Článek
Je mi 65 let, celkem zdráv, přivydělávám si jako OSVČ, vše tedy celkem v pohodě. Jen chybí žena, dáma, pro kterou by člověk měl větší chuť žít. A tak jsem se zaregistroval do jedné seznamky za účelem pokusu o vyřešení této situace. Nebudu se dlouze rozepisovat o tom, jak je složité v dnešní době nalézt spřízněnou duši, neboť většina žen má požadavky, které snad ani superman nesplňuje. Ale přeci jen se mi podařilo seznámit s milou, blonďatou podnikatelkou, také již v letech - (60 roků), majitelkou kosmetického salonu. A tak jsem vyrazil do Kolína, města vzdáleného 50 km.
Rande dopadlo fajn, měli jsme si stále co povídat a dohodli jsme se na další schůzce, která dopadla ještě lépe. Pak následovala týdenní dovolená v termálních lázních, schůzky o víkendech, dovolená na Krétě, návštěvy, ale pouze u mne doma, nikdy jsem nesměl přijet ani do ulice, kde ona žije. Lenka, tak se moje láska jmenuje, totiž prozradila, že není single, ale je vdaná a že dosud žije se svým mužem ve společném domě na vesnici u Kolína a nemůže to zatím měnit. Trochu jsem zpozorněl, ale říkám si, nu což, rozvést se může kdykoli. Ovšem když na toto téma přišla řeč, ona rozvod zavrhla, s tím, že její otec by to prý nepřežil. Vskutku podivné, pokrytecky se schovávat za takovýto argument. Nechtěl jsem na ni tlačit, a tak jsem dál tento problém nerozváděl.
Sice mi nebylo příliš po chuti stýkat se s ženou, která je vdaná, ale, ona mne uklidnila, že prý už 18 let se svým mužem nemá nic společného, kromě společného domu, který mají rozdělený, něco jako ve filmu Válka Roseových. Působila věrohodně, hovořila přesvědčivě. Zarazila mne ovšem další věc, a to, že ona nikdy nikde nic nehodlala zaplatit, vždy tato povinnost byla na mě. Po poměrně drahé 14denní dovolené na Krétě, kdy ona zaplatila pouze svoji letenku a pobyt - ten byl bez stravy a tu jsem opět kompletně celou platil já sám, jakož i všechny další výdaje, jsem jí sdělil, že takhle to nemůže fungovat a měla by se na financování našich výletů, návštěv restaurací, různých hudebních akcí apod. podílet částečně i ona. Navíc, já jako důchodce, i když mám určitou částku uspořenou, nemůžu a ani nechci platit vše sám. Odpověď mne překvapila: „A co s těmi penězi budeš dělat? Vezmeš si je do hrobu?“ To byla trochu drsná reakce.
Paní Lenka po této diskuzi začala jezdit jen velmi zřídka, prý má strašně moc práce, do toho má aktivity soukromé, kamarádky, které má moc ráda a které nechce zanedbávat atd. Rád bych zdůraznil, že jsem se brzy v začátcích našeho vztahu do ní skutečně zamiloval, a to takovým způsobem, jak za celý svůj život dosud ne. Dal jsem jí to několikrát najevo, bohužel, reakce zpět byla téměř nulová. Žádná odezva, žádné city, žádné plánování společné budoucnosti, ani slůvko ve stylu: mám tě ráda, chybíš mi, chtěla bych být s tebou - NIC. Sex ano, ale též bez větších citových projevů. Dokonce jí začalo vadit, že o ni mám starost, když je někde v noci na nějaké své akci, že se zajímám, aby se jí něco nestalo, aby se dostala v pohodě domů atd atd. Prý nemám nic řešit, mám ji nechat žít, ona si prý vždy poradila a poradí i nadále.
Bohužel, zjistil jsem, že je nadále na seznamovacím serveru pod hlavičkou „Hledám Vztah“ a pravidelně navštěvuje svůj profil, kde zjišťuje, kdo si ji tam prohlédl, co ji kdo píše apod. Na můj dotaz, proč to tam má, tak prý chce jen vidět, kdo na ni kouká a že si nikoho dalšího neshání, to jen já jsem chorobně žárlivý. A že tam má navíc nafocené své obrazy, které maluje, a tak chce vědět, jestli o ně někdo projeví zájem. Ovšem proč tam má i svých 10 fotografií, to už nevysvětlila. Veškeré problémy mezi námi vyvrcholily před několika dny, neboť prý „údajně“ někdo napsal jejímu manželovi anonym, ve kterém ji velmi hrubě pomlouvá, a dokonce mu ten neznámý sděluje, že jeho syn, o kterého se staral a kterému je nyní 33 let, není jeho synem, zkrátka, že vychovával kukačku. Lenka mne však napadla, že jsem tento anonym psal já. Takže další hřebík do rakve našeho pětiměsíčního vztahu, od kterého jsem si bláhově sliboval, že jsem konečně našel lásku svého života.
A poslední rána? Před 2 týdny, kdy byla o víkendu po měsíci u mne doma se poměrně dost opila, poté mi sdělila, že za 14 dní bude u nich ve vedlejší vesnici taneční zábava a že ona tam společně s 10 svými kamarády a kamarádkami jde a mohl bych prý jít také. Druhý den, po vystřízlivění mne však upozornila, že neví, jestli pro mne ještě bude lístek, musí se prý na to zeptat, oni už si lístky koupili. Čas utíká, lístek pro mě zřejmě nemá, neptám se, je mezi námi zvláštní napětí kvůli tomu anonymu, o kterém pochopitelně já vůbec nic nevím. Stále si namlouvám, že toto nemůže být pravda, vždyť, i když se známe krátce, tak všechno vypadalo skvěle.
