Článek
Před několika lety byl Zlín symbolem disciplíny a poctivé práce. Klub, který dlouhodobě patřil k extraligové špičce v práci s vlastními odchovanci stvořil hráče jako Petr Čajánek, Roman Hamrlík, Petr Leška, Jaroslav Balaštík, Jiří Králík, Karel Rachůnek či Filip Chytil. Zlínský hokej byl pojmem. Dnes se však někdejší sláva rozplývá v mlze. Po sestupu v roce 2021 klub ztrácí směr i identitu.
Rok 2021: největší fiasko v historii klubu
Sestup v sezóně 2020–21 znamenal pro Zlín největší krizi v historii. Tehdejší vedení ponechalo u týmu trenéra Luboše Jenáčka, který prohrál třináct zápasů v řadě. Zkušenější zásah nepřišel, stejně jako zásadní změna v přístupu k řízení klubu. Zlín tehdy doplatil nejen na špatné výsledky, ale především na nedostatek rozhodnosti a odvahy ze strany vedení.
U mužstva před inkriminovanou sezónou působil i Martin Hamrlík coby dlouholetý asistent trenéra Roberta Svobody. Právě on nyní znovu přebírá hlavní tým. Jenže v úplně jiné situaci.
Dlouhodobá ztráta identity
Po sestupu se Zlín nedokázal stabilizovat ani ve druhé nejvyšší soutěži. Výsledky zůstaly za očekáváním a sen o návratu do extraligy se rychle rozplývá. Aktuální sezóna začala už odchodem několika důrazných hráčů, kteří týmu dávali potřebnou energii a charakter. Místo doplnění kádru o tvrdší a zkušenější hráče, schopné zjednat si respekt, vedení sáhlo k dalšímu oslabování soupisky.
Ztráta důrazu i respektu
Symbolickou ukázkou nedůrazu z předešlé sezóny se stalo derby se Vsetínem, které se odehrálo nedlouho před play-off. Hořanský při zákeřném nájezdu zezadu zranil brankáře Hufa. Takové situace se v hokeji občas přihodí. Ovšem alarmující bylo, že se jednalo až o třetí nájezd vsetínského hráče do zlínské gólmanské jedničky, přičemž po předchozích dvou si Berani nedokázali zjednat respekt. Symbol nedostatečné tvrdosti.
Důraz je ve zlínských řadách často diskutovaným problémem, protože urputná první liga nedává příliš prostoru techničtějším hráčům. Kdo však čekal, že po těchto zkušenostech žluto-modrý klub vyztuží soupisku, ošklivě se spletl. Naopak byli před následujících sezónou z týmu propuštění ti hráči, kteří byli v případě potřeby ochotná i shodit rukavice - Zdeněk Sedlák, Daniel Kolář, Vít Benda. Takováto rozhodnutí působí jako ironický výsměch. Proto není divu, že důraz a srdce Zlínu letos chybí ještě více, než kdy předtím.
Špatně sestavený tým padá na hlavu sportovnímu řediteli Janu Srdínkovi.
Změna na trenérské lavičce
Po sérii čtyř porážek v řadě skončil trenér Ján Pardavý, jeho svěřenci se nacházejí až na tristním desátém místě. Nahradí ho dvojice Martin Hamrlík a Martin Janeček. Ti přicházejí od juniorky, která se aktuálně nachází na posledním místě tabulky.
Přitom zlínská juniorka byla ještě před několika lety chloubou klubu – pravidelně dodávala hráče do reprezentačních výběrů a patřila k nejlepším mládežnickým celkům v zemi. Dnes se propadá stejně jako celý zlínský hokej. Paradoxní je, že právě trenéři, kteří neuspěli u juniorky, jsou nyní povýšeni k hlavnímu týmu. To vyvolává otázku, zda jde o promyšlenou koncepci, nebo o bezradnost vedení.
Otazník nad sportovním vedením
Odpovědnost za vývoj nese i sportovní ředitel Jan Srdínko, který by se podle aktuálních informací měl zapojit i do práce u prvního týmu. Kritici mu vyčítají, že klub dlouhodobě ztrácí svou tvář i sportovní kontinuitu. Místo systematického budování týmu se opakuje scénář častých změn, nejasných kroků a nesmyslných rozhodnutí.
Zlínský hokej býval pro město symbolem hrdosti. Dnes se ocitá na křižovatce. Ještě není pozdě zastavit sestupnou tendenci, ale pokud se klub bude dál řídit osobními vazbami a nekompetentními rozhodnutími, hrozí, že z někdejší hokejové značky zůstane jen vzpomínka.
Otázka, kterou si dnes kladou nejen fanoušci, ale i bývalí hráči, zní: O co zlínskému vedení skutečně jde? O návrat mezi elitu, nebo o definitivní ztrátu identity, která se budovala celé generace?
O miliardářském Kladnu, které zůstává výrazně za očekáváním, se dočtete v tomto článku.
