Článek
Blýskavé období zámku započalo jeho zakoupením Nicolasem Fouquetem, francouzským ministrem financí za vlády Ludvíka XIV. Fouquet byl velkým mecenášem své doby, a tak neváhal a na kompletní přestavbu zámku a přilehlých zahrad pozval ty nejlepší umělce. Pro samotné zahrady musely být zbourány 3 vesnice a částka projektu se vyšplhala do astronomických výšin.
Samotný zámek byl přepychový a opulentní.
Postaven perfektně symetricky, a to i v interiéru. Celý postaven z kamene, což tehdy byla známka zámožnosti. Desítky místností, salónků a sálů. Fouquet dokonce nechal postavit celé křídlo výhradně pro užití králem, kdyby se náhodou zastavil při nějaké cestě, případně na některou slavnost.
Přelomovou a dominantní byla ovšem zahrada, táhnoucí se téměř tři kilometry. Naplněná vodními nádržemi a kanály, fontánami, chodníčky pro procházky a to vše v perfektní symetrii. Na rozdíl od Versailles také měla zahrada dostatek zdrojů přírodní vody pro své vodní díla z nedalekých řek.
Netřeba dodávat, že na zámku a v jeho zahradách Fouquet často pořádal honosné hostiny a zámek se stal i útočištěm pro nejznámější umělce a Fouquetovi přátele, jako např. Jeana de La Fontaine, nebo Moliéra.
Zahrady Vaux-le-Vicomte
Tento přepych a hojnost se však nakonec stala jeho majiteli a tvůrci tragicky osudnou.
Na zámku se 17. srpna 1661 konala velká slavnost, které se účastnil i Ludvík XIV. Fouguet chtěl krále potěšit a pojal oslavy velice pompézně, jeho plán se mu ale vymstil. I samotný Fouguet měl u dvora nepřátele, kteří využili tuto příležitost a králi namluvili, že takový přepych je možný jedině zpronevěřováním státní pokladny. Dalším nečekaným efektem bylo i ohromení samotného Ludvíka XIV., který byl zámkem a jeho zahradami unesený a možná sám Fouquetovi záviděl.
A tak je ministr financí krátce po slavnosti nečekaně zatčen (údajně si sám myslel, že je stále v králově přízni), zbaven úřadu a v soudním procesu odsouzen na doživotí za zpronevěru, korupci a zločinům proti koruně. V různých vězeních stráví skutečně zbytek svého života a zámek je navrácen až jeho ženě po 10 letech.
Ludvík XIV. sám pro sebe konfiskuje množství uměleckých děl (tapiserie, sochy, dokonce pomerančovníky) a inspirován tímto zámkem započne stavbu mnohem rozsáhlejšího sídla, které vznikne z loveckého zámečku ve Versailles. Zaměstná přitom množství architektů, kteří pracovali i na Vaux-le-Vicomte.
Samotný zámek několikrát změnil majitele a dnes je největším francouzským zámkem v soukromém vlastnictví. Je však otevřený veřejnosti a pořádá se v něm množství kulturních akcí. Za návštěvu zcela jistě stojí.
Zdroje:
