Článek
Můj bratr Petr je velký kutil. Loni se rozhodl, že tchyni udělá radost a vyrobil jí kovový zásobník na dřevo. Stará paní totiž skladovala polínka u kamen ve staré bedně, a tak si myslel, že ji svým dárkem opravdu potěší. Dal si práci i s originálním balením, aby to mělo styl.
25. prosince se u vánočního stromku sešla celá široká rodina. Když se po slavnostním obědě začaly rozbalovat dárky, došlo i na ten od Petra. Tehdy tchyně bratrovi zasadila krutou ránu. Za zásobník sice poděkovala, ale hned vzápětí ho s vlažným úsměvem vrátila: „Tohle už nebudu potřebovat, zařídila jsem si elektrické topení.“
V místnosti nastalo trapné ticho. Nikdo nevěděl, co říct. Všem, kromě babičky bylo jasné, kolik úsilí Petr výrobě daru věnoval. Po několika sekundách, během nichž bratr lapal po dechu, se ozval strýc Václav: „Hele, jestli ti je k ničemu, já bych ho bral. Mně by se docela hodil.“
Kovový klenot si tedy odvezl babiččin bratr. Petr měl zkažené celé Vánoce a cestou domů prý nepromluvil ani slovo. Nevadilo mu, že tchyně zásobník odmítla. Štvalo ho, jakým způsobem to udělala.
Rok se s rokem sešel a bratr se rozhodl, že letos to vezme za jiný konec. V dílně vyrobil svícen. Jednoduchý, ale pevný. Když ho balil, jen se pousmál: „To aby sis mohla aspoň posvítit svíčkou, až vypnou elektřinu.“
Tuším, že letošní rozbalování dárků bude mít říz. Protože někdy je nejlepší odpovědí na vlažný úsměv pořádně žhavé překvapení. Co říkáte?
