Článek
Anketa
Tímto nařízením zasáhne především do práv milionů mladých žen a dívek, kterým sebere svobodu rozhodnout se o svém dalším životě. Zda se věnovat roli maminky nebo budovat kariéru, studovat, cestovat. Pamatuji se na dobu před listopadem 1989, kdy na svobodnou a bezdětnou ženu po dvacátém roce života bylo pohlíženo skrz prsty. V pětadvaceti byla především na vesnici vnímána za podivínku a po třicítce nesla stigma staré panny. Zajímavé je, že na staré mládence se pohlíželo jako na muže v nejlepších letech, kteří mají na ženění času dost a určitě si někdy nějakou ženu, s níž založí rodinu, najdou. Žena to zkrátka neměla lehké v žádné době, bez ohledu na režim a vládnoucí garnituru. A pravděpodobně, tam kde vládne patriarchát, ani mít nebude.
Žena vnímána pouze jako stroj na výrobu dětí
Ruské nařízení o zákazu ideologie dobrovolné bezdětnosti, která je vnímaná jako zločin, budí značné rozpaky. Alexandr Něvzorov kritizuje navrhovaný zákon s tím, že by ženám mohlo hrozit vězení za „neplnění plánu potravy pro děla“. Putinův režim považuje lůna ruských žen za vybavení ruských továren ke tvoření nových mladých bojovníků. Ruští zákonodárci přišli s myšlenkou uvalit daň na bezdětné rodiny. Konec konců i v Československu v minulém století platili svobodní tzv. volskou daň. A i dnes mají bezdětní daně mnohem vyšší, a také cestování a ubytování se v jednolůžkovém pokoji je pro ně mnohem dražší. Platí daň z osamění. Ne každý člověk je bezdětný a osamělý dobrovolně.
Muž má oproti ženě tu výhodu, že dítě může zplodit takřka v jakémkoliv věku. Příkladem může být zesnulý zpěvák Karel Gott a spousta dalších mužů, nejen ze světa celebrit. Na druhé straně, spousta takovýchto starších rodičů se nemusí dočkat ani maturity svých potomků, neprožijí s nimi větší část života. Dnes je naopak módou děti nemít a mnozí mladí, zajištění a slušně vydělávající lidé si do domku raději pořídí psa. Na rodičovství se buď necítí dostatečně zralí nebo se nechtějí dítěti obětovat a raději budují kariéru nebo cestují po světě. Jiní by zase rodinu rádi založili, ale nemají kde bydlet. Na hypotéku dostatečný příjem nemají a život v pronájmu je nejen nejistý, ale také drahý. Ve školkách není dostatečný počet volných míst, mnohde chybí zkrácené úvazky. Snad jediným plus je nejdelší mateřská v Evropě trvající čtyři roky.
Rodina je základ státu
Tento stát mladé rodiny příliš nepodporuje, tak jako tomu bylo v 70. letech, kdy se rodily silné populační ročníky tzv. Husákových dětí, díky silné prorodinné politice. Na druhé straně, spousta dětí se narodila během války, do nejistoty a bídy. A právě tyto děti, dnešní senioři, zplodily další generace a mnozí z nich mají velmi tuhý kořínek, kdy se dožívají více jak 80 let. A právě na jejich důchody dnes přispívají převážně jejich děti a vnuci. Bezdětných tolik nebývalo a ani ty díky silným populačním ročníkům nebylo a není těžké uživit. Brzy ale už tomu může být zcela jinak.
Dneska už jsme někde úplně jinde. Populace rapidně stárne a dětí se rodí čím dál méně. Politici a ekonomové bijí na poplach, že v blízké budoucnosti na důchody buď vůbec nebude, nebo budou mnohem nižší, než jsou ty, jaké pobírají dnešní senioři. Tito senioři jsou také na dlouhou dobu těmi posledními, kteří odcházeli na zasloužený odpočinek poměrně brzy (ženy dle počtu dětí okolo 55 let) a v důchodu pobývají nejdéle. Za bezdětné radovánky v budoucnu zaplatí celá společnost. Mladí budou žít ve světě starců a daně společně s odvody budou pravděpodobně mnohem vyšší, než je tomu v současnosti, aby bylo důchody z čeho platit.
A co víc, přibude osamělých starých lidí, o které se nebude mít kdo postarat. Už nyní mnohé padesátnice a starší především o Vánocích zabolí u srdce a hořce si popláčou do polštáře. Zůstaly samy. Nikdo je nenavštíví, každý je se svou rodinou, mnohé kolegyně a přítelkyně na ně najednou nemají čas. Vánoční stromeček buď raději ani nestrojí, anebo dárky pod něj kupují samy sobě. Mnohé raději odletí do exotických krajin, aby od toho veselí byly co nejdál. Mnohé takovéto ženy znám ve svém okolí a pohled na ně, kterak si popláčou u sklenky vína, je smutný. Jiné si to naopak užívají, záleží na povaze a tím, jak se s bezdětností ve starším věku dokáží vnitřně vyrovnat.
