Článek
Přesně si ještě dnes vzpomínám, když mě tato „dáma“ navštívila poprvé. Stalo se to v zimě, na horské chatě daleko od civilizace, kde jsme trávili ještě jako pionýři nějaký víkendový pobyt. Bylo mi asi 10 let a o nějaké panické poruše jsem neměl tušení. Nebyl jsem však sám, v té době o ni pravděpodobně slyšel málokdo, reakce okolí tak byla celkem rozpačitá, paní pionýrská vedoucí Majka mě dokonce před všemi nazvala simulantem, jedináčkem, který chce jen upoutat pozornost. Bezmoc, jakou jsem tak hlavně díky ní cítil, a která ještě umocnila můj strach, byla obrovská. Důkazem budiž i to, že jsem na to ani po téměř padesáti letech nezapomněl. Dnes už se na ni nezlobím, navíc se prý už dávno upila.
Dětství plné strachu
Na tento hrůzný zážitek jsem se snažil zapomenout, ale bohužel se nepravidelně a bez varování opakoval dál. I když už měl časem člověk zkušenost, že to nakonec přejde, pokaždé to bylo jako poprvé a hrůza, že tentokrát to nepřežiju, se opakovala zas a zas. Navíc jsem se neměl s kým poradit, jak jsem psal, tehdy o tom nikdo nic nevěděl a dostávalo se mi rad typu: „Nesmíš se tak pozorovat, nemysli na to, nic ti není…“ Nakonec bylo nutné vyhledat lékařskou pomoc a díky lékům, primárně určeným tuším na epilepsii, se ataky zmírnily. Paradoxně zcela zmizely až na vojně, kde to prostě vůbec nikoho nezajímalo a i bez léků, které mi hned po nástupu do kasáren sebrali a nazvali mě feťákem, jsem měl od těchto stavů docela pokoj.
Nechtěný comeback
Roky plynuly a PP, jak se této nemoci zkráceně říká, dala na čas pokoj. Bohužel se ještě několikrát vrátila, vždy nečekaně a na různě dlouho. Časem však již narazila na celkem připraveného protivníka, skutečně se dají postupně vypracovat postupy, jak se s ní úspěšně porvat, a to i bez léků. Dále je potřeba dostatek spánku, vyvarovat se větší konzumace alkoholu (psychotropní látky jsou samozřejmě úplné tabu) a stresu. Každým úspěšně zvládnutým zápasem pak člověk získá více odolnosti do toho dalšího.
PP může postihnout každého
V současnosti již tento problém není neznámý, v médiích už se k tomu vyjádřila řada lidí, mezi jinými překvapivě i plno známých osobností, u kterých by to člověk vůbec nečekal. Úspěšní herci, sportovci, podnikatelé či muzikanti. Na první pohled sebevědomí a silní jedinci, zvyklí na publicitu a veřejné vystupování, v soukromí však často v sevření šílené paniky a strachu ze smrti. Naštěstí už v tom dnes není nikdo sám, jako tomu bylo dříve, na sociálních sítích se najde plno možností se podělit o zkušenosti a rady, jak se s tímto problémem úspěšně poprat. To je taky jedna z mála jejich výhod.
