Vznikne v Česku nová strana? Založit ji chce bývalý předseda ČSSD – mluví o návratu levice

Na první pohled to může působit jako začátek nové politické značky. Při bližším pohledu je to ale spíš test smysluplnosti, důvěry a peněz. V Česku dnes totiž můžete stranu zapsat rychleji, než přesvědčíte voliče, že nejde jen o další pokus přebalit starou porážku.

Nová strana zatím nevzniká. To je první věc, kterou je potřeba říct nahlas. Teprve se testuje, zda má takový projekt vůbec smysl. Mluví o ní ale bývalý předseda ČSSD Vladimír Špidla, podle kterého „Je proto třeba postavit si nový politický domov, který umožní prosazovat sociálně demokratickou politiku.“

Zatím jde jen o zkoušku nanečisto. Chybí to nejzákladnější:

Právní start ale může přijít rychle. Podle pravidel na portálu veřejné správy pro registraci politické strany podává návrh nejméně tříčlenný výbor občanů České republiky starších 18 let, přikládá petici a stanovy, a pokud návrh nemá vady, ministerstvo registraci provede nebo ji odmítne do 15 dnů od zahájení řízení. Na papíře tedy může nová strana vzniknout překvapivě snadno. Tím ale snadná část příběhu končí.

Vladimír Špidla nepřichází zvenčí. Spor o směr levice pokračuje uvnitř prostoru po SOCDEM a nezmizel ani po spojení Jany Maláčové se Stačilo!, ani po zvolení Jiřího Nedvěda předsedou strany na mimořádném sjezdu v prosinci 2025.

Debata o nové straně tak působí spíš jako pokračování starého konfliktu než jako čistý nový začátek. Slib o nepropadlém levicovém hlasu, jímž Jiří Nedvěd hájil spojení se Stačilo!, navíc nenabídl žádný jednoduchý průlom podpořený silným výsledkem.

Po spojení se Stačilo! odešlo podle Jany Maláčové asi 1 300 lidí. Po prosincovém sjezdu následovaly další veřejně známé odchody. Nový projekt tak nevyrůstá z vítězné nálady, ale z prostředí, které už předem nese znaky rozvratu. A právě odsud vede přímá cesta k otázce, která bývá pro nové strany nejtvrdší, kdo zaplatí první roky provozu.

Stát novou stranu hned neuživí. Podle zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích činí stálý příspěvek ročně 6 000 000 Kč pro stranu nebo hnutí, které v posledních volbách do Poslanecké sněmovny získaly alespoň 3 % hlasů. Za každých dalších i započatých 0,1 % hlasů náleží ročně 200 000 Kč navíc, nejvýše však do hranice 5 %.

Každé velké gesto tedy rychle narazí na prostou otázku, kdo zaplatí první roky provozu. A stará značka pořád drží těžké zázemí. Výroční finanční zpráva SOCDEM za rok 2024 uvádí příjmy celkem 149 297 612,25 Kč, z toho 116 700 280,75 Kč z nájmu, pachtu a zcizení movitého a nemovitého majetku. Stejná zpráva uvádí i závazek vůči společnosti Cíl, a.s., ve výši 134 000 000 Kč se splatností 5. prosince 2052.

Nejde tedy jen o ideje. Ve hře jsou i majetek, struktury, značka a peníze, které žádná nová registrace sama nevyřeší. A když se od financí posuneme k samotným voličům, začne být problém ještě viditelnější.

Studená data jsou v tomhle směru neúprosná. Červnové šetření CVVM o politické orientaci ukazuje, že k levici se hlásí 22 % lidí, zatímco k pravici 38 %. Ve věkové skupině 30 až 39 let klesá levicové sebezařazení na 13 %, zatímco pravicové dosahuje 46 %.

Sen o širokém návratu levice tak naráží na velikost trhu i na generační strop. A ani dostupný levicový elektorát netáhne jedním směrem. Ve stejném výzkumu se mezi voliči Stačilo! označilo za levicové 65 % respondentů, zároveň se polovina zařadila jako konzervativní. CVVM samo upozorňuje, že jde o malý podsoubor N=28, takže je na místě opatrnost.

Mýtus o automaticky progresivní a městské levici tím padá. Nestačí mluvit o levici v jednotném čísle, když se ekonomická orientace a kulturní postoje rozcházejí. Verdikt proto zní jednoduše: v Česku dnes založíte stranu rychleji, než přesvědčíte voliče, že nejde jen o nový obal staré porážky.