Článek
Známe to všichni, kdo sledujeme sociální sítě. Útulky stále volají SOS a denně prosí o to, aby jejich svěřenci našli svůj pelíšek a plnou misku. Asi nejsem jediná, která by si nejraději valnou část zvířat nastěhovala domů, ovšem rozměry mého bytu mi to naštěstí neumožňují.
I mě však napadlo pořídit mému kastrovanému Justýnkovi králičí kamarádku, aby měl trochu povyražení hlavně v době, kdy se toulám po besedách.
Chtěla jsem dát domov nějakému chlupatému bezdomovci, a proto jsem reagovala na nabídku jednoho azylu. Bohužel mi bylo řečeno, že bych musela nechat samičku vykastrovat, s čímž nesouhlasím z důvodu velkého zdravotního rizika. Často vidím, že v azylu vypiplají nemocnou samici, a pak ji ještě vyčerpanou z nemoci nechají podstoupit zmíněný zákrok. Pochopitelně to leckdy končí úhynem. Toto mě dost odradilo, proto jsem nápad zapudila, ale po čase jsem zatelefonovala do útulku, který zoufale hledal domov pro jednu fešandu. Naivně jsem si vysnila, že budou rádi, když samička půjde k někomu, kdo už králíka má, nicméně jsem se přepočítala.
Celé jednání bylo dost nepříjemné. Kdybych paní nesdělila, že už jednoho králíka vlastním, tak by to nevěděla, a nenutila mě, abych sháněla potvrzení o jeho kastraci. To bych ještě pochopila, nicméně chtít po zájemci, aby jel dvakrát do útulku a pak mu ho možná „svěří“ za adopční poplatek, mi přišlo už nějak příliš. Najezdila bych takto nejméně šedesát kilometrů. Navíc mi paní dokola opakovala, jak oni s králíky neumí pracovat a vlastně je „nezajímají“, protože se primárně starají o kočky a pejsky. Ale chápu, nemusela mít zrovna ideální den. Nicméně s takovým přístupem se nedivím, když spoustu zájemců odradí. Pak se v důsledku rovněž nedivím přeplněnosti útulků. Ne každý je tak bohatý, aby si mohl dovolit utratit za útulkáče tisíce a podstoupit několikakolové martýrium s nejistým výsledkem. Chtělo by to rovněž trochu více důvěry, protože všichni zájemci nejsou potenciální sadisti a blázni.
Já jsem si nakonec domů odvezla odjinud samičku, která zrovna odkojila dvě mláďata. Nedělala jsem si iluze, že to s ní bude jednoduché, ale výsledek předčil i ty nejhorší představy. Můj Justýnek je sice zverimexový králík, ale došlo mi, že jemu asi nikdo nikdy neubližoval. Jeho nová kámoška totiž při doteku ruky doslova plakala a k tomu měla hygienické návyky na nule. Proti ní ten můj fešáček působil a působí jako vznešený aristokrat, který miluje svoje koberečky a důsledně chodí na toaletu. U nové slečny, již jsem nejprve říkala Ometačka a nyní Kotrmelína, nám nic moc nefunguje. Zatím přede mnou utíká, pohladit se nenechá. Jsem její čtvrtý domov a socializace v těch předchozích neprobíhala zřejmě ideálně. Nejdéle bydlela u lidí ve vyloučené lokalitě, kteří s ní zacházeli asi hrozně. Bohužel ji ani nemohu nechávat celý den puštěnou mimo klec. Protože takové čuně jsem doma ještě vážně neměla. Mrzí mě to, neboť Justýnek se mi po bytě pohybuje volně a bez problémů.
To vše by se přesto dalo určitě zvládnout, ale bohužel naše společné tři týdny vyvrcholily událostí, s níž se nedokážu úplně smířit. Kotrmelína porodila mláďata, nečekaně a překvapivě. Vůbec to na jejím útlém tělíčku nebylo poznat. Dokonce ani nepřipravila hnízdo, jednoduše jsem ráno objevila čtyři prcky. Matka svou roli pak absolutně nezvládla a dopadlo to tragicky.
Když jsem kontaktovala azyl, abych je o tom informovala, dozvěděla jsem se, že ji v dočasce pustila paní se samcem do výběhu… A pak se spoléhejte na něčí zodpovědnost, která je přitom po budoucích majitelích důrazně vyžadována.
Mluvila jsem o své zkušenosti s několika známými. A připadá mi, že útulky (asi z důvodu vytíženosti) pečují sice o fyzično svých svěřenců, ale někdy úplně zapomínají na jejich duši. Těch ne úplně pozitivních zkušeností jsem objevila víc, než bych čekala. Zdá se mi, jako by existovaly dva odlišné obrazy, jeden mediální a jeden reálný. Je mi jasné, že bez útulků by většina zvířat zahynula, nebo běhala vyhladovělá po ulicích jako třeba v Kalábrii, nicméně tu vidím obrovský prostor pro to – můžeme si dělat, co chceme a…? A pak jedna obyčejná autorka knih přemýšlí, co podnikne s Kotrmelínou, protože žádný progres u ní zatím nepozoruje.
Zároveň přiznávám, že mi je té nešťastné králičí slečny líto, vždyť ona za svůj život zatím nic moc hezkého nezažila.
