Klempíř má problém: V České televizi se bouří proti navrhovaným změnám, v Brně už chystají stávku

Čtvrtek 17. dubna 2026, Televizní studio Brno. Jan Havlík a dalších deset kolegů zakládají stávkový výbor, první konkrétní organizační buňku, která může vyhlásit stávkovou pohotovost i samotnou stávku. Reagují na návrh zákona, který ministr kultury Klempíř zveřejnil čtyři dny předtím. Jenže Brno není osamělý výkřik. Už v lednu se proti záměru zrušit poplatky postavil odborový parlament v Praze, přidaly se Ostrava, iniciativa Za ČT nezávislou i odbory Českého rozhlasu. V březnu obě instituce aktivovaly stávkové výbory. A 14. dubna, den po zveřejnění návrhu, vedení České televize prohlásilo, že materiál je v rozporu se závěry páteční schůzky s ministrem. Klempíř tak nemá problém s jedním studiem. Má problém s celým ekosystémem, který má jeho zákon přestavět.

Vládní návrh, datovaný 13. dubna 2026 a stále v mezirezortním připomínkovém řízení, ruší koncesionářské poplatky a od 1. ledna 2027 zavádí financování ze státního rozpočtu. Částky jsou vypsané na korunu přesně: 5 741 826 000 Kč ročně pro Českou televizi a 2 065 766 000 Kč pro Český rozhlas. Od roku 2028 se mají valorizovat o inflaci, maximálně však o pět procent ročně.

Čísla vypadají mohutně, dokud je nepostavíte vedle rozpočtů, s nimiž obě instituce počítají pro rok 2026. ČT plánuje příjmy z poplatků ve výši 6,73 miliardy korun, rozhlas 2,476 miliardy. Rozdíl? Zhruba 1,4 miliardy korun ročně. To není kosmetická úprava, je to řez, po kterém vedení ČT varuje před „razantními opatřeními s viditelným dopadem na rozsah veřejné služby“.

Návrh navíc otevírá nové příjmové kanály: dotace, granty, dary, dobrovolné příspěvky. Právě ty ČT i ČRo ve společném vyjádření z 20. dubna označují za potenciální kanál vnějšího vlivu na obsah vysílání.

Brněnské studio zajišťuje podle vlastních údajů dvacet procent regionální produkce ve vysílání ČT. Dlouhodobé plány televize na léta 2026–2030 i memorandum schválené Radou ČT v září 2025 s Brnem a Ostravou výslovně počítají jako s klíčovými regionálními kapacitami.

V textu nového zákona ale explicitní zakotvení regionálních studií chybí. Společné vyjádření ČT a ČRo to řadí mezi hlavní nedostatky návrhu. Není jasné, zda jde o záměr předkladatele, nebo o důsledek toho, že návrh přepisuje celé fungování obou institucí od základu, ruší stávající zákonné zřízení ČT a ČRo a redefinuje jejich rámec. Výsledek je ale stejný: studio, které produkuje pětinu regionálního obsahu, nemá v novém zákoně oporu.

Právě proto brněnský stávkový výbor vznikl jako první. Konkrétní termín stávky vyhlášen nebyl, ale OS MEDIA výslovně uvádí, že výbor může svolávat shromáždění zaměstnanců, vyhlásit stávkovou pohotovost i samotnou stávku. Nástroje jsou připravené.

Dnešní systém funguje na přímé vazbě: domácnost platí 150 korun měsíčně za televizi a 55 korun za rozhlas, peníze tečou rovnou do ČT a ČRo bez průchodu státním rozpočtem. Generální ředitel rozhlasu René Zavoral to po tiskové konferenci ministra popsal přesně: veřejnost by službu nepřestala platit, jen by platila „z jiné kapsy“. Jenže ta jiná kapsa, tedy státní rozpočet, znamená každoroční závislost na politickém rozhodnutí.

Společné prohlášení obou generálních ředitelů z února 2026 hájilo poplatkový model jako záruku nezávislosti a žádalo vznik pracovní skupiny. Po schůzce s ministrem 10. dubna byl rozhlas podle vlastního vyjádření stále připraven k odborné debatě. O čtyři dny později přišel hotový návrh, a vedení ČT konstatovalo rozpor se závěry schůzky. Co přesně bylo dohodnuto, veřejný zápis neexistuje. Ale dynamika je čitelná: prostor pro dialog se zúžil dřív, než se otevřel.

Zavoral mluví o pokusu otevřít cestu k oslabení a politickému ovládnutí. Návrh totiž nepřesouvá jen peníze, posiluje roli mediálních rad, hierarchizuje obsah a zábavu staví do doplňkové role. To jsou parametry, které mění charakter instituce, nejen její účetnictví.

Vládní legislativní plán počítá s předložením zákona vládě v červnu 2026. Účinnost má nastat 1. ledna 2027. Mezi dneškem a hlasováním ve Sněmovně leží připomínkové řízení, projednání vládou, tři čtení v dolní komoře a Senát. Prostor pro změny formálně existuje, stávkový výbor ale není připomínkovým místem. Jeho síla je jinde: v tlaku na management, ve veřejné debatě a v politických nákladech, které koalice ponese, pokud konflikt eskaluje.

Tohle je podle nás jádro Klempířova problému. Nejde o to, že se jedenáct lidí v Brně postavilo na zadní. Jde o to, že proti návrhu stojí vedení obou institucí, odbory od Prahy po Ostravu a argumenty, které se opírají o konkrétní čísla: 1,4 miliardy korun ročně méně, nulová zákonná opora regionálních studií, nový příjmový mix otevřený vnějšímu vlivu. Ministr má zákon. Otázka je, jestli na něj má i většinu.