl velký.

Správce mi vše vysvětlil a zeptal se zda mám kde bydlet. …Zatím ne půjdu do hotelu pak si něco najdu… Jeho odpověď… nehledej, dělá tu paní v jídelně má velký barák,zeptám se zda má něco volné… Pojď zeptáme se jí a zítra nastoupíš do práce. Přineseš vysvědčení a vše zařídíme,abys byla zaměstnanec naší stáje.

Paní mě přijala. Pak jsem řekla správci, že všechny doklady mám zde, abych mohla hned nastoupit do práce a že po skončení si přijdu pro doklady.

Po cestě k paní mi vysvětlila, že má dceru, která je bohužel po úraze ochrnutá.

Bylo to při jízdě a na překážce spadla tak nešťastně a kůň ji skočil na záda.

Hned jak jsme přijeli domů mě paní vzala do místnosti kde ležela její dcera.

Byla moc hezká ale bledá a smutná.

Představila jsem se… Jsem Jitka a budu zde dělat..

...Já jsem Alexandra, ale říkají mi Sandra…

Tak vítej u nás, doufám, že se Ti zde bude líbit a nebude Ti vadit náš jazyk…

...Ne to je v pohodě a doufám, že také můj jazyk rozumíš je blízci, starší lidi nemají problém rozumět česky mluvicím lidem. Já mám docela ráda slovenštinu…

Měla jsem ložnici vedle Sandry.

Po dlouhé době jsem usnula jak malé dítě. Cimra byla menší ale voněla po levandule. Pak jsem zjistila, že mám zde kytku z levanduli.

Ráno jsem pozdravila Sandru a paní domácí připravila jídlo. Museli jsme vstát dost zavčasu, ale mě to vůbec nevadilo, těšila jsem se na práci.

Po příchode mě hned kluci co tam dělali uvítali s vidlemi v ruce.Takhle jsme začínali všichni. Smála jsem se.

Když viděli, že mi to nedělá problém, byli trochu zaskočený, že jsem v pohodě. Když přijel správce oznámil a představil mě.

.. Tak kluci tohle je naše nová posila, veterinářka Jitka a podle všeho i dobrá jezdkyně na koních.

Doufám, že si budete rozumět. Pochází z Čech a určitě ji budete všichni rozumět…

Kluci se zasmáli s chutí a postarší muž mi řekl… vítej děvče zde, vždyť jsme byli jeden stát tak není problém a kdyby byl přijeď za mnou já to vyřeším…

Podala jsem mu ruku a poděkovala … Jste super, určitě nebude problém.

První den byl pro mě jak bonbon pro dítě, měla jsem radost.

Paní domácí mě čekala, a tak jsme jeli domů.

Mluvila jsem o sobě, co vše jsem zažila a můj brácha také. Měla slzy v očích.

Pak jsem ji řekla, že nebudu tak zavčas chodit domů, nebo mám dost práce.

Souhlasila a řekla mi. Mám kolo, tak můžeš jezdit domů na něm.

Jen si moc nezačínej s kluky, nebo Tě budou pomlouvat, víš, zde je to v módě.

To mohu slíbit, nebo po tom všem co jsem zažila nechci ani ,aby se mě některý muž dotkl.

Po příchodu domů jsem jela osprchovat se, najíst a zašla jsem za Sandrou.

…Hele doufám, že mohu na chvíli a nebudu Tě rušit.. Jsme pomalu stejně staré tak pokecání by se hodilo…

..Jo v pohodě, trochu mi o sobě něco řekni, tedy jestli to není tajné… Zasmála jsem se.

...Ráda, není co skrývat. Řekla jsem jí vše jak její matce.

Ona mi pak řekla její příběh, i když jsem ho znala s rozhovoru s její mámou.

Pak jsme jedna druhé řekli co máme ráda, zájmy atd.

Trochu mě překvapilo měla ráda stejnou hudbu…Country a folk..

Víš, Jitko, to je hudba, co se hodí k povolání.. Koně a Country patří k sobě.

..Máš pravdu Sandro, asi proto ji mám moc ráda, ale i tanec zbožňuji, jednou si zatančíme spolu..

