Nafta v Česku bude brzy jen pro bohaté. Ceny dál letí nahoru a vláda s tím nic nedělá

Za jednu plnou nádrž dnes necháte skoro o sedm set víc než v únoru. Ne proto, že by v Česku chyběla nafta, ale kvůli cenovému šoku, který už řidič necítí jen při tankování, nýbrž v celém měsíčním rozpočtu.

Skok je brutální. Podle ČSÚ stál litr nafty v únoru 32,93 koruny, zatímco evropský přehled cen paliv se zdrojem v European Commission Oil Bulletin uvádí 46,85 koruny .To je skutečně extrémní rozdíl.

Na plné nádrži to bolí hned. Za běžných 50 litrů, tedy zhruba jednu nádrž auta, si teď řidiči připlatí 696 korun navíc proti únoru. Jen mezi 16. a 23. březnem pak stejný objem zdražil o 215,5 koruny, protože takzvaná totemová cena, tedy částka svítící na stojanu u pumpy, vyskočila z 42,54 na 46,85 koruny. To už není kosmetika. To je změna, kterou řidič pozná bez kalkulačky.

Palivo ale nechybí. Podle SSHR je zásobování trhu plynulé a vláda u projektu TAL PLUS připomíná, že Česko může brát ropu západní cestou bez ruské větve. Jinými slovy: fronty a prázdné stojany teď nehrozí. Když tedy nejde o český nedostatek, zbývá nepříjemnější vysvětlení.

Březen ukázal rychlost, která sama o sobě budí vztek. Nejprudší týden byl právě mezi 16. a 23. březnem, kdy litr nafty vyskočil z 42,54 na 46,85 koruny. Tak prudký pohyb svádí k jednoduchému závěru, že si někdo na krizi rychle přirazil. Jenže to tak úplně neplatí.

Pumpaře zatím nelze bez důkazu označit za viníka. Ministerstvo financí pracuje s daty 2530 čerpacích stanic a 558 provozovatelů a podle úřadu zatím nic nenasvědčuje radikální změně indikativní hrubé marže, tedy hrubého rozdílu mezi burzovní cenou a cenou na pumpě, který ministerstvo sleduje. To není definitivní omluvenka. Je to ale dost silný důvod, proč brzdit automatické obvinění.

Tím spíš, že stát úplně nevyčkává. Ministerstvo ceny monitoruje, sbírá průběžná data a připouští i tvrdší zásah, pokud by se nepřiměřené navýšení potvrdilo. Takovým krajním nástrojem je cenový výměr, tedy rozhodnutí, kterým by stát stanovil fixní marži. Materiály ministerstva financí z roku 2022 ukazují, že tahle možnost neleží jen na papíře. Jenže mezi monitoringem a slevou na stojanu zeje propast.

Právě tady se titulkový hněv láme do přesnější věty. Vláda zatím neudělala nic, co by řidič okamžitě poznal na ceně nafty při tankování. Úřady sice něco dělají - ceny monitorují a sledují statistiky, ale řidičům se to zatím promítá hlavně do tiskových zpráv, ne do peněženky. A teprve srovnání se sousedy ukáže, jak výjimečný český problém vlastně je.

Česko už levné není. Podle evropského přehledu cen paliv k 23. březnu 2026 stál litr dieselu v Česku 1,934 eura, na Slovensku 1,573 eura a v Maďarsku 1,671 eura. Zároveň ale Rakousko mělo 2,109 eura a Německo 2,297 eura za litr. Česká nafta tedy už předběhla některé sousedy, ale na regionální vrchol se ještě nedostala. Právě proto potřebuje titulek zpřesnit.

„Nafta jen pro bohaté“ zní jako nadsázka. A regionální srovnání ukazuje, že doslova neplatí. Nejsme nejdražší v okolí a tankování se nezměnilo v luxusní zboží jen pro horní příčky příjmů. Zároveň ale tenhle slogan úplně nezahazujeme, protože vystihuje něco jiného: běžné dojíždění, rozvoz i služby citelně zdražují dřív, než se kdokoli stihne uklidnit tabulkou se sousedními státy.

To je skutečný problém. Palivo nechybí, ale dražší pohyb lidí a zboží tlačí náklady dál do ekonomiky, a ČNB v textu Jana Kubíčka mluví právě o růstu cen pohonných hmot a jejich druhotných efektech přes dopravu a průmysl. Největší hrozbou tedy nejsou fronty u pump, ale tiché zdražování všeho, co se po zemi musí někam dostat. Jestli stát zůstane jen u sledování cen, promění se nafta ne v nedostatkové zboží, ale v každodenní pokutu za to, že člověk potřebuje jezdit do práce.