Článek
Svátek, který je Čechům vrytý do paměti. Tento den slouží pro připomenutí dvou významných událostí českých dějin, které jsou spojeny se studenty českých vysokých škol.
17. listopad 1939
Původně se demonstrovalo 28. října kvůli smrti Jana Opletala, kterého zastřelili nacisté. Tato demonstrace se proměnila v mohutnou národní demonstraci a vyvolala nepokoje, což nezůstalo bez odezvy. V reakci na demonstraci nacistické vedení 17. listopadu rozhodlo o uzavření českých vysokých škol na tři roky.
Ještě před vyhlášením však v noci z 16. na 17. listopadu začali příslušníci gestapa a dalších složek zatýkat vysokoškolské studenty. Devět z nich, vůdci studentských spolků, bylo okamžitě bez soudu popraveno v Ruzyňských kasárnách. Dalších 1200 studentů bylo převezeno do Sachsenhausenu. Odtud byli mezi lety 1942-43 sice propuštěni, nicméně několik desítek jich zde zahynulo.
Kvůli této události byl také v roce 1941, Mezinárodní studentskou radou, vyhlášen 17. listopad Mezinárodním dnem studentstva.
17. listopad 1989
Tento den se měla odehrát demonstrace na památku událostí z roku 1939. Na Albertově se sešli studenti pražských vysokých škol a průvod se vydal na Vyšehrad. Mezitím se dav rozrůstal, takže z původních přibližně 600 lidí narostl až na 15 000. V podvečer byla demonstrace oficiálně ukončena, ale dav se rozhodl pokračovat do centra města. Pietní demonstrace totiž přerostla v demonstraci proti komunistickému režimu.
Dav asi 10 000 lidí následně došel na Karlovo náměstí a policejním složkám přišel rozkaz je na vhodném místě zastavit. Policisté tedy zatarasili Most Legií (1. Máje) a demonstranti zahnuli na Národní třídu směrem k Václavskému náměstí.
Tam ale už nedošli. Na Národní třídě bylo čelo průvodu kordonem zastaveno a účastníci demonstrace si v reakci sedli na zem před pořádkové složky. Někteří studenti začali za štíty policistů dávat květiny na znamení toho, že jde o nenásilný protest. Provolávala se hesla jako „máme holé ruce“. Těm kdo chtěl odejít, byl zatím odchod bez problému umožněn.
Protože ale panovaly obavy, že se demonstranti vrátí a půjdou jinou cestou, byla zablokována i druhá strana Národní třídy. Dav demonstrantů se tak ocitl v pasti mezi dvěma policejními kordony. Chvíli byl odchod ještě umožněn, ale poté přišel rozkaz demonstraci rozpustit.
Příslušníci veřejné bezpečnosti a tzv. červené barety (Odbor zvláštního určení) začali z obou směru demonstranty tlačit a surově mlátit. Účastníci byli neustále vyzývání k odchodu, ale ten samozřejmě nebyl možný, protože z obou směrů postupovaly mlátičky. Jedinou cestou se nakonec staly „uličky“, kde po stranách stáli příslušníci VB a procházející (utíkající) studenty brutálně bili. Některé účastníky navíc zatkli a autobusy odvezli na stanice, kde pokračovalo další násilí.
Tato událost poté nastartovala odpor většiny společnosti, což vedlo až k pádu komunistického režimu.
Co nám tedy 17. listopad připomíná?
Události 17. listopadu nám nepřipomínají pouze historii. Připomínají nám boj za svobodu a demokracii. Připomínají nám, jak důležité je odolávat útlaku, násilí a hájit hodnoty svobody a lidských práv. Je to příležitost se zamyslet nad tím, jak je demokracie vzácná a křehká, jak lehce se o ni dá přijít, a kolik utrpení pro ni bylo obětováno. V neposlední řadě jsou tyto události důkazem toho, že i malé kroky mohou mít nakonec velký vliv na formování světa kolem nás.
Zdroje