Zůstala smutná, až pak jsem pochopila proč.

Nikdy si nezatančí.

Hrozně jsem si to vyčítala a pořád jsem se omlouvala.

Víš Sandro, budeme cvičit uděláme vše, abys jednou mohla dát i když jen krátký taneček.

..Cítím, že to zvládneme, když budeš chtít…

..Jitko, tolik rehabilitaci co jsem měla a nepomohlo..

… Jenže já věřím Sandro, že spolu to dáme…

..Možná Jitko, že se ti zde nebude líbit a odjedeš…

...Holka moje to se nestane, nebo tohle je to po čem jsem toužila, žít v prostředí, kde jsou koně, takže nebude žádný odchod, navždy zde zůstanu.

Její oči byli takové usměvavé, ale slzy ji stékali po tváři.

...Proč pláčeš?..

Jitko, najdeš si kluka a odjedeš, zapomeneš na nehybnou stvůru…

To jsem se rozčílila.

Ještě jednou uslyším slůvko stvůra, budu hodně zlá. Jsi nádherná, Tvůj hlas je tak příjemný a jsi skvělá zpěvačka, to neříkám jen tak, slyšela jsem tě zpívat a hrát na kytaru, dokonalost..

Její tvář zarudla. Nestyď se a budeš mě učit hrát na kytaru, to neovládám, já Tě budu učit vtipy, aby jsi se smála, máš nádherný úsměv.

Pak přijela paní domácí a přísným hlasem nám řekla… Tak co je tohle, kdy budete jíst a pak musí být koupel, už dost se se nakecali..

Smáli jsme se obě.

Vzala jsem jí na ruce a odnesla k stolu, nejdřív nechtěla.

..Jitko, mě vezme máma, nedělej si starost…

Ne ne, teď jsem zde já a pokaždé, když budu doma, to budu dělat já a také koupel, jsme holky tak žádný stud nebude…

Paní domácí nechápala, ..to jako myslíš Jitko skutečně?

..Jo, pak jí udělám masáž a dám ji svou energii, aby byla silná a připravená na cvičení…

Někdy jsme blbli, tančila jsem s ní na vozíku a paní domácí vždy se smála a povídala. Jste jak děti.

Byla ráda nebo její holka dostala chuť žít.

Jednoho dne jsem navrhla… Máte auto kde je možné dát, vozík, tak zajedeme za mým bráchou. Trochu si zajezdíme a poznáte mého bráchu.

Nejdřív nechtěli, že je to dlouhá cesta, ale na mé denně prosby jsem je přesvědčila.

Tak jsme se na víkend rozhodli.

Správcovi jsem řekla, že na víkend půjdu za bráchou, zda nebude problém.

Souhlasil, věděl, že vše je zabezpečené u koní tak dva dny v pohodě můžu jít. Když se dozvěděl, že beru i Sandru a její mámu nabídl se, že jde s námi. Měla jsem radost, zabezpečila jsem hotel, kde jsme se ubytovali. Sandra byla se mnou a správce s paní domácí měli samostatný pokoj.

Brácha byl na tom už dobře a podle lékařů je schopný se vrátit do normálního života.

Jen jeho slova mě děsili… Já nechci být s mámou…

Když to slyšela Sandra hned řekla… Vždyť si ho vezmi k nám, máme místnost kde by byl a také bude dobře, když změní školu a bydlení…

..Nevím Sandro promluvím nejdřív s mojí mámou…

Po rozhovoru s mámou souhlasila.

Ani ne po dvou měsících ho má máma dovezla, ale ona nechtěla zůstat, že musí vše zařídit, jak prodej domu a také vše v práci.

Souhlasila jsem. Paní domácí a správce mi pomohli vše zařídit ve škole.

První den se mu líbilo a podle něho jsou tam žáci v pohodě i učitelku si chválil, že v učení je v pohodě. Byla to pravda v sanatoriu kde byl chodil na výuku.

Tak jsem se stala náhradní matkou, nebo mi přišlo oznámení, že máma to psychický nezvládla, že syn nechtěl s ní být, vzala spoustu léku a nebylo ji už pomoci.

