Článek
Je začátek prosince a za chvilku začínají Vánoce. Po nich je na řadě rok 2023, který s sebou hned ze začátku nese poněkud obtížnou věc pro společnost. Volbu hlavy státu. Ministerstvo vnitra v tuto chvíli potvrdilo 9 kandidátů, tedy stejný počet jako v roce 2018. Ovšem ještě se budou odvolávat dva vážní kandidáti a shodou okolností také jmenovci. Karlu Divišovi kandidatura utekla pouze o zhruba stovku podpisů. U něj vidím reálnou šanci na úspěšné odvolání, nikoli však u Karla Janečka, jehož výroku že „odmocnina z pěti minus jedna, to celé lomeno dvěma“ jsou šance jeho zvolení na Hrad stále nerozumím. Ve zkratce, asi to nevyšlo. Jestli výsledek toho matematického výtvoru měl být nula, také nevím. Pokud by oba Karlové prošli skrz odvolání, měli bychom rovnou 11 kandidátů. Nicméně i kdyby se tak stalo, prezident nebude ani z jednoho z nich. Janeček je částí společnosti vnímán jakožto šílený matematik. Diviš, na stranu druhou není společnosti vnímán takřka vůbec, neboť je zhruba stejný no-name kandidát jako Denisa Rohanová. Akorát s tím rozdílem, že Diviš se rozhodl získat důvěru a podpis 50 000 občanů, zatímco Rohanová sesbírala podpisy poslanců.. z minulé Sněmovny, přičemž notná část podepsaných byla z ČSSD a KSČM. Což jsou tak trochu mrtvé strany a výsledky posledních voleb to pouze dokazují. Uvidíme, jaký ortel bude vznesen nad kandidaturou této paní. Když už jsem naťuknul Ortel… co se vrhnout na Jaroslava Baštu? Kandidát SPD je… volitelný a zároveň vůbec. Bývalý disident zní velmi lákavě pro „pražskou kavárnu“, ale jakmile se dozví, že se jedná o kandidáta SPD, volitelnost je ta tam. Takoví dva nemastní, neslaní a již dobře známí kandidáti Hilšer a Fischer jsou… prostě neviditelní. Hilšer je kandidát bez komunistické minulosti, ale… proč? Proč zrovna on? „Proč“ je otázka, kterou by si měli všichni kandidáti položit předtím než oznámí kandidaturu. A Fischer… u něj je taky otázka „proč“ vhodná. Mnozí mu vytýkají homofobii, což je věc, kterou by prezident 21. století neměl podporovat.
Opakem Fischera v tomto případě je Danuše Nerudová. Bývalá rektotak MENDELu, která je favoritem mezi mladými. Kontroverze budí byznys jejího manžela a také podezřelé přidělování titulů právě na MENDELu. Byznys je věc vzbuzující kontroverze také u ex-premiéra Andreje Babiše. Dost možná to bude vítěz voleb. A to i přes skandály, kterým čelí. Důkaz toho, že PR je veliká část úspěchu ve volbách, hlavně těch prezidentských. Asi největším favoritem na vítězství je Petr Pavel. Taktéž kandidát s komunistickou minulostí, který se již za své chyby omluvil, narozdíl např. od bývalého StBáka Babiše. Jenže jak je to vidět na příkladu Jaroslava Bašty, minulost není vše. A v současnosti… se každý činí jinak, jako třeba předseda ČMKOS Josef Středula který tak trochu někdy využívá odbory ve prospěch své kampaně, viz. „obrovská demonstrace proti chudobě“ na kterou se dostavilo zkrátka málo lidí. Hlavně je důležité si pamatovat, že prezident prostě nemůže stěhovat uprchlíky do vašich domovů, přijmout euro či ovlivňovat ceny komodit. Mimochodem… malém bych zapomněl na Tomáše Zimu, který… je prostě akademik. Spolu s Denisou Rohanovou jeden ze dvou nejvíce horkých kandidátů na volební propadák. Tak šťastnou ruku při volbách a nezapomeňte, že volební metoda Miloše Čermáka se letos bude hodit.
