Článek
Říká se tomu individuální plánování sociální služby. Jenže co chcete plánovat v zařízení, kde je všecko nalajnované podle pravítka. Navíc ve stavu, kdy vás pravděpodobně každé ráno všecko bolí, a duše nejvíc.
Budíček, snídaně, hygiena, oběd, léky, večeře, výměna prádla, večerka, tomu všemu se musíte v pobytové sociální službě podřídit a přizpůsobit. O svých věcech si s ohledem na chod ústavu a ostatní klienty můžete rozhodovat pouze v omezené míře. Váš život se zredukoval na uspokojení základních lidských potřeb a ani ty nejsou v některých domovech až tak jisté. A za těchto okolností, kdy máte co dělat sami se sebou a s nedůstojným odcházením, za vámi přijde někdo zjišťovat, jaký máte plán na další období. Jaké, sakra, období?, říkáte si nejspíš. Vždyť nevím dne ani hodiny!
Nicméně unavený klíčový pracovník si přinese štos papírů a dotazníků a začne s vámi provádět šetření, o které stojíte zhruba stejně jako o jógu pro seniory nebo o besedu s názvem Život blanokřídlého hmyzu. Chce po vás, abyste strávili několik hodin nad nesmyslnými otázkami, které vás v lepším případě obtěžují, v tom horším přímo rozčilují. Na většinu z nich mají problém odpovědět i lidé v produktivním věku nebo ti, jejichž myšlení a psychika ještě zdaleka nejsou tak opotřebované. Pokud totiž vynecháme obligátní životní plány a přání jako zdraví, spokojenou rodinu, děti, dobrou práci, a tak dále - jinými slovy to, co mají klienti domova pro seniory zpravidla za sebou, nikoliv před sebou - těžko se se sociálním pracovníkem k něčemu doberete.
Již při sjednávání sociální služby se po seniorech chce, aby sdělili své požadavky, svá očekávání a stanovili si nějaké osobní cíle. Ale schválně se zkuste zeptat nějakého staříka, který již není soběstačný, nebo ani moc při smyslech, jaký má plán nebo cíl. Devět z deseti vám odpoví, že v klidu dožít. Přesně tak odpovídají klienti domovů.
Odpověď „v klidu dožít“ pracovníkům v sociálních službách pochopitelně nestačí, to by bylo příliš snadné úřadování. A tak do dokumentace povětšinou napíšou různé blbosti, vycucané z prstu, které klientovi sami spíše vnutí, než že by je opravdu chtěl. Značná část seniorů ani těm otázkám nerozumí, natož aby věděli, jak mají odpovídat.
Ani já bych to nedokázal. Tak schválně: Co bych do budoucna chtěl? Krom obvyklých přání, které má 99 procent populace, asi nic nového pod sluncem, kvůli čemuž bych musel složitě individuálně plánovat. Přece jen nejsem žádný filozof, abych dokázal pregnantně formulovat nejvyšší patra Maslowovy pyramidy potřeb.
Coby klient si můžete kupříkladu naplánovat, že budete každý týden chodit na procházku. Ale co když se vám nebude chtít, bude škaredě, nebo nebude mít pečovatelka čas? A hlavně: proč dělat z obyčejných věcí takovouto vědu? Život přece není individuálně plánovaná služba. Jenže personál si potřebuje udělat čárku, jak mu to ukládá Zákon o sociálních službách (Zákon č. 108/2006 Sb.), pročež vás trápí.
Lámat seniory, aby si něco vymysleli jen proto, aby se vlk nažral a koza zůstala celá, se mi opravdu nechtělo. Ty cíle a plány stejně málokdo plnil a pracovníci v sociálních službách, s nimiž jsem se o individuálním plánování bavil, o něm mluvili s neskrývaným despektem. Jako že je to v lepším případě k ničemu, v horším vyloženě na obtíž. Místo aby se pečovatelky a pečovatelé s klienty občas pobavili o hezkých věcech, musejí sepisovat kvanta zbytečných lejster.
Zažil jsem i plán zcela absurdní. Jistý lehce dementní klient domova si totiž strašně rád škrtal zapalovačem. A jelikož to byla vesměs jediná jeho „zájmová činnost“, a jeho klíčový pracovník z něj ne a ne vydolovat nic jiného, zaneslo se mu to do individuálního plánu coby „procvičování jemné motoriky“. Že mohl kvůli soustavnému škrtání zapalovačem domov i vyhořet, to nikdo neřešil.
Vážně jsem se tomu musel smát a od té chvíle bylo jasné, že v domově již dlouho nepobudu. Na utírání cizích pozadí jsem si zvykl celkem rychle (brzy vám to ani nepřijde), ale dělat ze starých lidí blázny se mi vážně nechtělo. Iluzi o tom, jak může být život v domově pro seniory rozmanitý a snad i trochu smysluplný, jsem nikdy neměl, ale že by to pro důchodce muselo být někdy až takhle ponižující, to jsem nečekal. Žádné spokojené stáří v domovech důchodců neexistuje a nikdy existovat nebude.
Anketa
Zdroj:
https://www.individualniplanovani.cz/co-je-individualni-planovani/obsah-individualniho-planovani/
https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Maslowova_pyramida
https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-108