Postarala jsem se o pohřeb. Vše jsem u advokáta zařídila aby prodal majetek a peníze vložil na bráchou účet.

Tak čas utíkal a z bráchu se stával slušný kluk. Když měl čas chodil za mnou do práce a učil se o všem co se týkalo koní.

Někdy se učil na kytaru, to byla zase učitelka Sandra.

Paní domácí a Sandra si ho hodně oblíbili.

Sandra mu říkala, teď jsi i můj brácha na co jsem se musela smát.

V práci bylo všechno v pořádku, přibili nám nové přírůstky. Starala jsem se ,aby bylo vše v pořádku.

Někdy jsem si zajezdila a správce klukům řekl… koukejte je jak profík, držení těla, umí jak vést koně a hlavně umí kdy je potřeba uvolnit uzdu. Je fakt dobrá, byl by z ní super Joker…

Jenže já na to nebyla, zajezdit si to jo, ale věnovat se jízdě a na překážky to ne.

Správce to chápal, mám na starost bráchu a nedej bůh, aby se mi něco stalo…

Blížil se prodej koní, dražba. Přijeli zájemci jak z Arábie, tak z různých krajin. Věděli, že máme skvělé koně.

Dokázala jsem dát ceny, které nejdřív se zájemcům moc nelíbili, ale když jsem jím ukázala spanilou jízdu, prodali jsme koně za mou cenu. Správce, nechápal, jak se mi to podařilo. Získali jsme dosud největší obnos.

Pořád mě chválil, co už bylo hodně na mne.

Pane, už mě tolik chválit nemusíte, je to má práce.

Blížili se Vánoce, tak jsem se rozhodla bráchovi koupit kytaru, uměl už dobře hrát.

Děkovala jsem Sandře. …Jsi skvělá učitelka… Ona zase …Ty jsi skvělá rehabilitační pracovnice a masér. Někdy mám pocit, že cítím Tvé ruce, Tvé teplo…

To mě moc potěšilo. Byl to největší dar k Vánocům a paní domácí plakala, když to slyšela.

Zabezpečili jsme stromek, to zařídil správce. Nakoupila jsem dárky a těšila jsem se na vystoupení dvou kytaristů Sandry a bráchu. Měli pro nás překvapení, ale nesměla jsem to říct Sandře, brácha neudržel tajemství.

Paní domácí jsem koupila zateplenou deku a Sandře řetízek, správci jsem koupila kolínskou, co byl obal jak motocykl.

Večeře byla fantastická, a tak jsem se těšila na vystoupení. Zahráli nejdřív Tichou noc a pak Sandra zpívala píseň ,,Rodný dům“ v anglickém jazyce. Bylo to nádherné.

Po dlouhých létech jsem přežila rodinné Vánoce a brácha také.

Ale nebylo by aby nebyli slzy. Brácha přijel k paní domácí a děkoval, že ho přijali jak svého a také děkoval Sandře i za mě, že jsou k nám jak rodina.

Brečeli jsme všichni.

Když nám přál krásné Vánoce políbil všechny a tak jsem popřála i já.

Poděkovala jsem paní domácí za domov a za vše co pro nás udělala, políbila jsem ji na líce. Sandře jsem poděkovala jak se věnovala bráchovi a také popřála, že určitě zažiju její kroky. Chtěla jsem ji políbit na líce, ale ona mě vzala za hlavu a políbila na rty. To mě vzalo a jen tak jsem to ustála, to jsem nečekala, tiše mi řekla,..mám Tě moc ráda…

Tu noc jsem neuměla usnout. Cítila jsem její rty, dech a vůni . Nechápala jsem proč to pořád cítím a nemohu usnout. Konečně nad ránem jsem usnula.

Ráno jsem se probudila až na tahání deky, co dělali brácha a Sandra.

..Hele, Jitko je čas na snídaní, přespíš Vánoce. . smála se Sandra.

Pak jsme si užívali čas Vánoční jak rodina.

K Novému roku správce koupil světlice a brácha se těšil jak nikdy. Já měla radost, že ho vidím spokojeného a s úsměvem.

