Článek
Psal se rok 1901, když pařížský prokurátor obdržel anonymní udavačský dopis. Ačkoli to v té době nebylo nic neobvyklého, obsah zprávy upoutal jeho pozornost. Podle něj se jedna z nejvlivnějších francouzských šlechtických rodin chystala spáchat zločin, který se odehrával přímo v jejich domě.
„Jsem nucen vás informovat o mimořádně závažné události. Mluvím o ženě středního věku, která je zavřená v domě madam Monnierové, napůl vyhladovělá. Již 25 let žije ve vlastní špíně,“ stálo v dopise. Státní zástupce byl závažností dopisu šokován a okamžitě se rozhodl celou věc prošetřit. Důvodem bylo nepochybně postavení rodiny Monnierových, která se pyšnila svou pověstí. Kdyby se jednalo o pomluvu, mohl prokurátor muže potrestat za poškození pověsti. Na druhou stranu, kdyby se ukázalo, že je to pravda, musel by z toho vyvodit nepříjemné závěry.
Prestižní rodina
Uznávané profese, bohatství, ale také angažovanost v charitě – to byl jen zlomek toho, čím se rodina Monnierových prezentovala na veřejnosti. Paní Louise Monnierová byla na svůj život náležitě hrdá. Jako členka charitativní společnosti získávala mnoho ocenění a zdálo se, že kromě aktivní účasti ve společnosti je i skvělou matkou. Svého syna Marcela dokázala vychovat v úspěšného muže, který se stal prestižním právníkem. Dcera Blanche byla citlivá dáma, která na první pohled zaujala svou krásou a jemností a o nápadníky neměla nikdy nouzi.
Začátek pekla
Blanche bylo v tu dobu 27 let, když do jejího života vstoupil nejmenovaný, o něco starší právník. Přestože vykonával stejnou profesi jako Marcel, madam Louise Monnierová ho neměla ráda. Jako vdova nepolevovala ve svých nárocích na děti, právě naopak. Požadovala po Blanche, aby se provdala za bohatého a úspěšného aristokrata, který by zapadl do prestižní rodiny. Advokát, kterého si její dcera plánovala vzít, jím však rozhodně nebyl. Jak uvádí několik historických pramenů, byl to chytrý muž, ale bez majetku.
Krásná Francouzka však na sňatku s ním přece jen trvala. Nezáleželo jí na majetku ani společenském postavení a nápadníky, kteří splňovali kritéria stanovená její matkou, odmítala. To se jí mělo stát osudným. Přestože byla Louise dospělá, zavřela ji matka v pokoji a přivázala ji k posteli. Aby toho nebylo málo, zatemnila okna a zamkla pokoj, aby Blanche neměla šanci utéct. V tomto stavu ji držela neuvěřitelných 25 let - a to, aniž by se o ni starala.
Vysvobození nepřineslo svobodu
Jakmile pařížský prokurátor dostal povolení k domovní prohlídce, navštívil spolu s policií Monnierovu rezidenci. Po výstupu do nejvyššího patra je překvapil nepříjemný zápach. Brzy zjistili, že vychází z podkroví, které bylo zajištěno obrovským zámkem. Pohled, který se jim naskytl po jeho rozlomení, však nečekali ani v nejhorším snu. Všude na podlaze byly kousky zkaženého jídla, hmyz a výkaly. O roh postele bylo přivázáno vyhublé tělo ženy, která nereagovala na podněty. Byla to kdysi krásná žena, která měla celý život před sebou. Tělo Blanche Monnierové.
„Nešťastná žena ležela zcela nahá na shnilé slaměné matraci. Všude kolem ní byly hromady výkalů, zbytky masa, zeleniny, zkažený chléb. Na vlastní oči jsem viděl, jak se kolem postele madam Monnierové prohánějí brouci. Vzduch v pokoji se nedal dýchat, zápach byl tak silný, že jsme v pokoji nemohli déle zůstat a pokračovat ve vyšetřování,“ řekl jeden z policistů, kteří Blanche objevili. Podle oficiální zprávy měla žena v době nálezu něco kolem 25 kilogramů a byl zázrak, že vůbec žila.
Matka, stejně jako její syn, byli stále ve vazbě. 15 dnů od nálezu Louise Monnierová zemřela na infarkt. Štěstí a spokojenost se však Blanche nedostavily. Pětadvacet let života v temnotě, bez pohybu, s nulovou komunikací a společností napáchalo škody, které už nikdo nedokázal zvrátit. Z cely, kde byla nejen vězněna, ale i týrána svou nejbližší rodinou ji odvezli rovnou do nemocnice a odtud do ústavu, kde prožila zbytek života.
Se svou láskou se jí nepodařilo znovu navázat spojení. Advokát nečekaně zemřel ještě v době, kdy byla Blanche uvězněna. Její nepřítomnost mu byla podezřelá, ale poté, co rodina Monnierových vydala oficiální prohlášení, že je Blanche nezvěstná, lidé na ni brzy zapomněli. Byla však blíž, než si myslel. Blance zemřela 13. října 1913 v sanatoriu pro choromyslné.
