Článek
Proč dívky odmítaly komunikovat s okolím a za jakých záhadných okolností Jennifer zemřela? Celý život byly věrnými kamarádkami, ale na určité úrovni se jedna druhé bála. June, která svou sestru Jennifer považovala za dominantní, měla po určitou dobu pocit, že je jí posedlá a vrhá na ni temný stín. „Moje sestra, temný stín, který mě okrádá o sluneční světlo, je mým jediným trápením, mou životní bolestí,“ napsala si June do svého deníku.
Jennifer se o své sestře zmiňovala i ve svých zápiscích z doby dospívání, kde sestru June nazvala tváří utrpení, klamu a vraždy. Psycholožka těchto dvou dívek ve své knize líčí několik sesterských konfliktů, například příhodu, kdy se Jennifer pokusila June uškrtit kabelem od rádia. Při jiné příležitosti, kdy se dvojčata snažila získat pozornost mužů, chtěla June svou sestru utopit. Občasné hádky však překrylo jejich mimořádné pouto, které je spojovalo až do smrti.
Jak vypadala jejich tajná řeč a proč přestaly mluvit?
Dvojčata June a Jennifer se narodila v dubnu 1963 v Adenu, hlavním městě Jemenu. Jejich rodina pocházela z Barbadosu, ale později žila ve Walesu. June a Jennifer měly další tři sourozence, dvě sestry a jednoho bratra, kteří svým chováním nevybočovali z normálu. To se však o June a Jennifer říci nedá. „Začaly mluvit pozdě, a když konečně promluvily, jejich slova byla zkomolená. Cvrlikaly a pištěly, vyslovovaly špatné slabiky. Nikdo jiný jim nerozuměl. Bylo to, jako by mluvily cizím jazykem,“ vysvětlila psycholožka Eliza Smith v podcastu Snap Judgment.
V soukromé komunikaci používaly dívky svůj vlastní jazyk. Logopedka Ann Treharnová, která dívky v roce 1977 nahrála při soukromém rozhovoru, zjistila, že jde o zrychlenou verzi angličtiny a barbadoského slangu. Ve škole v Chivenoru ve Walesu byly jedinými žákyněmi tmavé pleti, v důsledku čehož byly dívky svými vrstevníky pravidelně slovně uráženy nebo tahány za vlasy. Posmívali se jim nejen kvůli barvě pleti, ale také kvůli jejich málomluvnosti. Sestry odmítaly ve třídě číst a psát. June v této souvislosti zmiňuje jejich pakt nemluvení jako reakci na problémy ve škole. „Bylo nám osm nebo devět let, když jsme začaly trpět a přestaly jsme mluvit,“ řekla v rozhovoru pro The New Yorker v roce 1998.
Alkohol, drogy a žhářství
Přestože dvojčata navštívila několik odborníků na duševní zdraví, nikdo z nich sestry nepřesvědčil, aby komunikovaly s vnějším světem. Logopedka Ann Treharneová měla pocit, že June je povolnější mluvit, ale Jennifer sestře zakazovala navazovat oční kontakt. „Napadlo mě, že June je svým dvojčetem posedlá,“ prozradila jejich logopedka. Rodiče poslali své dcery v roce 1977, když jim bylo 14 let, na radu odborníků do dvou různých internátních škol. Cílem bylo přimět je, aby spolu nekomunikovaly a pod tlakem okolností začaly mluvit s okolím. Reakce však byla opačná. Sestry se ještě více uzavřely do sebe.
Když spolu dívky po neúspěšném pokusu o rozchod začaly v roce 1979 znovu žít, začaly se věnovat novému koníčku – psaní. Ačkoli před světem většinou mlčely, jejich mysl byla plná fantazie, jak dokládají jejich deníkové záznamy a knižní tvorba. S výjimkou jedné knihy však žádná z nich nebyla vydána, protože se v osmnácti letech dostaly do problémů se zákonem. V tomto věku se June a Jennifer seznámily s dvojicí chlapců, kteří je připravili o panenství a zlákali je k drogám a alkoholu. Dvojice mladíků je však brzy opustila a dívky si volný čas krátily rozbíjením výloh, krádežemi knih, sprejováním graffiti a zakládáním požárů. V roce 1982 se u soudu ke svým činům přiznaly.
Na psychiatrii byly zavřené se sériovými vrahy a mafiány
Psychiatr William Spry tehdy dívkám diagnostikoval psychopatickou poruchu osobnosti. Soud je v roce 1982 umístil do ústavu Broadmoor pro duševně choré zločince s vysokou ostrahou ve vesnici Crowthorne. Podle dostupných zpráv se v roce 1982 staly v té době nejmladšími pacientkami ústavu. A pravděpodobně patřily také k nejméně nebezpečným pacientům. V té době byli v Broadmooru umístěni známí zločinci, jako například mafiánští bratři Ronnie a Reggie Krayovi a sériový vrah Peter William Sutcliffe, přezdívaný Yorkshirský rozparovač.
Jennifer zemřela, protože se údajně dohodly
V ústavu dívky strávily dlouhých 12 let, během nichž June Gibbonsová napsala královně Alžbětě II. žádost o milost. Rozhodnutí vzít dvojčata do nejstřeženějšího britského psychiatrického zařízení kritizovala novinářka Marjorie Wallaceová, která dívky v ústavu navštěvovala od jejich 18 let a stala se jejich hlasitou zastánkyní. „Dvanáct let byly zavřené v přísně střežené nemocnici, kde se setkávaly hlavně s vrahy, násilníky a těžce narušenými pacienty právě ve věku, kdy měly vykročit do světa jako talentované mladé ženy, kterými mohly být,“ napsala June ve své knize.
Před odchodem z Broadmooru je v březnu 1993 přišla navštívit Marjorie Wallaceová. Slova, která jí tehdy Jennifer řekla, ji však velmi vyděsila. „Budu muset zemřít,“ sdělila novinářce. O svých zjištěních informovala lékaře, kteří ji ujistili, že dívkám pod jejich dohledem nehrozí žádné nebezpečí. Lékaři se však mýlili. Dne 9. března 1993, když June a Jennifer převáželi na psychiatrické oddělení s nízkým stupněm ostrahy, Jennifer zemřela. Po pitvě lékaři dospěli k závěru, že Jennifer měla nediagnostikovanou akutní myokarditidu. Lékaři v jejím těle nenašli jed ani jinou látku, která by u 29leté Jennifer způsobila smrt.
Lékaři v nemocnici Glanrhyd tvrdili, že její zdravotní problémy mohly způsobit i léky, které dostávala během dvanáctiletého pobytu v Broadmooru. O příčině smrti Jennifer Gibbonsové dodnes koluje mnoho teorií. Když se o několik dní později s June setkal reportér, začala pozůstalá zdravotní sestra mluvit tak, jako by mluvila každý den téměř celých 30 let předtím. Najednou otevřeně komunikovala nejen s reportérem, ale i s cizími lidmi. Marjorie Wallaceová vysvětlila, že smrt jedné z nich byla údajně jejich společným rozhodnutím. Jedna z nich prý musel zemřít, aby ta druhá mohla žít. „Musela zemřít. To byl náš osud,“ řekla June reportérovi podle Los Angeles Times.
Zdroje: Los Angeles Times, Snap Judgment, The New Yorker, Metro