Konec roku byl nádherný, poprvé jsem pila víno. Byl to hezký večer. Po půlnoci a gratulaci od správce a některých mužů jsem se konečně těšila na spánek, nějak mě to víno stouplo do hlavy.

Připila si i domácí a Sandra také. Pak jsem se rozloučila, že jdu spát, ale Sandra mě prosila zda mohu na chvíli jít s ní, že chce abych ji dala já do postele a že mi chce něco říct.

Tak jsem ji vzala do ložnice. Rozloučila se s bráchou a mámou.

V ložnici jsem ji vzala z vozíku a uložila na lůžko.

Jitko, můžeš si ke mně sednout, prosím.

Sedla jsem si k ní a řekla mi… Jitko chtěla bych Tě políbit tak nějak víc ne jen malí polibek.

Nevěděla jsem co říct, ale pak jsem souhlasila, lehla jsem si k ní a políbila jsem jí. Ani nevím proč jsem to udělala. Líbali jsme se dlouho a najednou mi řekla.

...Chtěla bych poznat dívčí milování, četla jsem o tom.

Na to jsem jí odpověděla… Sandro já o tom nic nevím, nikdy jsem se o to nezajímala, ale Tvůj polibek cítím někde až v žaludku. Je to divné ale příjemné. Jednou si to kouknu…

..Jitko koukneme si to společně, když Ti to nebude vadit…Dobře seženu video a spolu to koukneme…

Hlavu si opřela o mé rámě a usnuli jsme společně. Probudila jsem se na klepání paní domácí. Nevěděla jsem co říct, jen jsem rychle probudila Sandru. Pak jsem řekla, dál já právě chci obléct Sandru a vzít ji na jídlo. Štěstí, že hned reagovala.. maminko hned jsme tam… Vydechla jsem si. Pak jsem řekla Sandře… Bože ani nedýchám, na chvíli se mi zastavil dech, ale jsem ráda že jsi to hned pochopila. Na to jsem jí políbila. ..Děkuji Sandro…

Jenže ona chtěla se líbat, tak jsem musela říct… Pro dnes to stačí a nechci, aby Tvá matka něco tušila, určitě bychom se museli odstěhovat…

..Neboj Jitko, vím co můžu a nechci Tě ztratit…

Po jídle mi brácha řekl… co tak jít sáňkovat?

Jo půjdeme, jen co uklidím tvůj pokoj. Jak to Sandra slyšela tak chtěla také.

..Vezměte i mě tolik let jsem si neužila sníh…

Bála jsem se aby si neublížila. Ale na její prosby jsme se nechali přemluvit.

Oblíkla jsem jí na teplo, aby nenastydla a na nohy jsme jí dali teplé boty. Jak jsem ji posadila na sáňky, zabalila jsem ji do deky. Sedla jsem si za ní.

Držela jsem jí pevně, aby nepadla, jenže malý kopec a saně se převrátili, neměla jsem jak ubrzdit. Srdce mi bilo neskutečně od strachu, zda si neublížila. Ale co se stalo pak, byl zázrak. Ležela na mne a slyším to pořád.

Jitko, já cítím trochu bolest v nohách. Jediné, co jsem v tu chvíli dokázala říct. Bože, proč jsem souhlasila. Pak jsem se jí zeptala… Jak že cítíš bolest? .. Políbila mě a brácha valil oči. ..Cítím nohy, nevím zda je to bolest anebo co to je.. Bylo po sáňkování. Jeli jsme domů. Matce řekla, že spadla, ale že cítí něco zvláštní, že cítí takové mravenčení v nohou. Hned jsem volala do nemocnice. Hned nás přijali a lékař nařídil magnetickou rezonanci. Pak udiveně řekl, máš prasklé dva obratle, ale jak to že to neviděli tolik let. Hned Tě objednám na operaci a budeš v pořádku. Mícha není narušená, jen tlačili obratle na nervy, proto jsi byla ochrnutá.

Jak to řekl, Sandřina maminka plakala od štěstí a děkovala mi, že jsem ji vzala na sáňky. Jsi náš anděl, vrátila jsi mi dcerku.

