Článek
Po udělení Nobelovy ceny za literaturu v roce 1958 se v Sovětském svazu rozpoutalo peklo. Spisovatel Boris Pasternak ji obdržel za své dosavadní literární dílo s významným přihlédnutím ke svému novému románu Doktor Živago. Stačil ji sice telefonicky přijmout, ale čtyři dny poté ocenění na nátlak státních orgánů raději odmítl. Připomeňme si, jak věc tehdy hodnotil jeden ze zapálených komunistických činovníků:
„Jak říká ruské přísloví, i v dobrém stádu najdete černou ovci, černá ovce naší sovětské společnosti, to je Pasternak, který stvořil toto pomlouvačné dílo, ten člověk naplival do tváře našeho lidu. Ani prase nekálí tam, kde žere, tam, kde spí, srovnejte Pasternaka s prasetem - prase by nic takového neudělalo. Tenhle vnitřní emigrant klidně může odjet dýchat kapitalistický vzduch, který mu tak chybí, ať se z něj stane skutečný emigrant, ať odejde do svého kapitalistického ráje!“
Zač si nebohý Boris Leonidovič zasloužil tak zběsilé spílání? Udělení Nobelovy ceny za literaturu je mimo jiné podmíněno logickým předpokladem, že výbor Švédské akademie si může dílo přečíst. Román byl sice dokončený už v roce 1955, ale na své vydání stále čekal. A to nejen kvůli nešťastně kolidujícím revolučním událostem v Maďarsku (1956), ale hlavně z ideologických důvodů - v trezoru se oficiálně ocitl za údajné „zlovolné pomluvy SSSR“. Do hry se proto vložila americká výzvědná služba CIA, doufající v mezinárodní kulturní kontroverzi, která rukopis letecky přepravila na Maltu, ofotografovala jej a knihu vydala v haagském vydavatelství Muton. Byl přitom použit stejný tiskařský papír, jaký byl běžný v Sovětském svazu. Legální záštitu nakonec poskytlo románu italské nakladatelství Feltrinelli, když jej na trh uvedlo v roce 1957. Na Nobelovu cenu ho tedy mohl navrhnout francouzský spisovatel Albert Camus (předchozí laureát ceny) a Doktor Živago byl konečně předložen výboru pro udělování Nobelovy ceny.
Dílo zachycuje klíčové okamžiky života lékaře Jurije Živaga spojené s významnými společenskými událostmi v Rusku: ruskou revoluci z roku 1905, první světovou válku a říjnovou revoluci roku 1917 a následný porevoluční vývoj. Jako červená nit se románem vine motiv lásky, děj je rovněž prostoupen úvahami o smyslu života a umění, zásadní roli zde sehrává náhodná osudovost, která vstupuje do životů románových protagonistů. Mistrovský kus mohl v Sovětském svazu poprvé vyjít až v roce 1988, tedy po nástupu gorbačovovské perestrojky, nejprve v časopisu Novyj mir a za několik měsíců konečně i knižně.
Seznam zdrojů:
https://www.cia.gov/legacy/museum/artifact/miniature-volume-of-pasternaks-doctor-zhivago/
https://www.idnes.cz/kultura/literatura/pasternakovi-pry-k-nobelovce-pomohla-cia.A070205_125650_literatura_ob
