Článek
„Nepřítel mého nepřítele je můj přítel,“ praví známá poučka. V politických dějinách je to každodenní chleba. Kupříkladu Winston Churchill byl součástí protihitlerovské koalice, španělský diktátor Francisco Franco zase „osy zla“ Německo, Itálie a Japonsko. A přestože Franco ve svých projevech mimo jiné nešetřil protizednářskými výpady, britský premiér a zednář v jedné osobě usoudil, že lepší bude, když krvavý generál zůstane u moci až do své smrti v roce 1975. Proč? S jeho pádem by se do Španělska vrátila Západem tolik vzývaná demokracie, ale s ní i komunistická vláda, kterou Franco násilně svrhl. Ze dvou špatných řešení bude fašista lepší marxisty, usoudili nakonec v sídle vlády na Downing Street 10.
Několik následujících příkladů z historie se silnou vazbou na současnost nám připomene, jak ošidné může být vnímání mravnosti nebo spravedlnosti v rámci westernového pojetí souboje údajného dobra s údajným zlem.
Osvobození Hitlerem slavíme pogromy
Nástup Adolf Hitlera k moci ve 30. letech minulého století představoval nové rozdání karet ve hře o zadržení expanze komunistické ideologie ze Sovětského svazu (příklad Španělska uveden výše). S německým führerem si však spojovaly své naděje na sebeurčení také územní celky v Pobaltí, kde Rudá armáda v roce 1940 obsadila neutrální Lotyšsko, Litvu a Estonsko. Také proto tam o rok později nacisté vstupovali v roli osvoboditele od sovětského teroru. „To byla pozice druhého okupanta, který využívá strachu z okupanta prvního,“ vysvětluje Luboš Švec z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Většina veřejnosti v Pobaltí to od konce 80. let vnímala jako osud obětí. „Až mnohem později se začaly objevovat otázky po proněmecké kolaboraci, existenci proněmeckých vojenských jednotek, ale také o účasti Litvy a Lotyšska na holokaustu,“ dodává Švec.
Vzhledem k současnému dění na Ukrajině nelze pominout ani sporné momenty v historii této bývalé obilnice a vojenského předpolí Sovětského svazu. Pokud se oprostíme od propagandistických tirád Kremlu o „denacifikaci“ této země, která má být jako Malorusko začleněna do celku mateřského Ruska a spojeneckého Běloruska, příklad ukrajinského nacionalisty Stepana Bandery (1909-1959) vzbuzuje řadu otázek. „Sláva hrdinské německé armádě a jejímu Führerovi Adolfu Hitlerovi,“ provolával Bandera v deklaraci Organizace ukrajinských nacionalistů, která po příchodu Němců na Ukrajinu zde vyhlásila samostatný stát. A oslavila to mimo jiné mohutnými pogromy na Židy, považovanými za ideové původce marxismu, který vládl v uzurpátorském Sovětském svazu. Na českých sociálních sítích se dnes nadužívá novotvar „russáci“, v pejorativním odkazu na zločinné Waffen SS. Ale když před časem prezident Volodymyr Zelenskij, sám židovského původu, připínal členům pluku Azov na hruď vyznamenání za hrdinství v boji s Rusy, musel se při tom dívat trochu stranou, aby přehlédl znak jejich jednotky kombinující pozměněný hákový kříž s runami SS.
Teror a holocaust pomáhají
Výčet bizarních spojenectví za druhé světové války však nebere konce. S Hitlerem se spojil i Sean Russell (1893-1940), vůdce pravicového křídla Irské republikánské armády. Mimochodem: to levicové pro změnu bojovalo na straně tzv. interbrigád ve španělské občanské válce. Tato teroristická organizace usilovala o odtržení Severního Irska od Velké Británie a jeho připojení k Irsku. Pod dohledem vojenské rozvědky Abwehr prošel Russell tříměsíčním výcvikem v Německu, svou diverzní kampaň na britských ostrovech však nestačil provést - zemřel cestou tam v ponorce na žaludeční potíže a byl pohřben do moře.
Rozsáhlá koloniální území nejen na Blízkém Východě tehdy ovládala právě Velká Británie. Aby se jejího nechtěného „patronátu“ zbavili jak nacionalističtí Arabové, tak Židé ze sionistického hnutí, které od konce 19. století usilovalo o zřízení Státu Izrael v Palestině, bylo potřeba najít silného spojence. Odpověď se nabízí hned a bez nápovědy - koho jiného než Adolfa Hitlera! Z arabské strany o jeho přízeň usiloval mimo jiné Amín al-Husajní (1895-1974), velký muftí jeruzalémský. „Excelence, Anglie, tento tvrdošíjný a chytrý nepřítel opravdové svobody národů, nikdy neustala kovat okovy pro arabský národ…,“ psal na úvod svého 17stránkového dopisu Hitlerovi. Ten však váhal: Irák, Írán a Palestina měly náležet do mocenské sféry spojenecké Itálie. Nakonec však na spolupráci kývl a měsíc po podpisu smlouvy došlo k protibritskému převratu v Iráku, který byl v té době jakousi „naftovou cisternou“ pro spojenecká vojska bojující proti útvarům maršála Erwina Rommela v severní Africe…
Ani sionisté však za Araby, průběžně svými úhlavními protivníky, nezaostávali. Tvrdě řečeno pro ně nebylo hlavním problémem vyhlazování Židů v Evropě, protože díky tomu do Palestiny začaly proudit zástupy tolik potřebných kolonistů. Spíše Velká Británie, která ji jako tzv. mandátní území spravovala. Radikální sionista Avraham Stern (1907-1942), vůdce teroristické buňky Lechi, někdy nazývané Sternův gang, v této věci tajně kontaktoval Adolfa Hitlera, jemuž nabídl totéž co Arabové. Tedy partyzánský boj proti Britům v oblasti Palestiny, byl však odmítnut. „Stern se naivně domníval, že nacistická zahraniční politika může být pragmaticky oddělená od nacistické rasové teorie,“ napsal o tom historik Marek Čejka.
A proč autor tohoto článku nikdy nepoznal svého dědečka z otcovy strany? Původem byl Kalmyk a před řáděním sovětských bolševiků uprchl do masarykovského Československa. Ale po invazi Němců do SSSR se Kalmyci - doufající v osvobození ze stalinské nadvlády - přidali k nacistům. Proto na jaře roku 1945 musel před blížící se Rudou armádou prchat dál, i když ve válce na ničí straně nebojoval. Jako příslušník kolaborantského národa by totiž skončil přinejmenším v sibiřském Gulagu. S rodinou, kterou zanechal v Čechách, se už nikdy neshledal a později zakořenil v USA.
Seznam zdrojů:
https://plus.rozhlas.cz/naciste-vstoupili-do-pobalti-jako-osvoboditele-je-zkratka-role-druheho-okupanta-8517452
https://cs.wikipedia.org/wiki/Stepan_Bandera
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pluk_Azov
Jaroslav Kokoška: Admirál Canaris (Naše vojsko 1968)
http://www.globalpolitics.cz/clanek/teroristicka-skupina-irgun.html