Sama jsem nechápala, jak lékaři mohli tohle nevidět, je pravda, že v čase, když se jí to stalo nebyla magnetická rezonance a pak nezájem lékaře, který si dobře nepřekontroloval snímky, práce neprofesionální.

Můj brácha pořád říkal, sestřičko, Tvé ruce a mé modlitby jí uzdravili. Proto asi jsme sem museli přijet.

Sandřina maminka ho objala a líbala. Máš pravdu odteď si můj syn a Tvá sestra dcera. Nikdy nesmíte od nás odejít. Poslal Vás sám bůh.

Operace proběhla v pořádku. Teď už jen rehabilitace bude zdlouhavá ale to zvládneš.

Nohy, svalstvo je slabé, ale Jitka Tě vyléčí, spíše její ruce. Doktor se obrátil na Jitku a řekl…zaměnila jsi si povolání.. …Ne nezaměnila, koně jsou můj celoživotní cíl…

Když přijela z nemocnice domů, ještě nějaký čas byl potřebný, nemohla a neměla sílu chodit.

Zabezpečila jsem vitamíny na zpevnění svalstva, denně jsem ji masírovala, jen co jsem měla trochu času. Učila se pomalu dělat kroky pomocí mně. Držela jsem jí pevně, tak jsme to pomalu zvládali.

Nechtěla chodit na rehabilitaci. Vybavila jsem ji domácí rehabilitaci, jen na elektroléčbu jsme jezdili.

Večer jak jsme seděli u stolu jsem jí řekla… Vidíš Sandro, já Ti řekla, že Tě uvidím udělat krok… Objala mě. Její maminka také. Brácha koukal, ale řekl… i mé modlitby pomohli.Jo bráško a moc pomohli.

Tak jsme se stali součástí jejích rodiny.

Jeli jsme na elektroléčbu, navrhla mi ať jdu do půjčovny a půjčím video kazetu, která je o dívčím milování.

...Sandro nevím zda to dovedu, budu se stydět to půjčit…

...Jitko to zvládneš, jsi silná osobnost, anebo mě tam pomoz vzít a já to půjčím, něco si vymyslím…

No byl to horor. Ona otevřeně řekla ženě v půjčovně…chci kazetu kde je i dívčí milování, víte udělala jsem stávku, že to půjčím, nechci prohrát, kamarádka bude cvakat peníze…

Paní s radostí ji vybrala a popřála k výhře. Já jsem neměla slova, jen jsem se smála.

Paní se zeptala zda jsem to já. Sandra odpověděla záporně.. nene to není ona to je naše holka od koní a má rehabilitační obdivuhodní ségra. Ona mě postavila na nohy.

Paní mi řekla.. Jo slyšela jsem, máte zlaté ruce.

Pak jsme odešli a celou cestou do auta se smáli.

..Sandro, jsi obdivuhodná, to by mě ani ve snu nenapadlo takhle lhát… Musela jsem, to snad není hřích..

Vybavili jsme elektroléčbu a jeli domů. Jen co jsme dojeli domů Sandra řekla mámě.

Prosím maminko, zítra půjdeš do města koupíš mi zase té vitamíny a hned vezmi i sebou brášku do školy.

Na druhý den jen co odjeli, hned jsme jeli do jejího pokoje a pustili jsme si video. Správci jsem zavolala, že se chvíli zdržím.

...V pohodě nepospíchej vše je v pořádku…

Tak jsme koukali a pak jsme se poprvé milovali. Nebylo to jak na videu, ale líbilo se nám to. Pak jsme se zdokonalovali v dívčím milování.

Byla tak šťastná, že konečně poznala jaké je milování.

Pořád říkala… Zamilovala jsem se do Tebe už v době, kdy jsi mě poprvé myla, jak jsi se mě jemně dotýkala i když jsem necítila nohy , ale v břiše mi hráli motýle. Tak dlouhou dobu jsem chtěla poznat a přežít to co se o milování říká.

Já řekla to stejné.. já to pocítila právě na Vánoce když jsi mě políbila poprvé.

Jen Tě prosím, nesmíš to dát najevo Tvé mamince, určitě by nás poslala pryč. Já také jsem se zamilovala do Tebe.

