Článek
Je to jen záležitost moderní doby, nebo to má kořeny v něčem hlubším? Pojďme se podívat na několik hlavních důvodů, proč se politici často ocitají na černé listině veřejného mínění.
Slova, slova a zase slova
Jedním z nejčastějších důvodů, proč jsou politici vnímáni negativně, je jejich schopnost mluvit – a to hodně. Na první pohled to může znít paradoxně, vždyť komunikace je přece klíčová. Problém je ale v tom, že politici často mluví hodně, ale neříkají vůbec nic. Typický příklad? Politická debata, kde jeden politik odpovídá na přímou otázku okružní cestou přes les, pole a několik měst. Nakonec se divák dozví, že na otázku vlastně nikdo neodpověděl. Tento fenomén, někdy nazývaný „politické mlžení“, vede k tomu, že lidé politikům prostě nevěří.
Slibem nezarmoutíš
Dalším důvodem je neslavná pověst politiků jako chronických slibovačů. Když se blíží volby, každý z nich je připraven naslibovat modré z nebe – a často i trochu navíc. Slibují nižší daně, vyšší platy, lepší silnice, rychlejší vlaky, kratší čekací doby u lékařů a někdy snad i osobní konzultaci s mimozemšťany. Jakmile ale volby skončí, sliby se najednou rozplynou jako pára nad hrncem. A tak každý zklamaný volič si říká: „Tohle už je naposled, co někomu věřím!“ A přesto, za čtyři roky sedí opět u urny (volební) a doufá, že tentokrát to bude jiné. A ono ne.
Aféry a skandály
Skandály a aféry – to je další důležitý faktor, proč jsou politici vnímáni negativně. Je až zarážející, jak často se politici zaplétají do různých korupčních kauz, machinací s veřejnými zakázkami, neprůhledného financování kampaní nebo osobních eskapád, které by měly místo v bulváru, ne v politice. Vzpomeňme si na slavné případy politiků, kteří byli přistiženi s rukou v cizí kapse (a někdy i s něčím jiným někde úplně jinde). Tyto skandály neustále snižují důvěru veřejnosti ve vedení státu a dávají pocit, že politiky více zajímá vlastní prospěch než blaho společnosti.
Politika jako divadlo
Jedním z nejbizarnějších aspektů moderní politiky je to, že se stále více podobá show. V době 24/7 zpravodajských kanálů a sociálních médií se zdá, že politici musí být zároveň herci, kteří hrají představení pro kamery. Skutečné problémy ustupují do pozadí, protože důležitější je, jak politik působí v televizi, kolik lajků dostane na Facebooku nebo kolik sdílení má jeho poslední tweet. Politická debata se pak často mění v soutěž, kdo udělá lepší dojem, místo aby se řešily skutečné problémy. To samozřejmě frustruje voliče, kteří touží po opravdových řešeních, a ne jen po dalších prázdných gestikulacích a dobře načasovaných úsměvech.
Komunikace s voliči – nebo spíše její nedostatek
I když by se zdálo, že ve světě, kde máme nespočet komunikačních kanálů, bude snazší navázat kontakt mezi politiky a veřejností, opak je pravdou. Politici často zůstávají uzavření ve své „bublině“ a komunikace s občany je formální, odtažitá a nevěrohodná. Na veřejnost se dívají spíše jako na statistiku než jako na skutečné lidi s reálnými problémy. Tím se ještě více prohlubuje propast mezi politiky a voliči, a nedůvěra roste.
Kdyby raději mlčeli…
Jedním z největších problémů je, že když už politici mluví, často říkají věci, které jdou proti zdravému rozumu. Některé výroky politiků se staly tak legendárními, že kolují na internetu jako memy a staly se terčem vtipů. Kdo by zapomněl na slavné hlášky, které lidem přišly tak absurdní, že by možná bylo lepší, kdyby politici občas mlčeli? Místo toho, aby veřejnost uklidnili a nabídli konstruktivní řešení, někteří politici se do paměti národa zapíší jen jako tvůrci nezapomenutelných „perel“.
Je v tom naděje?
Přes všechen ten negativní obraz je důležité si uvědomit, že ne všichni politici jsou stejní. Najdou se i tací, kteří skutečně pracují pro veřejný zájem, ale jejich hlas je často přehlušen skandály a negativními zprávami. Pokud by politici více naslouchali veřejnosti, byli transparentnější a méně se soustředili na svou image, mohli by si postupně získat zpět část ztracené důvěry.
V konečném důsledku tak nelze jednoznačně říci, že by politici byli špatní od přírody. Ale žijí v systému, kde je snadné sklouznout k prázdným slibům, mluvení bez obsahu a honbě za mocí. A právě to je důvod, proč jsou vnímáni tak negativně. Snad je ještě čas na změnu. Nebo si na to dáme čtyři roky počkat?
