Článek
Přišels, aby ses stal blízkým. Kéž každý zakusí Tvou blízkost, a když ji zakusí, kéž tvoří vztah, vztah blízkosti a důvěry, vztah jednoty, patření si jeden druhému, vztah lásky a radosti, vztah, který nese naději a pokoj, vztah modlitby. Proto jsi přišel a přicházíš i dnes.
Jak nepochopitelný jsi Bůh a současně jak prostý a srozumitelný. Stvořil jsi nás z lásky a pro lásku. A sám o naši lásku zápasíš. Až tak, že se narodíš jako jeden z nás a žiješ a umíráš způsobem, který nedává prostor k pochybám, že láska je důležitější a silnější než strach a smrt. Nedáváš prostor k pochybám, že jsem pro Tebe důležitý, že jsi vždy na mé straně, že umíš lásku a že miluješ mě. Že podstoupíš všechno pro mou spásu.
Jsi-li takový a jsi Bůh, můžu věřit, že máš moc mě zachránit. Přes všechnu mou nedostatečnost, hříšnost a slabost. Protože mě miluješ. Můžu mít naději, že mi pomůžeš překročit propast smrti. Protože o mě stojíš. A víš, že já stojím o Tebe.
Mít víru a naději je lék na obavu, co přijde. Ale mít lásku znamená mít Tvou blízkost, Tebe už teď. Právě teď. Stačí tak málo, říct ano, říct přijď, být s Tebou. Pochopit a zakusit, že jsi tu, stále, nablízku. Že jsi jeden, jeden se mnou.
Co slavit na Vánocích než to, že jsi přišel, než to, že ten vánoční dar jsi Ty sám. Ty, Immanuel, který jsi, který jsi vždy byl a který vždy budeš s námi. Gloria!
