Článek
Je to z bronzu, vypadá to jako Alberto Giacometti (1901-1966), má to i jeho podpis, takže je to… Ne, není to dílo slovutného Švýcara, zřejmě nejvlivnějšího sochaře druhé poloviny 20. století. A také nejdražšího: jeho „Ukazující muž“ z roku 1947 se prodal za 141 milionů dolarů, kolik je to miliard v korunách si račte přepočítat. Jemu připisovanou, něco přes metr vysokou sochu „Benátčanka“ (na ilustračním fotu vlevo) si můžete koupit v internetové dražbě jisté pražské aukční síně, jméno není podstatné. Podobné rádoby giacomettiovské výtvory jsou totiž dostupné po celé republice, vždyť v online prostoru cokoli fake není nemožné…
Cena? Pro tuzemské investory „v akci za hubičku“, aktuálně běžící aukce začala od 12 500 kč. V předchozí aukci téže galerie se „Pes“ (údajně od stejného autora) vyšplhal až na 66 000 kč. Je tu však problém, vlastně více problémů: těch Benátčanek vzniklo celkem devět (na ilustračním fotu vpravo) a tahle se jim ve skutečnosti podobá jen velmi vzdáleně. Zkrátka to není - jak uvádí organizátor aukce - tzv. pozdější neautorský odlitek, klopotné vysvětlení jeho nezvykle nízké ceny. Protože tohle je desátá, či spíše dvacátá NEEXISTUJÍCÍ varianta sochy z této série, zcela nově vytvořená napodobenina v Giacomettiho stylu! Znalec si totiž všimne přílišné uhlazenosti zpracování povrchu, česká „Benátčanka“ připomíná spíš ufona z Blízkých setkání třetího druhu, ne existenciálně laděnou plastiku. Masivní rozdíl je patrný i v chodidlech, které jsou oproti originálům vysloveně atrofované. Plastiky sochař vytvořil na popud svého bratra Bruna, projektanta švýcarského pavilonu na bienále v Benátkách z roku 1952, ale Giacometti je tam odmítl vystavit - dal přednost prestižnějšímu pavilonu Francie.
Sběratelé nebo muzea, včetně Fondation Giacometti, strážkyně umělcova odkazu, by totiž nikdy nesvolili k výrobě dalších děl a už vůbec ne pro zpeněžení v pochybných zákoutích východní Evropy. A za stěží výrobní cenu regulérního odlitku, dodejme. Ovšem někdy se zadaří: jiná pražská aukční síň jich prodala už čtyři desítky (!), nejdráž až za čtvrt milionu. A o to právě jde, když se aukce zadaří, tak český zbohatlík toužící po laciné světovosti (vesměs tuší pravý stav věci) bohatě vynahradí i prodeje těch exemplářů, u nichž se stěží zaplatily náklady.
V příštích dílech se můžete těšit:
Proč jsou grafiky Andyho Warhola u nás z 99 procent jen reprodukce, a jak sám výtvarník nebyl v tomto ohledu svatý, jaký je rozdíl mezi litografií, ofsetem a offlithem, nebo že je radno zpozornět u signovaného Salvadora Dalího (nejen proto, že podepisoval stohy prázdných papírů). Plus mnoho dalšího včetně namátkových exkurzí do starších i novějších dějin světového byznysu s padělky výtvarných mistrů.