Před sebou samými a ještě více osaměním ale neutečou. Každý rok navíc jim bude připomínat, jaké by to bylo trávit svátky s rodinou, vymýšlet a nakupovat dárky pro vnoučata. V mládí má člověk spoustu zájmů, přátel, rodiče, ke kterým se kdykoliv může přijít vyplakat na rameno. Prožívá své malé velké lásky. Tedy tam, kde rodina funguje tak, jak má, a lidé se mají skutečně rádi. Děti milují své rodiče a ti zase své děti. Léta se však překulí a najednou je tady stáří.
Člověk zjišťuje neblahou skutečnost, že zůstal úplně sám. Nemilovaný a nevítaný. A aby toho na svých bedrech nenesl málo, mnohý politik přiloží polínko do ohně s tím, že na jeho důchod budou muset přispívat cizí děti. Protože on si své vlastní nepořídil. Společnost především na bezdětné seniory jednou může pohlížet skrz prsty. Budou chudší a stát více peněz. Třeba na různých dávkách, protože z jednoho a ještě nízkého důchodu nevyžijí. Nebude ani nikoho, kdo se o ně ve stáří postará. Již dnes jsou matky v důchodu odměňovány tzv. výchovným, kdy se jim dorovnává doba, v níž pečovaly o děti.
Rusko a západ
Obojí ideologii lze považovat za zvrácenost a odklon od skutečných hodnot. Zatímco Rusko proti ideologii dobrovolné bezdětnosti bojuje zákonem a značně omezuje práva žen svobodně se rozhodnout, zda založit rodinu či nikoliv, na západě je trend bezdětnosti na vzestupu. Západní civilizace dokonce uznává nespočet pohlaví. Na druhé straně politici, ekonomové a zaměstnavatelé roní krokodýlí slzy nad tím, že populace stárne, rodí se málo dětí, zatímco armáda seniorů se rok od roku zvětšuje. A s neustálým zvyšováním se odchodu do důchodu západní společnost nakonec spěje ke světu bez důchodců. Děti nebudou a důchodci také ne. Lidé budou pracovat takřka do smrti.
Jedna maminka dokáže uživit pět dětí, ale pět dětí neuživí svou matku
Lidé mají možnost se rozhodnout, zda mít děti či zůstat bezdětnými na základě svých hodnot, priorit a také životních zkušeností. Nemilované děti k založení rodiny tíhnout nemusí. A nikde není zaručeno, že dvě, tři děti se ve stáří o své rodiče postarají. Jak už praví staré pořekadlo: „Jedna maminka uživí pět dětí, ale pět dětí neuživí svou matku.“ Stačí se podívat na přeplněné domovy seniorů a naopak stále se snižující počet pečovatelek a zdravotních sestřiček v nich. Prostě nejsou a v budoucnosti se s rostoucím počtem starých lidí tento stav bude jen zhoršovat. Samy nejsilnější populační ročníky překročily nebo brzy překročí padesátku a jim začnou síly pozvolna ubývat.
Další otázka se naskýtá, zda je nutné mít natolik přelidněnou planetu, že se lidstvo nakonec neuživí. Příroda také není bezednou studnicí surovin, které můžeme čerpat do nekonečna. Žijeme v nadbytku, nadspotřebě, zbytečně plýtváme především jídlem. Dříve si lidé dokázali spoustu věcí sami opravit, dnes si běžíme po pár měsících koupit nový výrobek. Planeta je zdevastovaná stejně tak, jako naše duše. Dožíváme se díky moderní medicíně stále vyššího věku, ale mnozí přežíváme v LDN v bolestech a osamění. Umíráme osamělí za nemocniční plentou namísto v kruhu svých nejbližších.
Jak z toho ven?
Dnes už asi nijak. Prospali jsme pětatřicet let jako v šípkovém království. Po listopadu 1989 děti ani rodina na prvním místě rozhodně nebyly. Mladí chtěli cestovat, studovat, vzdělávat se. Vychutnat a okusit to, o čem jejich rodiče za železnou oponou mohli jen snít. A politici jim k tomu dali nespočet příležitostí a zelenou. Důsledky nedomyslel nikdo. A kdo by se v čase mládí v rozkvětu, kdy je plný sil, energie, zdraví zabýval stářím a důchodem, který je tak moc dalekóóó. Ocitli jsme se ve zvláštní době, kdy nás dostihl nezvratný osud.
Dnes je na trhu práce nejvíce lidí v produktivním věku z řad populačně silných ročníků ze 70. let. Nejvíce do státního rozpočtu přinášejí právě oni a také budou o mnoho let více pracovat než jejich rodiče a prarodiče. A kdyby padesátnice a starší ještě mohly rodit děti, nejeden politik by jim rozmnožení populace zadal do popisu práce.
https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-evropa
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/rusko-valka-demografie-krize-deti-bezdetnost-zeny-prava-zenska-potrat.A240708_180356_zahranicni_dtt