..Neboj Jitko, ale jednou jí to řeknu, nechci Tě ztratit, to bych nedala a odešla s Tebou i na kraj světa. Muže nechci, nic mě k ním neláká.. I já to řekla… víš co jsme si prožili s bráchou, nikdy nechci znát život s mužem i když mě neublížil jen bráchovi, ale vím co si brácha prožil.

Nikdy nechci riskovat, že bych si vzala muže a byl závislí na alkohol a nedej bože aby mi ublížil, to raději bych žila celí život sama. Mám se o koho starat.

Brácha mě bude potřebovat celý život, nikdy nezapomene na to, co se mu stalo a nedoufám, že se jednou ožení. Myslím, že se asi stane knězem, hodně medituje a modlí se…

Pak jsme se dlouho líbali. Sandro musím jít do práce, vždyť máme život před sebou a určitě to nebude naše poslední dívčí milování. Pak si ještě promluvíme jak skončím práci a také za chvíli přijede Tvá maminka. Dobře budu Tě čekat s láskou.

Paní domácí, chtěla lékaře ,který zanedbal léčení a zle navrhl diagnózu dát k soudu, ale po šetření, lékař už nežil. Proto Sandra navrhla mámě, aby to nechala tak. Koukej maminko chodím zásluhou Jitky a brášku, nemá to smysl vytahovat věci.

Souhlasila jsem s jejím rozhodnutím.

Sandra pořád něco našla, abychom měli čas na lásku.

Brácha po skončení školy se přihlásil do kláštera a stal se mnich.

My žili pořád stejně. Práci jsem měla napořád ve stájích.

Sandra se dálkově učila za účetní a pak dělala práci z domu. Starala se o naše účetnictví, když jsme potřebovali po odchodu účetního do důchodu.

Uběhli léta a Sandra už nechtěla se skrývat a nestydět se za lásku k ženě, kterou milovala. Tak přes víkend jsme jeli na chatu co objednala. Paní domácí stárla a po odchodu do důchodu se starala jen o domácnost. Neměla zájem jít na chatu s námi. Užívali jsme si se Sandrou chvíle jen pro sebe.

Po návratu řekla mámě. … Maminko já miluji ženu a doufám, že mě pochopíš… ..Cítila jsem to už dlouhou dobu  ale bála jsem se Ti to říct…

..Proč jsi se bála?, dokázala bych to pochopit, kdybys mi to řekla…

...Doufám, že se nebudeš zlobit, když Ti jí představím… Ne, neměj strach, jen doufám, že je to žena, která Ti neublíží.

Večer, když jsem přijela z práce a po hygieně sedla k stolu, najednou Sandra řekla mámě. … Tohle je má láska, kterou miluji už léta a nedokážu bez ní žít…

Její maminka se obrátila ke mně a řekla.. To jsem šťastná, že jsi to Ty, neboj nebudu dělat problémy, ale budu Tě pořád mít ráda jak doteď.

Od toho dne jsme spolu žili a snažili jsme se o krásný život ve dvojici.Také na návrh jsem už nesměla říkat paní domácí, ale maminkou jsem jí musela oslovovat.

Když po čase přijel brácha a dozvěděl se, že Sandra je má láska a že žijeme spolu, doporučil nám v tichosti se vzít, že najde způsob, abychom byli manželky.

V nedalekým městě znal starostu a vybavil nám registrované manželství.

Byla jsem šťastná jak nikdy v životě, neztratila jsem brášku, měla jsem svou lásku a maminku.

Nedali jsme znát, že jsme registrované partnerky. Maminka udělala závěť, kde nás obě uvedla jako dědičky.

Brácha nás často navštěvoval a řekl,…až jednou povolí skutečné manželství stejného pohlaví, já Vám udělám sňatek.

Ani ne po dvou létech nám maminka odešla na věčný odpočinek. Ale před tím nám řekla. … Proč jste to neřekli dřív, mohla jsem se z Vás těšit díl …

Chci příběhem říct hlavně matkám, aby věřili svým dětem, nebo trauma v dítěti zůstane po celí život.

Příběh je skutečný.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz

Další články autora

Doporučované

Načítám