Článek
Vaše dítě se dostalo do věku pěti či šesti let a vy už jste dávno rozhodnutí. Budu z něj mít fotbalistu. Asi málokterý rodič ovšem dopředu bez předchozí zkušenosti tuší, co všechno ho na této cestě čeká. Potomek totiž rozhodně bude potřebovat vaši plnou podporu a to časovou, finanční, ale třeba i emoční. Někdy je to totiž o nervy.
Ale vezměme to hezky popořádku. Jak vlastně začít? Asi nejjednodušší cestou je navštívit nábor nejbližšího fotbalového klubu, kde vám řeknou bližší podrobnosti. Většinou tam ovšem můžete přijít i mimo nábory, a pravděpodobně vás přijmou. Nemusíte hned spěchat do Slavie nebo Baníku Ostrava, jestliže ho máte na druhé straně města. První kroky je nejlepší zvládnout co nejblíže k domovu. I trenéři menších klubů jsou školení a znalí svého řemesla.
Další možností jsou různé kroužky. Jeden z těch nejzajímavějších pořádá společně se Spartou Praha společnost Alotrie. Někteří z mých známých začínali právě tam, protože si děti mohou už od věku tří let vyzkoušet, jestli je organizované sportování bude vůbec bavit a vydrží u něj. Rozhodně vás totiž od prvních okamžiků nečeká nic jednoduché.
Řada z rodičů se musí připravit na pláč, stávkování a bojkotování vašich snah, udělat ze svého potomka slavného fotbalistu. Rozhodně není potřeba hned od začátku tlačit na pilu. Když na pár tréninků nepřijdete, nic se nestane. Daleko lepší je pokusit se nenásilným způsobem dítě nalákat, určitě je rovněž dobré, když má na daném místě nějakého kamaráda.
Nečekejte ani, že si hned prckové oblečou kopačky, dostanou míče i branky a pod dohledem trenéra reprezentace půjdou hrát fotbal. První měsíce a vlastně i roky jsou hodně o pohybové činnosti, která je pro nejmenší nejdůležitější. Neznamená to, že by si k míči vůbec nečuchli. Samozřejmě ho rovněž dostávají a postupně čím dál více. Významné jsou ovšem především různé hry na koordinaci pohybu, honění se, házení si a další. Prostě sportovní příprava.
Děti se navzájem poznávají, zvykají si na novou autoritu trenéra a dokážu si představit, že to pro ně ze začátku není úplně lehká situace. Postupně se ovšem osmělují, přestávají chodit poplakávat vám na rameno a dostávají se ke hře samotné, kterou tolik lidí po celém světě miluje. Čeká je ovšem ještě hodně dlouhá cesta.
Zápasy v prvním roce většinou nečekejte. Dočkáte se spíše v tom druhém a to formou různých přátelských utkání. Rozhodně v nich ovšem nejde o výsledky. Góly se většinou ani nepočítají, hraje se na malé branky a nejdůležitější je především zapojení všech kluků na hřišti. Určitě přeci nechceme, aby malí fotbalisté hned na začátku střídali a znuděně postávali za brankou.
I přesto to pro vás bude zážitek vidět svého syna nebo dceru poprvé v klubovém dresu pyšně si kráčejícím po zeleném pažitu. Časem si na to zvyknete, i když vás to stále třeba bude bavit. První zápasy už se ovšem nikdy nebudou opakovat.
Tréninky jsou v prvních dvou letech ve věku pěti či šesti let většinou dvakrát týdně. U kroužků často jen jednou. Nenechte se ovšem zmást. To je pouze začátek. Později budete muset tomuto koníčku věnovat daleko více času a dalších věcí. Už po prvních letech si ovšem k fotbalu vybuduje celá rodina určitý vztah (někteří ho možná začnou i nenávidět), a zejména děti a tatínkové ho nebudou chtít opouštět.