Otázkou je, proč mě ona nikdy nepozvala mezi své přátele, známé, příp. mě neseznámila s její rodinou. Jenže asi mám růžové brýle, asi si stále něco namlouvám, přitom zdá se čím dál reálnější, že Lenka nikdy nemyslila náš vztah vážně, zřejmě nebyl po ruce nikdo lepší, movitější, ochotnější ji sponzorovat, ostatně to také již potvrdila. Měla prý přede mnou celých 15 let jakéhosi milionáře, který ji pozval do Thajska, do Mexika a na další dovolené a vše platil on sám. Nyní je po mrtvici a tak už pro ni není zajímavý. Tohoto člověka do své rodiny brala pravidelně, no, asi milionář je obskakován víc, než průměrný člověk. Ten bohatý pán zřejmě jejímu tatínkovi nevadil.
Popsal jsem jen velmi stručně pětiměsíční vztah se ženou, která dle většiny mých známých není ani krásná, ani příliš sexy, ale pro mne je nejkrásnější ženou na světě. Rozebíral jsem tuto moji situaci s mnoha kamarády, ale i kamarádkami a naprosto všichni bez výjimky radí, okamžitě skončit a jít z tohoto nerovného vztahu pryč. Ono se to ale lehce řekne, když to posuzuje člověk nezávislý, nezaujatý a není tím, který přišel o rozum a má vyrvané srdce z těla.
Ano, mozek říká: „Uteč z toho rychle pryč, skonči to, jinak se z toho zblázníš, skončíš na antidepresivech!“ Jenže jen pomyšlení na takový krok ve mne vzbuzuje doslova fyzickou nevolnost, bolest, stres a myšlenky velmi sebedestruktivní. J.V.Stalin kdysi řekl: „Smrt vyřeší jakýkoli problém.“ No, snad najdu dostatek síly uzavřít tuhle blamáž i bez konečného řešení. Jsem rozhodnut dát tomu ještě týden, ale kdoví….tak nejen týden, ale několik týdnů uteklo, řekli jsme si a napsali dost ošklivých věcí, nelze pochopit, jak z její strany vše vyprchalo, asi poté, co jsem nebyl dál ochoten za ni všechno všude platit. Láska k penězům je mocnější, než láska k člověku. Po přečtení zajímavého článku o zlatokopkách, musím konstatovat, že to není fenomén mladých, vychytralých ženských, ale dokonce i šedesátiletých bab, které by měly být rády, že se najde v téhle šílené době někdo, kdo je chce „na rukou nosit“. Přidávám úryvek z článku. “ Zlatokopka po vás nemusí nutně chtít jako narozeninový dárek kabelku v hodnotě vašich dvou průměrných platů. Zkuste jí ovšem navrhnout, že letos na dovolenou pojedete pod stan na Lipno a se zlou se potážete.
Nenápadně se vás snaží si oťukat hned začerstva, ještě se vlastně pořádně neznáte, ale už na prvním rande sonduje, jak jste na tom s vlastnictvím automobilu a vůbec podstatná část témat k hovoru s ní se i kdykoli později točí okolo materiálních záležitostí? Všímejte si nejen jí, ale také jejího okolí, to, v jaké společnosti se pohybuje, vám napoví. Je tak trochu snobka, která se výlučně stýká s lidmi, kteří jsou na patřičné úrovni?
Ohrnuje vaše drahá polovička nos nad návštěvou pizzerie, zato návštěva jakékoli „lepší“ restaurace vyvolává vlnu nadšení? Nejspokojenější je tehdy, když se uvolíte zaplatit libovolnou položku z jejích (velmi častých) nákupů a miluje dárečky, čím hodnotnější, tím pochopitelně lépe? Nemá s nimi problém za jakýchkoli okolností, bez sebemenších rozpaků podobné důkazy přízně přijímá a s tím, jak pozornost oplácet vám, si rozhodně svou roztomilou hlavinku nikterak nezatěžuje? Ostatně, tyto typy milují veškerou pozornost, která se na ně upírá.
Máte chuť na trochu těch něžností? Tak to se budete muset snažit. A zadarmo to skutečně nebude. Má-li vám dopřát trochu toho potěšení, ráda by z toho také něco vytěžila. Funguje zkrátka v módu „něco za něco“. A nestojí příliš o cokoli povahy duchovní, potěšíte ji vždy jen věcmi, zážitky s vámi sdílet stoprocentně nebude. S city na ni nechoďte.
Na její soukromé požitky jí zbývá vždycky. I kdyby měla jíst suché rohlíky. Což se nakonec nestane i tak, protože vy ji v tom díky jejímu roztomilému kukuči určitě nenecháte, že? Kromě toho, kdy vlastně naposledy v jakémkoli zaměstnání vydržela déle než přes zkušební dobu?
Poznáváte v těchto příznacích svou vyvolenou? Gratulujeme, máte doma prvotřídní exemplář zlatokopky."
Jaké dostanu rady od čtenářů je jasné již předem, ale všichni víte, jak to je, každý, koho se problém přímo netýká, tak dokáže poradit, pokud v tom lítá sám, je to horší… nemohu se zúčastnit diskuzí, jsem zablokován, mail: gillan@email.cz
