Článek
Řekli jsme si, že naučit se správně cvičit není zrovna jednoduché. Pokud se zvesela proháníte, pobíháte, poskakujete, popřípadě něco zdvíháte nebo přemáháte jakýkoliv fyzický odpor, neznamená to ještě, že z hlediska celkové užitečnosti cvičíte správně.
Většina meditací souvisí s pohybem nebo s představou pohybu a opět zde platí pravidlo, že ne každá souhra těla a mysli je pro život z hlediska jeho zachování a prodloužení užitečná. Totéž platí pro oblast v lidském životě nejcitlivější – pro sexualitu. Z obecného hlediska vnímáme sexualitu všichni stejně, v podstatě by se dalo říct, že sex souvisí s archetypálně daným či archetypálně naladěným smyslem života. Archetypální zde znamená přirozený, vrozený, geneticky či biologicky daný.
Nehledejte ve smyslu života žádné složité či hlubokomyslné filosofické problémy. Smyslem života jednotlivce je založit rodinu a zplodit potomky, zatímco smyslem života nebo existence větší skupiny lidí, kolektivu (národa, rasy), ale i lidí stejného smýšlení je udržet se naživu. Dál to nevede. Všechno ostatní můžeme chápat jako nadstavbu.
Pokud hledáte smysl života ve vzdělání, či v práci na sobě nebo v pomoci ostatním či dokonce v prodloužení své vlastní existence, je to váš vlastní, osobní pohled na smysl života, který ale není všeobecně platný.
Leč zpátky k sexu, abychom jej nezamluvili, je zajímavé, že všechno, co se týká sexu, sexuálního cítění a sexuálních aktivit se v jakékoliv současné společnosti snadněji zamluví nebo přehluší jinými problémy, než, aby se to studovalo a řešilo. Jako kdyby mohlo existovat něco, co je ještě důležitější nebo podstatnější. Řekněme si to rovnou, nic důležitějšího neexistuje.
To, že si můžete přečíst tato slova, za to můžeme všichni (autor, vydavatel, distribuce, čtenáři) poděkovat jedině a pouze sexu. Kdyby se naši rodiče pár minut předtím, než nás díky sexuálnímu aktu zplodili, šli věnovat něčemu důležitějšímu, třeba by se odebrali na stranickou schůzi, nemohli bychom se teď o sexu ani bavit, ani si sdělovat jakékoliv názory.
V různých společnostech se na sex dívali různě, někde jako na čisté zlo, jinde jako na nutné zlo nebo jako na plytkou zábavu nebo jako na specificky příjemné zalechtání, kterým si člověk může osvěžit chvilky odpočinku v rámci zábavy po práci.
Sex a sexuální cítění, všechno, co patří k iracionálnímu prožitku pohlavního vzrušení, souvisí s regenerací. Díky sexu vzniká nový život, díky sexu se udržuje současný život. Živá hmota se oproti neživé liší především tím, že je schopna vytvářet podmíněné reflexy, takže živá hmota může aktivně komunikovat s okolím.
Navíc - to, co je živé, není nutně smrtelné. Jak se někdy říká, že život je smrt na dovolené, není to vždycky tak úplně pravda.
Existují organismy, které jsou ve své podstatě nesmrtelné, jsou to ty, které se nerozmnožují pomocí sexu, čili pohlavní cestou. Jakmile se něco rozmnožuje pomocí sexu, čili ke zplození nového jedince je nutné, aby se spojil jinový a jangový princip, můžeme mluvit o individuálním životě, který jednou skončí smrtí. Pokud se chceme vyhnout zbytečně rychlému stárnutí a oddálit okamžik smrti, můžeme k tomu využít jednoho přirozeného projevu sexuality.
První, naprosto jednoduché pravidlo zní, že prodlužované sexuální vzrušení čistí tělesné buňky a omlazuje. Toho ve své praxi využívá například tantra, která se snaží v základních cvičeních naučit své adepty prodlužovat fázi co nejvyššího sexuálního vzrušení na dobu minimálně půl hodiny. Po celou tuto dobu se oddaluje fáze vyvrcholení, po níž obvykle vzrušení (a samozřejmě i jeho ozdravný a regenerační účinek) rychle opadne a zmizí.
