Článek
To se pravděpodobně už nezmění a možná, že časem budou Dušičky zapomenuty. Vyčítat jim to není důvod, generace současných dětí žije v jiném prostředí a řeší úplně jiné problémy, než jaké měly generace předešlé. Když jim nerozumíme, nemusí to být hned „protože jsou sněhové vločky“, ale třeba taky proto, že používají víc anglicismů, než známe.
Tak se poslední říjnová noc stala i u nás halloweenskou, takže můžete potkávat děti v maskách strašidel. Zajímavý je ale samotný průběh celého aktu – běžný postup ve Spojených státech je takový, že děti vyzvou obyvatele domu slovy „trick or treat“ k tomu, aby jim dal sladkosti nebo i malou hotovost. To je ten „treat“, kterým se vykoupí z možnosti „trick“. Ta představuje ne úplně vážně míněnou hrozbu. I když americká mládež se nebojí případně hodit na dům vajíčko a ani namotáním toaletního papíru do větví stromu nebo jeho hození na střechu jim není cizí.
V Čechách však jasný překlad výzvy, aby si oslovený obyvatel domu vybral svůj halloweenský osud, zatím chybí. Protože jsem měl možnost při venčení psa děti slavící Halloween vidět, zajímalo mě, jak se situací naloží. Trochu mě zklamaly. Po zazvonění na dům označený svítící dýní pozdravily a čekaly, co se stane. Obyvatel domu taky čekal, a po chvilce mlčení se situace uzavřela rozdáním čokoládových tyčinek. Děti poděkovaly a šly zazvonit, pozdravit a mlčet o dům dál. Situace je tedy jasná: celospolečensky si musíme ustanovit, jak přeložíme „trick or treat“. Jinak budou děti chodit „trikortrítovat“. Vyřešit se to musí, jedná se přece o děti. A o ty by každé společnosti mělo jít v první řadě.
Příjemné rozjímání během Dušiček všem!
